22. června

Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. (Kaz 6,3)

Kde chybí úcta k zemřelým, nemůžeme čekat ani úctu k živým. Kdo nezakusil ve své duši žádné dobro a nebyl ani řádně pohřben, neměl příliš dobrý život, takže Šalomoun srovnává krátkou existenci takového člověku s mrtvým plodem. Mrtvý plod nezakusil žádné z Božích požehnání, nezplodil žádné syny, ani se nedožil dlouhého věku, jeho oči neviděly nádheru Božího stvoření, jeho smysly se nedočkaly žádného potěšení, které Boží stvoření nabízí – proto může Šalomoun říci, že je na tom lépe, než ten, kdo toto vše nějak poznal, přesto to nemohl užívat. Podobná marnost však čeká všechny, kdo nejsou v Kristu Ježíši, protože ani celý svět nemůže nasytit duši, která prahne po živém Bohu. Jen v Kristu dojde duše naplnění a všechny smysly člověka jsou nasyceny plností „Věčně živého“.