25. června

… ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. (Kaz 6,5)

Kdo neužil dobra, ačkoliv nahromadil množství nejrůznějších požitků tohoto světa, majetku, synů i let života, nemá pokoj a nenachází žádné odpočinutí. I kdyby byl svědkem těch nejúchvatnějších západů slunce a poznal všechnu dostupnou moudrost tohoto světa, jeho srdce zůstane neklidné a jeho duše neuspokojená. Jen v Bohu se totiž ztiší duše člověka, jen od něj přichází spása, ujištění, odpočinutí, radost a pokoj. Jen skrze víru v Pána Ježíše Krista může člověk nalézt odpočinutí pro svou duši a naději na vzkříšení těla. Ale bez víry zůstává jenom temnota a skřípění zubů, věčný nepokoj plný výčitek svědomí, nářku a pláče. Spěchej, milá duše, do náruče Spasitele, pokoř se pod jeho mocnou ruku a on tě zachrání.