Jak se vyznat ve světových událostech: čtyři zásadní pravdy

Předchozí článek o ukrajinské krizi s titulkem, jenž měl přitáhnout pozornost, vzbudil i řadu negativních reakcí. Přesto chtěl komunikovat jednu základní myšlenku: Agrese jedné země vůči druhé je špatná.

Cílem tedy nebylo analyzovat všechny možné příčiny daného konfliktu, byť jich můžeme jistě nalézt mnoho. Nýbrž: Zaměřit se na to podstatné. Na to, co doopravdy víme.

Přesto to mnozí nedokázali udělat. Nemluvím o tom, že každý musí demonstrativně a farizejsky zaujmout nějaký postoj (např. jak k tomu svět nutí Rusy žijící na západě), mám na mysli to, že v reakci na výše uvedený článek nebo v komentářích na sociálních sítích, se objevilo nemalé množství lidí, kteří dané zlo nejenže nedokázali odsoudit, ale dokonce jej i obhajovali.

Ale i to byl důvod, proč jsem onen článek napsal – abychom mohli vyzkoušet, zda (jako křesťané) máme základní morální smysly stále pohromadě a jsme schopni rozlišovat podle Božího Slova.

Rozlišování a základní osvojení si křesťanského (biblického) světonázoru jsou problémy, které jsou dnes velmi rozšířené. A to je nakonec podkladem i pro tento článek, kde se společně podíváme na 4. základní pravdy křesťanského světonázoru, jež nám, jako moudří rádcové, mohou pomoci rozsoudit jakékoliv události okolo nás – i ve světě! Pojďme na to…

1. Člověk je hříšný

Člověk není na povrchu nemocný, ani není v jádru dobrý, jak tvrdí svět, ale je hříšný. Díky prvnímu hříchu, kromě viny celého lidstva (imputace Adamova hříchu), jsme zdědili i porušený Adamův obraz (Gn 5,3), a proto se nestáváme hříšnými tím, že hřešíme, ale jsme svou přirozeností hříšní. Proto také mohl král David, v 51. žalmu, kde vyznává svůj hřích Hospodinu, napsat i tato slova: „Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.“ (Ž 51,7). A podobně čteme v 58. žalmu o ničemech: „Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí a mluvili lež“ (Ž 58,4). Zkrátka: Všichni lidé jsou hříšní (viz dále např. Ř 3,10–18)!

Z této skutečnosti tedy vyplývají určité závěry, které mají dopad na to, jak se budeme dívat na svět (a jak například budeme organizovat společnost, ale to by bylo předmětem jiného článku). Člověk je hříšný, a proto musíme být pesimističtí s ohledem na jeho schopnosti jednat spravedlivě.

Nemůžeme mu tedy například snadno důvěřovat, co říká nebo že to s námi myslí dobře. Vždy si musíme tak trochu připomenout slova apoštola Pavla: „Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno: ‚Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí‘“ (Ř 3,4).

Když půjdeme ke konkrétnímu příkladu, můžeme říct toto: Pro křesťana je nemyslitelné, aby mu stačila pouhá slovní záruka (jako právě předsedovi senátu Miloši Vystrčilovi), že vláda nezneužije možností pandemického zákona, ale trval by na systémovém právním řešení, které člověku nedá takovou moc. Veliká moc v rukou hříšníka je totiž jako sirky v rukou malého rozdováděného dítěte… Bláznovství!

Závěr je tedy jasný: Musíme být pesimističtí, co se týká člověka a jeho schopností konat dobro.

2. Svět leží v tom zlém

Nejen to, že je člověk hříšný, ale aby to nebylo málo, je zde i další nepřítel. Ďábel! Apoštol Jan nás informuje těmito slovy: „Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém“ (1J 5,19). Celý svět leží v tom zlém a ten zlý nyní působí v lidech, což nám oznamuje pro změnu apoštol Pavel: „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“ (Ef 2,1–2).

Křesťané ovšem vítězí. Proč? Neboť, jak znovu oznamuje apoštol Jan: „ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1J 4,4). A jak vítězíme? Tak, že si zachováváme víru v našeho Zachránce, Pána Ježíše Krista!

Boží Slovo nás také informuje, že náš skutečný zápas není proti tělu – lidem z masa a kostí, nýbrž proti: „vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech“ (Ef 6,12).

Víme-li, že člověk je hříšný a do jisté míry pod nadvládou ďábla, jenž je hlavním nepřítelem Božím (1J 3,8), budeme také očekávat, že se bude organizovat a ve skrytu (jako had) plánovat zlé věci. Ty budou nakonec mít jediný hlavní cíl: převracet Pánovy přímé cesty (Sk 13,10). Ostatně máme v Bibli ve 2. Žalmu tento prorocký text: „Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému“ (Ž 2,2).

Když se tedy díváme na různé takové světové organizace jako například Světové ekonomické fórum, Římský klub, zednářství obecně, můžeme v těchto skupinách vypozorovat působení ďábla (a stačí jen vycházet z oficiálních zdrojů).

Křesťan tedy nebude světové události vnímat povrchně, ale bude vědět, že zde působí další síly, jež se také organizují v různých skupinách často korporátního stylu. Jsou to právě ony „elity“ (skuteční králové), které nakonec ve 2. Žalmu nejvíce bojují proti Hospodinu a jeho Pomazanému. Pojďme dále…

3. Bůh má ve všem svůj účel

V tom všem ale nesmíme nikdy zapomenout, že Bůh je svrchovaný. Vše, co se děje, je vždy nakonec pod jeho dobrou nadvládou a on v tom má svůj účel. Ten nám sice nemusí být známý (ke škodě naší přirozené zvídavosti), nicméně musíme věřit, v souladu s Písmem, že Bůh má v událostech okolo nás svůj dobrý a spravedlivý účel.

Krásně nám to může ilustrovat již výše zmíněný text z 2. žalmu, jenž je právě naplněn v Novém zákoně v událostech, které vedly k ukřižování Pána. Ve Skutcích proto čteme tato podivuhodná slova: „Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: ‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát“ (Sk 4,24–28).

Vše, co ti králové marně kují v 2. Žalmu, slouží nakonec Božím účelům. Lidé, ďábel a celé peklo nemohou nikdy zmařit Boží plány – jen je svým zlým jednáním naplnit! Příběh Jóba také ilustruje, že satan může dělat jen to, co je mu dovoleno. Je tedy jako pes na řetězu. Martin Luther měl, v tomto ohledu, slavně prohlásit: „Ďábel je Božím ďáblem.“

Musíme si rovněž uvědomit, že z pohledu člověka a jeho zodpovědnosti bylo ukřižování Božího Syna největším zlem všech dob – přesto v tom měl Bůh svůj dobrý účel. V jedné události spatřujeme jak lidské zlo, tak i dobrý Boží účel.

Když se pak děje něco nám, musíme si rovněž připomínat i toto zaslíbení: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí“ (Ř 8,28). Vše nakonec Bůh působí k našemu dobru, byť tomu třeba v dané chvíli nerozumíme. To nakonec ani není náš úkol. Naším úkolem je tomu především věřit. A nakonec…

4. Žádný jiný standard: Boží Slovo

Teď se dostáváme k poslednímu bodu, který je zrovna tak zásadní. První 3. body nám umožňují dívat se na věci z vyšší perspektivy. Víme, že člověk je hříšný, a proto jsme pesimističtí v důvěře, že bude jednat spravedlivě. Víme také, že svět leží v tom zlém a satan používá lidi k osnování různých spiknutí, přesto jsme ale celkově optimističtí, neboť nad tím vším stojí svrchovaný Vládce – Hospodin zástupů, který má vše pevně ve svých rukou!

Nesmíme ovšem ztratit ani světlo Božího Slova, které nás vyučuje, co je dobré, přijatelné a dokonalé (Ř 12,2; 2Tm 3,16–17). Slovy žalmisty můžeme říct: „Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce“ (Ž 119,105). A také: „Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo“ (Ž 36,10).

Boží Slovo nás tedy učí, že vražda je špatná, lhaní je špatné, podvádění je špatné, nenávist je špatná a z toho můžeme dále odvozovat dále, že například i šikana je špatná. Všechny tyto věci protiřečí Božímu zákonu lásky. Apoštol napsal ve 13. kapitole listu Římanům tato krásná slova: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Vždyť přikázání, nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska“ (Ř 13,8–10).

Musíme jako křesťané rozumět, že jsou zde věci, které se dějí za oponou. Musíme vědět, že existují i jisté větší a zlověstnější plány, které rozběhly např. právě ona kola konfliktu na Ukrajině. Nesmíme ale také zapomenout ani na toto hodnocení z pohledu Božího zákona (jenž nám zjevuje, co je hřích – zlo).

Kromě toho nás Boží Slovo vybízí, že nemáme lhát (Ex 20,16) a vede nás, abychom, po vzoru našeho Pána, stáli na pravdě. A proto nás přirozeně bude i limitovat, abychom ve svém výkladu, nespadli do nějakého příliš spekulativního pojetí světa (nebezpečí nezdravého spoléhání na konspirační teorie), ve kterém bychom se, jako Alenka v říši divů, ztratili a těžko pak hledali cestu zpět…

Pamatujme ovšem: I když má Bůh ve všem svůj účel, neznamená to také, že souhlasí s hříšným jednáním aktérů jakékoliv události. Bůh nikdy neschvaluje nic, co jde proti Jeho zákonu. Používá ovšem existující zlo člověka ve svém svrchovaném plánu se světem.

A proto i my musíme pamatovat, že Bůh nenávidí vše, co je v rozporu s jeho spravedlností, když hodnotíme události ve světě. Ale ještě…

Pozor na extrémy!

Nebezpeční totiž nastává, když například zapomeneme na 4. bod a zůstaneme jen u předešlých 3. pravd. Potom budeme mít velmi nevyvážený výklad světa, který může přehlížet bezpráví nebo jej dokonce přímo či nepřímo obhajovat.

Také zde bude silnější tendence propadat konspiračním teoriím a jít za hranice faktických informací do spekulativní sféry. Obdobně jako nás Písmo učí, že nemáme jít za hranici toho, co je psáno, musíme tak přistupovat i k faktům obecně ve světě: Zkrátka… nezacházet dál než je třeba. Bloudění v mlze a spekulace o věcech, které doopravdy neznáme, nikomu světlo do života nepřinese.

Když ovšem zapomeneme na předešlé 3. body, můžeme zůstat zase jen u elementárních skutků zla a ztratíme jakýsi hlubší vhled do daných událostí. To může zase vést k naivnímu pohledu na svět.

Tak jako i u Písma je problém přílišného „doslovismu“, podobně i ve světě jsou lidé, kteří v podstatě neumí odvozovat od faktických informací a jsou neschopni jakékoliv hlubší světonázorové analýzy.

Ne však pravý křesťan! Ten by měl ale být jako ten provazochodec s tyčí v ruce, jenž moudře a zkušeně balancuje svůj pohled na svět a čte světové události ve světle Písma.

Nesmíme zapomenout, že jsme lidé Pravdy!

Na závěr se proto hodí slova velké české křesťanské osobnosti, Jana Husa, kéž si je zapíšeme do našich srdcí!

„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.“