Navzdory tvému mládí

Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš.“ (Jer 1,6–7)

Jeremjáš byl mladý a cítil přirozený ostych, když ho Hospodin poslal plnit velký úkol, ale ten, kdo ho poslal, nechtěl, aby říkal: „Jsem dítě.“ O tom, jaký byl sám o sobě, se není třeba zmiňovat, ale ztratí se to v tom, že byl vyvolen, aby mluvil Božím jménem. Neměl si vymýšlet a složitě vytvářet poselství ani si vybírat posluchače: měl mluvit to, co mu Bůh přikázal, a mluvit tam, kam ho Bůh poslal, a k tomu měl být uschopněn silou, která nebyla jeho vlastní. Není to tak i s některým mladým kazatelem nebo učitelem, který možná čte tyto řádky? Bůh ví, jak jsi mladý a jak chabé jsou tvé znalosti a zkušenosti; ale pokud se tě rozhodne poslat, není na tobě, abys před nebeským povoláním utíkal. Bůh se oslaví v naší slabosti. Kdybys byl starý jako Metuzalém, jak moc by ti pomohla tvá léta? Kdybys byl tak moudrý jako Šalamoun, mohl bys být stejně svéhlavý jako on. Drž se svého poselství, a bude to tvá moudrost; řiď se svými rozkazy, a budou tvou rozumností.