Nebeské vidění

• A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící tomu nebeskému vidění. (Sk 26,19 KRAL)

A tak ty, milý Pavle, si myslíš, že jsi měl nebeské vidění a myslíš si, že ti budeme věřit proto, že jsi měl nebeské vidění? To je arci otázka! Ale Pavel to řekl poněkud jinak, protože mluvil řecky a to slovo, které Kraličtí přeložili jako „nevěřící“, bylo řecky „apeithés“. To je sice nevěřící, ale sami Kraličtí překládají jinde jinak. Otevřete si, prosím, 2. Timoteovi 3,2 (KRAL): „Nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní“. Zde překládají totéž řecké slovo apeithés českým „neposlušní“, takže v našem textu můžeme docela dobře říci: „Nebyl jsem neposlušný toho nebeského vidění.“ A jinde řeknou Kraličtí nepovolný a tak také můžeme překládat náš text. A ještě jinde řeknou „nepoddaný“. Také dobře. Apeithés znamená tedy nevěřící, neposlušný, nepovolný, nepoddaný a každé to slovo můžete vložit do našeho textu. Nám se pak nejlépe zamlouvá neposlušný: „Já jsem nebyl neposlušný toho nebeského vidění.“

Rád bych předložil tři věci.

I. Předně a především, abychom takové nebeské vidění měli všichni!

Abychom my všichni měli takové nebeské vidění? Vždyť my Pavlovi nevěříme a teď ty jdeš dál a chceš, aby každý z nás měl nebeské vidění, které je nanejvýš pro proroky, pro Boží apoštoly a ještě je otázka, budeme-li jim věřit! Nu, uvidíte.

Oč pak Pavlovi vlastně šlo?

Tu je ta síň a tu je ten král: „Vaše veličenstvo, vaše panstvo! S mým obrácením se to mělo tak a tak, to je má historie, to jsou fakta, to není něco, co jsem si já vymyslel.“ Ale oni řeknou: „Ty ses mohl mýlit!“ Však uvidíte. „Pohleďte, já jsem byl tělesný, já jsem pronásledoval ty, kteří v něho uvěřili, já jsem nenáviděl toho, kterého teď kážu a do žaláře jsem uvrhoval ty, kteří se k němu hlásili, a myslel jsem, že mi má Pán Bůh mnoho za co děkovat. To jsou fakta. A co se stalo? Ten, proti kterému jsem se protivil, mě porazil. On se se mnou potkal na cestě a já jsem sletěl k zemi. Taková svatost mne obešla, že jsem viděl svou nesvatost. Bídný já člověk! A když mě usvědčil z celé mé porušenosti, zjevil mi celé své předivné evangelium. Dříve jsem nechápal, že on je ta věčná láska, že přišel, aby všecko odpustil; a proto, že se to tak mělo, proto já vám to kážu. To je má historie. Tohle je mé nebeské vidění!“

Takhle Pavel a tak jeden každý z vás, koho on se dotkl. Oč běží, je naše obrácení. To je má historie!

Ale my jsme žádné nebeské vidění neměli! Nu, nemyslete si, že já uhnu, ale až do té chvíle obrácení nejste. A není dobře, ale je zle. Nebudete-li mít každý takovou historii za sebou, nevejdete do království Božího. A proč by to nebylo pěkné na světě, když jsme neobrácení? Protože jste tělesní lidé. A všecko to dosavadní, čeho jste se snad drželi, mohlo být pěkné, ale nebylo to žádné obrácení! A tak ty přece myslíš, že by tu mohlo být něco vzácného, i když obrácení nejsme? Když vy jste měli obrácené rodiče, pak vás vedli tak, jak vedou obrácení rodiče. Vy jste pořád slýchali, co je radost a potěšení jejich srdce a vy jste výborně vyškolení, ale obrácení to ještě není. Vy jste neobrácení. Člověk vychovaný u rodičů bohabojných může být neobrácený a nemusí chodit tak, jak to dělal marnotratný syn. To dítě bylo tak vedené, že skutečně společensky zůstalo bez úhony. Pavel byl bez úhony, ale žádné obrácení to není. Proč? Protože tu nebylo Božího vidění.

Ale teď se dostaví Boží vidění. Jaké? Sám Kristus? Ať je jakékoliv, jen aby se dostavilo! Ale kde by? Vy přece prosíte za Ducha svatého! Co pak to je? Pán Ježíš řekl: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny.“ Když vy prosíte za Ducha svatého, prosíte za přítomnost Pána Ježíše. A teď se dostaví on, ten Duch Boží. Otevřou se vaše oči, začnete vidět, co jste z paměti odříkávali z Písma, ale neokoušeli jste: „Já jsem tělesný člověk, způsobilý přinášet jen ovoce těla, ale žádné ovoce Ducha svatého. A teď to teprve vidím, on, tak svatý, a já takový nesvatý.“ Nu, to on se vám postavil do cesty. To je začátek. Nač on to zjevuje? Aby zjevil víc. On chce vám zjevit sebe samého, to věčné evangelium, že on sám přišel, aby pomohl. Všecko vzal na sebe. „My jsme se odchýlili, propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro a nehřešil. Není ani jeden.“ Ale on nás vytrhl a on vám to dá, že se ho chopíte ve víře a že jste ratolest na kmeni nebeském. To okouší každý člověk Boží. A co ti vyvolení Boží okoušejí, to je to, co je dělá syny Božími. Dokud se vám nepostaví do cesty, vždy jen slýcháte o obrácení, ale z vlastní zkušenosti nevíte nic, takže řeknete: „Ty tedy chceš říci, že máme být všichni tak obrácení, jako byl Pavel. Ty chceš, aby každý mohl říkat: Já jsem měl nebeské vidění. Já jsem byl neobrácený, ale on mne potkal na cestě!“ Arciže. Obsah nebeského vidění je ten Zmrtvýchvstalý. To je jádro všeho. A teď to druhé:

II. Když nechtěli věřit Pavlovi, copak budou věřit nám, že jsme takové vidění měli?

Jestliže jste takové vidění měli, tak jen být krásně toho nebeského vidění poslušní! „A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidění.“ Když jste se obrátili, našli jste nebeského Pomocníka. Teď být pěkně poslušný! To je pravda, že by si člověk mohl něco vymyslit. Ale když se obrátím, řeknu: „I s tím vymyšlením to není takové, jak jste si mysleli. Když jsem neobrácený hoch, dovedu si všelicos vymyslit, ale není to nic duchovního, když jsem tělesný člověk. A když si dáme pozor, my uvidíme, je-li to duchovní nebo není. Vy si dáte pak ještě pozor na něco jiného. Vy si dáte pozor na to, jak je ten člověk živ!“

Podívejte se na Pavla. Copak učil? To, co si přirozený člověk nikdy nevymyslí. Najděte si, prosím, Galatským 1,11–13: „Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.“ To vám on káže, že z vás nepochází nic než samé porušení, samá tělesnost. Jediná pomoc je v nebeském Pánu. „Beze mne nemůžete činit nic.“ Takhle apoštol káže. To naše reformované učení je čistě apoštolské učení. To si nevymyslil žádný světský člověk. Každý světský člověk nám odpírá. I takoví učenci, takoví mistři vám řeknou: „Nic o tom nevíme, a tedy to takové není!“ To je logika toho červa. Mluvte mi o blankytu! Já nic neviděl, já vím, že je jen prach. Na světském člověku nenechám ani vlásek duchovního, protože to na něm není, ale všecko samá tělesnost. Kdo pak si to vymyslil? Přirozený člověk? Nikdy.

Jak byl živ ten milý Pavel po svém obrácení? Zcela jinak než před tím. Nahlédněte do jeho epištoly ke Galatským 2,20: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Dávejte si pozor. Jestliže vidíte jiný způsob, který se ze mne nebere, nu, já vidím, že se tady něco stalo. Ten tělesný člověk je vedený Duchem. Ale pak není tělesný! Jak dalece je veden Duchem, není tělesný. A bude konec: Jak jste kdo spatřil Krista, tu se rozejdete tam s těmi! Ten, který se vám zjevil, dal vám svého Ducha svatého, ten se o to postará, aby to bylo jiné. Jinak jsi ho neviděl. To se ti jen zdálo.

Když vy začnete k němu patřit, nemůžete zůstat takoví, jací jste byli. Otevřete si, prosím, 2. Korintským 3,18: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ Tak apoštol. Všichni poznají, že jste bývali u Pána. Kdybychom měli čas, otevřeli bychom Zjevení Jana, 14. kapitolu. Těm nebeským zástupům jsou na čela napsána jména Otce nebeského. Ty způsoby nebeské tu jsou. Oni zpívají píseň, a žádný ji nedovede, leč ten, který je obrácený člověk. Ano, konec toho života, který jste vedli, jestliže jste ho skutečně viděli! Když vy s nimi sedáte, neodsuzuji vás, ale musím počkat. To mne vede k tomu třetímu:

III. Ať již druzí věří nebo nevěří, že jsi takové vidění nebeské měl, oni z toho něco budou mít.

A to je to potěšení. Neběží na prvním místě o to, abyste věřili, že jsme takové vidění měli, ale o to, abyste také viděli, jak by vám bylo dobře. A skutečnost je ta: Když Pavel vykládá a viděl a druzí nevěří, znamená to, že druzí neviděli. Ale když začínáme vidět, pak budeme Pavlovi krásně věřit, že něco zkusil.

Jak bude poslouženo těm druhým? Ta skutečnost vašeho obrácení je pro ty lidi kolem důkazem, že je to reálné, že je to skutečnost. A proto vidíte, že Pavel tak rád vykládá o svém obrácení jako nějaký metodista. Tak to s námi šlo. Představte si toho římského oficíra Kornelia z nejpřednější panské rodiny Korneliů. On je obrácený člověk! „Ti důstojníci říkají, že prý jste viděl anděla!“ A on odpovídá: „Pánové, co pak se mi takové věci zdají? A nepozorovali jste, že jsem podle toho jednal? Zavolejte si žoldnéře!“ „Kam vás posílal váš hejtman?“ „Do Joppe. Tam jsme se měli přeptat na Petra.“ „A kde na to váš pán přišel?“ „Z lidí mu to nemohl říci nikdo. On mu to řekl anděl.“ „A jak to dopadlo?“ „Petr nám šel naproti. Já jsem ten, kterého hledáte, jen pojďte dál. Takhle to šlo.“ Nu, co řeknou? Oni řeknou: „Něco se stalo.“ Ještě žádného to neobrátí, ale každý ví: Obrácení něco je!

Ten svatý Boží řád, který nikdo nezmění, je, že Pán Bůh neráčí obracet jen jednoho, nýbrž že když obrátí jednoho, tu se jistě ještě někdo obrátí. Někdo. Nemohu říci, kdo to bude. Já bych si přál, aby to byl bratr, sestra. Ale jistě se někdo obrátí.

To má své hluboké příčiny. Bůh ví, že duchovní život neprospívá o samotě. Musíte mít pro sebe soukromé chvíle. Nepokvete vám duchovní život bez soukromých hodin, ale budete mít také společenství s jinými. To je jeho řád, a proto se postará, aby ten jeden obrácený ještě jednoho našel. Dívejte se kolem. Tam se jistě ještě někdo obrátí. Kolik jich je dnes? Musí jich být mnoho. „Kéž by všichni byli proroci!“ povídá Mojžíš. Všichni ti, které takto předzřídil, budou vidět nebeské vidění. Abych viděl i já a poslušně se bral, kam mě to vidění vede a čekal obrácení jiných lidí! Nebyl jsem neposlušný toho nebeského vidění. Amen.

Kázáno 6. června 1909.