Nech kázat Krista
Nekaž sám sebe
Vzpomínám si na kazatele, kterého jsem čas od času slýchával a který byl okouzlující. Byl vtipný a pronikavý. Pokaždé nás ohromil. Když jsme odcházeli ze sboru, mluvili jsme o tom, jak bylo kázání skvělé. Ale v pondělí ráno jsem si nikdy nevzpomněl, o čem to kázání bylo. Dojalo mě, ale těžko jsem si dokázal představit, co mě dojalo. Bylo tam spousta silných příběhů, ale nejsem si jistý, jestli nás něco učil.
Svou přirozeností nepatřím mezi strhující řečníky. Když kážu v jiném sboru, technici se mě někdy ptají, jak velkou část pódia budu při kázání využívat, aby mohli vymyslet vhodné nastavení kamer. Říkám jim, že nebudou muset hýbat kamerou vůbec. Nejvíce se budu pravděpodobně pohybovat při přenášení váhy z jedné nohy na druhou. Nejsem prostě tak výrazný. Možná znáte ten slavný soubor siluet Charlese Simeona z devatenáctého století, jak káže se vztyčenou hlavou a s rukama různě expresivně vztaženýma. Kdyby někdo vyrobil takový soubor, na kterém bych kázal já, byl by v každém záběru stejný obrázek.
Ray Ortlund a Sam Allberry, zkušení pastoři, pomáhají ve své praktické příručce unaveným vedoucím obnovit jejich lásku ke službě tím, že je připravují na budování kultury zaměřené na evangelium ve všech aspektech jejich sborů.
Útěchou je však skutečnost, že apoštol Pavel možná nebyl nejzkušenějším řečníkem:
- Říká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá. (2K 10.10)
- I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali. (2K 11,6)
Dokonce i on sám uznává, že nebyl nejpřesvědčivějším řečníkem podle světských měřítek. Není tedy důvod k zoufalství, pokud se cítíme nedostatečně. Aby si nás Bůh mohl použít, nepotřebuje, abychom měli ten nejvýmluvnější hlas ve městě.
I když je ve mně část, která toužila být dynamičtějším komunikátorem, jsem rád, že nemám dar řečnění. I když by bylo krásné běžně udržovat dav v nadšené pozornosti, je zdravé toho nebýt schopen. Kdybych věděl, že dokážu lidi zaujmout svým přirozeným charismatem, bylo by to příliš lákavé a možná bych se nesnažil tak usilovně, jak bych měl, porozumět textu a vykládat ho. Místo toho musím tvrdě pracovat na tom, co říkám. Obsah mého kázání musí být přesvědčivý, jinak mám pocit, že nemám důvod se do něj pouštět. Pokud to slovo nikým nepohne, nevidím důvod, proč bych si měl myslet, že to mohu udělat já.
Pokud tedy kázání není pouhým předáváním dat nebo snahou vyvolat v lidech nějaký pocit prostřednictvím našeho charismatu, co to tedy je?
Novozákonní vize kázání[1]
Nový zákon zdůrazňuje čtyři věci, které se týkají kázání. Pojďme si je rozebrat.
Za prvé, kážeme Krista. Pavel píše: „Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu“ (Ko 1,28). Nevyučujeme jen Bibli nebo nevysvětlujeme nějakou pasáž. Nepodáváme lidem jen informace o Ježíši. Zvěstujeme ho. Obsahem našeho kázání je osoba. Církev neslyší jen poselství, ale setkává se se Spasitelem. Ať už je téma našeho kázání jakékoli, v konečném důsledku má být kázání právě o něm.
Za druhé, zvěstujeme nepředstavitelně dobrého Krista. Poslechněte si znovu apoštola: „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství“ (Ef 3,8). Když se snažíme hlásat Ježíše, musíme zajistit, aby to byl právě tento nevystižitelně bohatý Ježíš, kterého hlásáme.
Existuje mnoho Ježíšů. Existuje Ježíš, který je zde, aby splnil vaše sny. Je tu Ježíš, který tě neustále nabádá, abys byl lepší. Je tu Ježíš, který se stará jen o sociální otázky. Ale jediný Ježíš, na kterém záleží, je Ježíš, který je zde. Pavel říká, že je to „nevystižitelně bohatý“ Ježíš. Jinými slovy, Ježíš, kterého máme hlásat, je nezměrně dobrý. Nikdy se nám to nepodaří pochopit. Máme ho hlásat tak, aby bylo zřejmé, že nikdo jiný ve vesmíru není jako on. Když takto kážeme, vstupují do hry naše city.
Za třetí, přivádíme lidi k ukřižovanému Kristu. „Vy pošetilí Galatští!“ Pavel se na ně zlobí. „Kdo vás to obloudil – vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný“ (Ga 3,1)! Ježíšovo nezměrné bohatství k nám přichází skrze jeho smrt. Nemůžeme ho tedy hlásat, aniž bychom ho hlásali jako ukřižovaného.
Všimněte si však, že se nejedná ani o pouhé vyprávění lidem o jeho smrti. Když Pavel kázal o kříži, lidé ho mohli Krista vidět. Nebyl to jen historický údaj, který jim byl předložen, ale existenciální skutečnost, kterou měli před očima. Ale nechápejte to špatně. Pavel nekreslil obrázky na flipchart; hlásal kříž s takovou bezprostředností, že to vypadalo, jako by Galatští byli u paty kříže. Byli tam přeneseni.
Nakonec Kristus sám zvěstuje Krista. Tyto verše, na které jsem výše odkazoval, v průběhu let postupně bořily mé chápání kázání. Ale je tu ještě jeden, který můj pohled na kázání zničil úplně. Před několika lety jsem při čtení listu Efezským promýšlel svou vlastní službu, když jsem si přečetl toto: „Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí“ (Ef 2,17). Pavel zde píše o tom, jak se poselství evangelia dostalo k jeho čtenářům v Efezu. Těmi, „kteří byli daleko“, Pavel myslí pohany; zatímco „ti, kteří byli blízko“, jsou Židé. Křesťanské společenství v Efezu se skládalo z obou skupin a je podivuhodné, že ke každé z nich přišlo stejné evangelium pokoje. Navíc vyjádření „vzdálení“ a „blízcí“ v tomto spojení je merismus, tedy řečnický obrat, který spojuje protiklady, aby vyjádřil celek. Dokud Kristus znovu nepřijde, je pokoj hlavní myšlenkou kázání, které je kázáno všem a všude. Ve skutečnosti Pavlova širší myšlenka spočívá v tom, že evangelium učinilo ze všech lidí (ale zejména z těchto dvou odlišných skupin) jednoho nového člověka. Ježíš vytvořil nejen nové společenství, ale nový druh společenství, do něhož Židé i pohané plně a rovnocenně patří.
Při čtení listu Efezským 2,17 mě však zarazilo ani ne tak evangelium pokoje, ale spíše to, kdo ho hlásá: „Přišel a zvěstoval vám pokoj.“ Kristus přišel a kázal Efezským.
To nutně vyvolává otázku: Kdy?
Efez se nachází v dnešním Turecku, asi tisíc kilometrů od Ježíšova tradičního působiště v Galileji. Nastal v Ježíšově pozemské službě nějaký nezaznamenaný okamžik, kdy si odskočil přes Středozemní moře na rychlou misijní cestu do Malé Asie? Ne. Kristus přišel a kázal, když evangelium přišlo do Efezu. Když Pavel a jeho kolegové hlásali křesťanské poselství, přišel sám Kristus a hlásal Efezským pokoj.
To je ohromující. Pavel i ostatní mluvili, ale Ježíš kázal. Uvažujte o tom. Pavel už řekl, že Kristus "sám je náš pokoj" (2,14). V něm je celá harmonizující plnost Božího šalom. On je integrujícím středem všech věcí. V něm do sebe všechny části konečně zapadají a život se dostává do hluboké a osvobozující soudržnosti. Mimo něj nikdy nenajdeme konečný pokoj. Ježíš je náš pokoj. To znamená, že on byl tím, kdo káže, i tím, kdo je kázán - prostředkem i poselstvím, sdělovatelem i obsahem, řečníkem i kázáním.
Před všemi těmi lety v zaprášeném starověkém Efezu, když Pavel a ostatní pracně obhajovali Ježíše, odpovídali na námitky, odpovídali na nepřátelské otázky a vysvětlovali pravdu evangelia nezainteresovaným, zmateným i hledajícím - tím vším Kristus kázal Krista mužům a ženám v Efezu. Prostřednictvím svých omylných, lidských služebníků káže Ježíš srdcím těch, kteří mu naslouchají.
Jak bychom vůbec mohli chtít pro své kázání něco menšího než toto? Když otevíráme Boží slovo Božímu lidu, toužíme po tom, aby sám Kristus přišel a dal se poznat srdcím těch, kdo naslouchají. Aby kázal on. Aby byl tím, koho si lidé budou pamatovat.
Tento článek je na stránkách Crossway součástí série „Milý kazateli …“
Tento článek je převzat z knihy You're Not Crazy: Gospel Sanity for Weary Churches (Evangelium uzdravení pro vyčerpané církve), kterou napsali Ray Ortlund a Sam Allberry.
Sam Allberry je jedním z kazatelů sboru Immanuel Nashville Church v Nashvillu ve státě Tennessee. Je také kanonickým teologem Anglikánské církve v Severní Americe a vedoucím pracovníkem Oxfordského centra pro křesťanskou apologetiku. Je autorem knih 7 Myths about Singleness (Sedm mýtů o svobodných), Is God Anti-Gay? (Je Bůh proti homosexuálům?) a What God Has to Say about Our Bodies (Co říká Bůh o našich tělech).
[1] Některé věci v této části jsou převzaty z mého článku „Ephesians 2 Wrecked My View of Preaching,“ (Jak Efezským 2 zničilo můj pohled na kázání) publikovaného na stránkách The Gospel Coalition, 2. října 2021, https://www .thegospelcoalition.org/.
Přidat komentář