Neofytos – ne nově vzešlý
- Nemá být nově pokřtěný… (1Tm 3,6)
Ve výčtu vlastností, které jsou potřebné pro to, aby nějaký muž mohl být ustanoven jako starší, je napsáno, že nemá být neofytos, což je výraz který Ekumenický překlad překládá jako „nově pokřtěný“, Studijní překlad jako „ne nově obrácený“, Kralická Bible, Bible 21 a Pavlík překládají výrazem „ne nováček“.
Toto slovo, neofytos, je jenom na tomto místě v Novém zákoně, a u takových slov není nikdy úplně jednoduché porozumět jejich přesnému významu. Sekulární řečtina používá toto slovo pro nově vzešlou nebo zasazenou rostlinu. Pozdější křesťanská tradice používá toto slovo pro nově pokřtěného nebo nově obráceného člověka. A jak uvidíme, má to svou logiku, ale nezdá se, že je to úplně všechno.
Slovo neofytos je složenina dvou slov – neo a fytos. Neos je přídavné jméno, které znamená „nový, čerstvý, mladý“. Pokud se použije se členem jako podstatné jméno – ho neos – znamená mladík. Slovo fytos je tvarem od slovesa fyó = vzrůst, vzklíčit, vzejít, rašit). Takže přesný význam toho slova je „nově vzešlý“ nebo „nově vzklíčený“.
V řeckém překladu Starého zákona je toto slovo použité na čtyřech místech: v Jobovi 14,9, v Žalmech 128,3 a 144,12 a v Izajášovi 5,7. Ve všech případech se mluví o něčem nově vyrostlém. Takže to odpovídá etymologii slova a jeho používanému významu.
Písmo zná jak slovo ‚obrácení‘ tak i ‚obrácený‘ nebo ‚pokřtěný‘. Ale Pavel, ačkoliv jinde tato slova používá, je na tomto místě nepoužil. Místo toho se pod vedením Ducha svatého rozhodl použít slovo neofytos, nově vzešlý. Jistě to není neodůvodněné, ale má to svůj význam. Slovo „nově vzešlý“ směřuje mnohem dál, než k pouhému začátku křesťanské víry, jak naznačují nejčastěji používané překlady.
Je-li někdo nově vzešlý, bude to nepochybně znamenat také člověka, který je nový ve víře, který je nově obrácený, příp. nově pokřtěný. Je asi pochopitelné, že takový člověk nemůže být vedoucím v Božím lidu, a to z mnoha důvodů – je dost pravděpodobné a v našich zeměpisných šířkách takřka jisté, že nebude příliš zakotvený v Božím slově. Je také dost pravděpodobné, že nebude morálně zbudovaný, tedy nebude mít vlastnosti, o kterých mluví celý tento oddíl (1Tm 3,1–7). Člověk, který byl nevěřící, sice může mít vysoký morální standard, ačkoliv v naší společnosti je to spíš výjimka, než pravidlo, ale přesto nemůže milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev, ani nemůže vychovávat své děti v Pánově bázni. To jsou věci, které se musí naučit, musí si je osvojit tím, jak bude žít s Kristem, poddávat se jeho slovu a proměňovat se obnovou své mysli. A to jsou věci, které i v tom nejlepším případě vyžadují čas.
Ovšem výraz „nově vzešlý“ by měl jít ještě dál – měl by nás vést do společenství. Ukazuje na to kontext – především sedmý verš, který říká, že musí mít dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev. Jak lidé mimo církev, tak především lidé v církvi by takového člověka měli znát. Člověk, který má vést Boží lid, nemůže být nově vyrostlý ve společenství Božího lidu či do něj nově zasazený. Čím déle jste ve společenství, tím opravdovější život musíte vést. Jedinou další alternativou je větší míra pokrytectví.
Jestli chcete člověka dobře poznat, musíte s ním strávit čas. V naší společnosti je to o něco těžší, protože žijeme relativně izolovaně a daleko od sebe. O to více času nás to bude stát. Podle prvotních vnějších projevů jenom těžko poznáte, co je v srdci člověka. Skutečnost, že se muž od své ženy na veřejnosti nehne ani na krok, ještě neříká nic o jeho věrnosti, oddanosti, službě, laskavosti, trpělivosti, jemnosti, neříká to nic, o jeho vedení, porozumění, atd. To jsou věci, které se ukáží teprve v průběhu času. Totéž platí o výchově dětí a vedení domácnosti.
Jestliže je člověk vrostlý do společenství, znamená to, že už je nějakým způsobem propojený s ostatními lidmi, je s nimi také srostlý. Kdybyste ho vytrhli, zbude po něm prázdné místo, bude chybět, lidé s ním budou i nadále chtít trávit čas. To znamená, že byl dobře zasazený. „Nově vzešlý“ je člověk, který se ještě nesžil s ostatními, je to člověk, který není ve sboru doma, jeho život není prorostlý s životy těch ostatních.
Takže když Písmo mluví o tom, že ten, kdo touží po úkolu staršího, by neměl být neofytos, „nově vzešlý“, mělo by se jednat o člověka, kterého všichni dobře znají. Samozřejmě se to bude lišit podle situace, v jaké se sbor nachází – jiná bude situace sboru, který existuje pár měsíců či let, jiné to bude ve sboru, který má za sebou pár desítek let své existence a jiné to bude v takovém sboru, kde se už vystřídalo několik generací a ti nejstarší si pamatují, jak šedesátníci ve sboru byli ještě v plenkách. Ale každý z těch sborů má povinnost modlit se za nové vedoucí, vyhledávat je, připravovat je, a pokud jsou kvalifikovaní, ustanovit je.
Přidat komentář