Ráj na zemi (Lk 23,43)

• I řekl jemu Ježíš: Amen, pravím tobě: Dnes budeš se mnou v ráji. (Lk 23,43)

Představte si, že tento lotr, který tu visí na dřevě kříže a kterému Pán Ježíš na dřevě visící praví „Amen, pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji“, byl náš milý přítel, s kterým jsme se mívali rádi. Kde pak on nyní je a jak se mu tam vede? Mohli bychom říci, kde oni vlastně jsou a jak se jim tam vede? Arciže. „Co pak my určitě můžeme vědět, kde jsou? My o tom určitého nevíme nic!“ To je možné. Vy třeba nevíte nic, ale že by se nevědělo určitého nic? Zdali jste si dali kdy práci, abyste věděli, kde jsou vaši přátelé? Co pak se nepraví, že jsou v ráji a co pak vy nevíte, jak se to tam v ráji má? A tu vy docela dobře řekněte: Dvojí je ráj. Ten ráj, který byl na počátku, a ten, který je v nebi. A dvojí je Adam: ten v ráji a ten nebeský Adam. A dvojí rodina Adamova: ta, s níž souvisíme všichni, a ta druhá, se kterou podle Ducha svatého můžeme souviset všichni.

A vy řeknete: „Netěšte nás tím nebeským rájem! My chceme ráj zde na zemi“. To je úplně moudrá řeč. Jestliže vy na světě nemáte rajského a nebeského nic, nemáte ani pro věcný život žádné útěchy. Ale o to běží, abyste na tomto světě měli něco rajského a nebeského. Pak máte důvod, abyste se těšili na ten nebeský ráj.

I. Jaké pak to měl ten první Adam v tom svém prvním ráji?

Co pak nám praví o tom Písmo určitého? A co z toho mohu přesně, logicky uzavírat? Otevřete si, prosím, Genesis 3, 8. Tu máte v Písmu řeč zcela zřetelnou: Bůh tam ke svému lidu přichází a oni s ním mají obecenství. To je tedy nepopiratelné, že v tom prvním ráji měli lidé obecenství s Bohem. Když se na světě máte s někým upřímně rádi, tedy doznáte, že je to na světě to nejlepší. A tady oni se mají rádi s tím nebeským Otcem! On z veliké lásky sleduje každé jejich hnutí a všude samá láska! Takové to bylo v obecenství s Pánem Bohem. To nejsou nějaké iluze, to je fakt, takže když jsme písmaři a čteme později v Exodu 25,22, jak se pořizuje stánek, když je to všecko ztracené, tak si řekneme, že nám to není nic nového. „A tam přicházet budu k tobě a s tebou z té slitovnice z prostředku dvou cherubínů, kteří jsou nad truhlou svědectví, mluvit to všecko, co bych tobě poroučet chtěl k synům Izraelským.“ To je ozvěna z ráje. Ano, takové to v ráji bylo. A já jdu dál. Otevřete si, prosím, Římanům 8,15: „Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, totiž Otče“. To není nic nového. To jest ozvěna z ráje. Představte si děti, které mají svého šlechetného otce velice rády a čekají, kdy že se jeho hlas ozve. Konečně se ozve! V nadšení k němu běží a vysypou mu své věci. Tak to bylo v ráji. To je obecenství s Bohem.

A teď si řekněme, co pak tam všecko nebylo a co tam bylo? Tam nebylo hříchu. Co je hřích, to oni nevěděli. To byl pro ně pojem naprosto cizí. Hřích je porušení toho krásného poměru, který máte s Bohem. Když se tento krásný poměr poruší, to je hřích. Ale ne, oni to nemají pokažené, oni mají ten nejkrásnější poměr s Pánem Bohem. Mají svědomí tak čisté, jaké jen může být na tomto světě. Mít čisté svědomí, to je kus nebe a ráje. To je síla. Když jdete do práce a máte čisté svědomí, to se to jinak jde, než když máte svědomí obtížené. Představte si stezku plnou nebezpečí. Kdo po ní poběží? Dítě s čistým svědomím.

A v ráji není žádné nemoci, kterou působí hřích. Ne, to v ráji nemají.

A co tam oni mají? Všecko ovoce Ducha svatého, lásku, radost, pokoj, tichost, dobrotu, dobrotivost, věrnost, krotkost, středmost. Odkud to máš? Co pak ti lidé byli plni Ducha svatého? Zajisté! Nemohli být bez Ducha svatého. Měli přece tělo takové, jako my. Je to možné, žít v takovém těle v obecenství s Bohem a bez Ducha svatého? Ne, to není možné. Tělo bez Ducha svatého bude vydávat samé hříchy. Když však oni mají svědomí čisté, není u nich skutků těla. Nu, pak je tam Duch svatý a jeho všecko ovoce. Oni jsou ratolesti na nebeském kmenu, obalené Božím ovocem. Ale nyní, popatřete! Ono je to ztracené všecko! Ale něco tu zůstává. My vidíme, jaké to mohlo být, co by se dalo čekat a možná, že se dá čekat ještě něco lepšího. To mne vede k tomu druhému:

II. Jaké pak to má rodina toho druhého Adama, samotného Krista, v tom druhém ráji?

Nu, my máme zcela určité zprávy, jaké oni to tam mají. Co pak vy si myslíte, že to v tom druhém ráji je špatnější než v prvním? To jste na omylu. Kde oni vlastně jsou a jaké to tam mají? Oni jsou tam, kde je Pán Ježíš. A to je ráj? Jmenujte si to, jak chcete, oni jsou tam, kde je Kristus. „Dnes budeš se mnou!“ Kde to je, to není žádná starost. Pohleďte, prosím, do Skutků 7,59: „Pane Ježíši, přijmi ducha mého!“ Co to znamená? „Pane Ježíši, ať jsem tam, kde jsi ty!“ Tak on si přeje, aby byl s Pánem Ježíšem? Arciže. Oni jsou tam, kde je Kristus. Lazar umřel a nesli ho do lůna Abrahamova. Lůno Abrahamovo není cíl, nýbrž s Abrahamem jsou tam, kde jsou lidé Boží, u Pána Ježíše Krista. Tak lid Boží, plný Ducha svatého, je u Pána Ježíše? Otevřete si, prosím, Filipským 1,23: „K obojímu se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo“. Tu to máte. Být s Kristem. Tam, kde je on.

A co tam bude mít? Všechno, co je v Kristu. Vy máte s ním plné, dokonalé obecenství. Myslete si to nejlepší, co si jen můžete myslet. To je všecko málo. A ze všeho toho to nejlepší a nejvydařenější je on. Apoštol Pavel, který dovedl věci tak určitě vyjádřit, na to zde nestačí a utíká se k proroku Izajáši: „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují.“ Ale to je všecko málo, neboť tam je to neskonale vzácnější. Když ten Štěpán zde na světě tak hovoří s Pánem Ježíšem, myslíte si, že je tam méně obecenství? Ó, ne, tam musí být obecenství více, když jsou tam s Bohem tváří tvář. On sám praví: „Zůstaňte ve mně“. A když zůstáváte v něm, tu teprve se vám začnou otvírat oči. Nemohu mít svědomí méně čisté než tam v ráji, nemohu mít méně Ducha svatého, ale ukazuje se všeho plnost, jestliže jsem v něm, ve studnici života. V světle jeho světlo vidíme. Tak praví již žalmista. Když mám rád Písmo, dovedu si v nebi představit takové přednášky, které odhalují všecko ve světě, všecky záhady světa. Ale on je nade všecko!

III. Ale jak se tam dostal takový lotr, který visí vedle Krista pro své zločiny, a jak mu může říci: Dnes budeš se mnou v ráji?

Jinak ne, než že se o to zasadí ten, který si ho tam přeje mít a půjde to tou Boží, usouzenou cestou. Ten lotr bude z jeho rodiny, a když bude z jeho rodiny, pak se tomu nebudete divit, že je v ráji. On pošle svého svatého Ducha. Každému lotrovi, ať je jaký je, se otevřou oči a on začne velice hořekovat nad sebou samým. Co se vám ukazuje? Ukazuje se nám, že to není s hříchem, jak jsme si my mysleli, že by byl jeden veliký a druhý malý a jeden lotr veliký a druhý malý. Když se poznáme z Ducha svatého, pak vidíte, že jste lotři. A jak se tam dostane takový lotr? To je to nejvznešenější v Božích plánech. To je jeho evangelium, jádro všech jeho plánů od věků, že v plnosti času Bůh půjde na svět sám, aby ukázal, jaký on je milovník. „Všichni jste se uchýlili, ale jeden jediný nemá příčiny, abyste nemohli být v té slávě nebeské! Já to ponesu za vás!“ Až to budete potřebovat, pak se budete radovat. Teď nastává doba, abyste vystihli jeho tajemství. Lotr vírou se chytil Pána Ježíše. „Já jsem lotr, ale on mne miluje nade všecko.“ Ty nemáš tušení, jak jsi krásný, když jsi obmyt drahou krví Kristovou. To byla práce, to ho něco stálo, abyste byli čistí vy!

IV. A to čtvrté je jen závěr, který zní mnohému v duši: Já vidím, že to nejvzácnější, co ti milí v Pánu zesnulí mají, můžeme mít i my zde na zemi.

Co je v nebi nejvzácnější? Obecenství s Pánem Bohem. On sám je daleko lepší než vše ostatní. My můžeme mít s nim obecenství. „Zůstaňte ve mně.“ „Aj, já s vámi jsem po všechny dny až do skonání světa!“ Otevřete si, prosím, 1. Janův 1,3: „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i se Synem jeho Ježíšem Kristem.“ To je naše povolání, abychom s ním měli obecenství zde na zemi.

Nu, jak pak to svedeme? Jen jako ten lotr. My musíme být z jeho rodiny. Vždyť vy všichni můžete být z jeho rodiny, protože jsme něco z toho prvního Adama zdědili! Vy nepotřebujete uvést důkaz, že z Adama pocházíte. To se vidí na vás. Ale ten druhý důkaz žádný anděl nemůže uvést, žádný anděl nemůže souviset s tím druhým Adamem! Žádný anděl nebude mít obecenství s Kristem, jako vy je budete mít. Ten nebeský Adam si přeje mít s vámi obecenství. On si to usmyslil, on to způsobil. On to dává, že máte jeho. Vy jste nad sníh bělejší. On odpustil a je všecko v pořádku.

Jaké to bude nyní dál? Takové to nebude, jako s lotrem. On šel hned pryč ze světa. Ale vy zůstanete na světě a svět nebude rájem. Svět zůstane zatím světem, ale uprostřed toho světa porušeného a převráceného musí být při vás vidět království Boží.

Každý ve svém kroužku prosazuje jeho nebeské myšlenky. To je ráj. Vy jste na to, abyste měli obecenství s Kristem a všude kolem sebe ukazovali ovoce Ducha svatého a prosadili všecky řády Boží.

Pro druhé pak neztrácejte naději. Ó, vy šťastní lidé! Myslete si, že jste v nebi a rozpomínáte se na svět. Jaké to tu bylo? Ach, bylo to těžké, ale něco vzácného tam bylo: Obecenství s Kristem! Tak se věci mají.

A končím tím, čím jsem začal. Kde jsou naši přátelé, se kterými jsme se mívali rádi? Tu se mi nelíbí při našich pohřbech, co slýchávám. Jestliže vaši přátelé neměli žádného obecenství s Kristem a vy také ne, tu dovedu na pohřbu jen mlčet jako pěna a nemám pro vás žádného potěšení. Ale když vidíte, že měli v Kristu své všecko a je-li vám to dáno, že vy máte v Kristu své všecko, stálé s ním obecenství, nu pak, kde jste vy, tam jsou oni, a kde jsou oni, tam jste vy. „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Amen.

Kázáno 4. dubna 1909.