Jeho svědkové (Sk 10,39)

• Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. (Sk 10,37–39)

Já mám na mysli, milí přátelé v Kristu, ta poslední slova: „A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě.“ Čeho jsme svědkové? Těch Božích fakt, že tu byl Pán a že umřel na zahlazení hříchů a že vstal z mrtvých. Kdo jsou svědkové? Tenkrát Petr a dnes my. Kdo to zakouší? Každý. Ty dvě věci vidíte každý hned: Velká Boží fakta a lidská svědectví, jež nám zjeví Boží cesty.

A teď si představte, co nám ten text předvádí! Císařské, římské pan­stvo, učené, vzdělané lidi, kteří doma mluví latinsky, ale ve styku s lidem mluví řecky. A tu přijde někdejší rybář a mluví s nimi řecky. Ten rybář mluví řecky velmi pěkně. Mně se řeč toho rybáře líbí víc, než toho velmi učeného Pavla. A pohleďte, co ten rybář povídá tomu panstvu: „Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě.“ Petr říká: „Já vám mám sdělovat fakta, ale to nejsou pro vás neznámé věci.“

O tom oni slýchali. Ale když se jejich svědomí probudí a oni to potřebují, tak nevědí nic. Ono nestačí jen o těch věcech slyšet! Otevřete si, prosím, Skutky 10,5–6. Co tam čteme? „Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“ Tedy on teď neví, co má dělat. Tu musí přijít Petr, aby mu řekl, co on dávno slýchal. Když studujete, to je dobré, ale nemyslete si, že to stačí. Skrze ty své studie nepřijdete k tomu nejdůležitějšímu. Ty studie jsou dobré, ale když je zle a potřebujete spasení, nebudete vědět, co máte dělat. Co si počnu? Ať přijde svědek Boží, aby vyřizo­val, co má vyřizovat.

I. Ježíš je Spasitel z nebe

Jak se to mělo s Pánem Ježíšem, Spasitelem z nebe? Tak, že on je Spasitelem z nebe. A teď se podívejte, jak moudře si tu Petr počíná. On nemluví k Židům, ale ke vzdělaným pánům z Říma. On neřekne: „Ten, kterého já tu kážu, je mesiáš.“ To by bylo pro ně cizí. Ale on řekne totéž, jenže to opíše. „Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí.“ Ten, který byl pomazán Duchem svatým, byl mesiáš, jenže to panstvo bude tomuto výkladu lépe rozumět než kdyby Petr mluvil přímo o mesiáši. A Petr pokračuje: „Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.“ To je obsah pojmu mesiáš. Každý izraelský král byl poma­zán, každý prorok byl pomazán, každý člověk Boží je pomazán Duchem svatým v jisté míře, ale ne v té míře jako Ten, o němž tu kážu. Podívejte se do Jana 3,34: „Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.“ Všem ostatním dal jistou míru, ale on má Ducha bez míry, takže může říci: „Já a Otec jsme jedno.“ Nu, pak je mesiáš, a nikdo jiný. A kde se mluví o tom, že mesiáš má přijít, pak se to týká jeho. Otevřete si, prosím, Daniele 9,25–27: „Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudo­váno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení. Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzd­né modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí.“

Tak ty si myslíš, že to je Pán Ježíš? Zajisté. To je ten Pomazaný, který byl pomazán Duchem svatým bez míry. A u Jana 4,1–28 čteme o ženě Samaritánce, která vyslovuje naději, „že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko“, a Ježíš jí odpovídá: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví“ (v. 26). A nyní bych rád upozornil na dvě věci:

Jaký je jeho věčný záměr, když přijde jako mesiáš? Pán Bůh obmýšlí vzácné věci, vzácnější věci než byly v ráji, vzácnější než jsou v celém vesmíru. To je jádro všech jeho věčných plánů: On pořídí krásnějšího Adama, než byl ten Adam před pádem v ráji. A při tom vám ukáže, jak moc nenávidí hřích. To se budete divit! A ukáže, jaká láska je on sám. To budete žasnout.

Jak to provede? On jde sám; nepošle nějakého Mojžíše, ale stane se sám člověkem. Namítáte: Jak je to možné? Já už nic nenamítám. Já chci jen žasnout. A zde je on v lidském těle a tak pokorňoučký, ten nejmenší ze všech u sebe a jde a nese hřích. „Ale to není možné!“ „To je fakt.“ A já začnu rozumět Starému zákonu. Ve Starém zákoně byly samé stíny, ale my teď tomu začínáme rozumět: On to nese sám a umírá pro hřích světa, ale vstane z mrtvých. „Ale kde by?“ „Však on vám ukáže všecko, on se postará, aby skrze víru přebýval v srdcích vykoupených.“ A jestliže Kristus přebývá v srdcích skrze víru, myslíte si, že to není lepší s vámi, než se to mělo s Adamem? Adama stvořil slovem, ale toho druhého Adama takovým utrpením! Tu teprve dochází na všecko to, co měl na mysli, když vydával Zákon. Kde je Duch, tam je ovoce, tam je síla z něho. U člo­věka Božího se začnou ukazovat způsoby Páně. Tak tomu rozuměl a tak to prosazuje. Ale vy řeknete: „My to nezakoušíme!“ Dobře. Při Kristu je skutečně něco, nač žádný člověk nestačí. Ale teď to druhé:

II. Při Pánu Ježíši je něco, co se hodí pro každého

Všichni z toho něco měli, když tam tenkrát byl Pán Ježíš, a všichni z toho budou něco mít i dnes, když zde bude Pán Ježíš. Žádný nemůže říci, že z toho nic nemá. Snad o tom zatím nevíte. Kteří jste obrácení, máte své nevýslovné štěstí; ale je-li tu Pán Ježíš, všichni z něho něco mají. On je takový, jaký je. V něm se ještě nikdo nikdy nepřepočítal. Kdy­byste hledali mrákotu, tu v něm nenajdete, ale kdyby se vám zdálo, že není na světě lásky a vám se po lásce zastesklo, najdete ji u něho. A kdyby se vám zastesklo po jiskře milosrdenství, nebudete u něj zklamáni. A vy řeknete: „To by mohl přijít každý?“ „Arciže! To je jeho učení: Pojďte ke mně!“ Jen jděte k němu, jestli ho potřebujete. Takový vždycky byl a nikdy lakovým být nepřestal, když vzal naše tělo na sebe. Není možné, aby šel po ulici a lidé z toho nic neměli. Už ten jeho pohled byl znamenitý lék. Když dává chléb na hoře, to byl znamenitý chléb. A když přišli s nemocným, odnášejí si jej zdravého. Oni také nevěděli, jaký je, ale oni z něj něco měli. A namítáte-li něco, je to tak, jako byste řekli: „Poněvadž mně slunce nesvítí, slunce není.“

Vzdělanost lidu Božího je vzdělanost, prýštící z Krista. A když se vyskytují v novější době lidé a chtějí vynášet klasickou vzdělanost, to jen znamená, že neznají křesťanskou vzdělanost, a možná, že tu klasic­kou také ne. Představte si Oresta a Pylada. Jsou to dva mladí přátelé, kteří se mají náramně rádi. Vy si myslíte, že se to vyrovná lásce Pána Ježíše? Před­stavte si, že se Orestes obrátil a Pylades zůstal světák. Orestes chce být čistým mládencem, a Pylades se mu vysměje. Nemá pro to smysl, ale byl to poctivý. Ale jak mohou zůstat dobrými přáteli? Vy si myslíte, že ta úroveň je stejná? Když vám pohlavní čistota není nic, tak si můžete nechat vynášet klasickou vzdělanost. Ano, takové to je v té klasické vzdělanosti, ale to vám já nikdy neuznám za nějaké vzdělání. Orestes je obrácený člověk a to činí všechen rozdíl. Rozdíly tu jsou. Arci, jakmile vkročili do této místnosti, jste všichni stejní, ale na ulici – tam máme rozdíly. Vy smíte u nás jen více platit, ale nerozumí se tomu tak, že by vaše slovo u nás více znamenalo! A kdyby někdo byl otrok, tak se musím zasazovat o to, aby už jím nebyl ani rok. Tomu se Pylades jen usměje. To nebude umět pochopit, je-li neobrácený! A nyní to třetí:

III. Kdo je jeho svědkem a co z toho mají druzí?

Svědkem Pána Ježíše je ten, kdo ho osobně zná. Neboť toho Bůh svým Duchem vyhledal a osobně se mu zjevil. Když zde posloucháte můj výklad, nic vám to nepomůže, leda by on po mně něco posílal. On vám pošle Ducha svatého. Jak působí Duch svatý? To se dá vykládat, ale nemusí se to vykládat. Hlavní věcí je, abyste to zakoušeli. Na světě vám to nikdo nedá. To dá jen ten Zmrtvýchvstalý. On vám ukáže sebe a ty vidíš: „Mně pomůže jen jeden, který umřel a vstal z mrtvých za mne.“ A skrze víru ve vás přebývá a podle jeho srdce se začne měnit všechno. Zakoušet to musíte, že je vám všecko odpuštěno pro tu drahou krev. Tak se to zakouší a tak se stanete jeho svědky. „Ať se na vás podívají, zda něco vidí.“ Když ne, tak zatím svědkové nejste a nemáte z něho nic.

Vy, když jste obrácení, můžete ohlašovat, tak jako Petr, co jste zakusili, ale vy jim to nedáte. Vy musíte být rosou celému světu! Aby neby­lo človíčka, který by z vás nic neměl! Jako u Pána Ježíše i váš každý pohled bude rosou světu. Představte si krásně rozkvetlý strom. Ta zahrada není vaše. Je cizí, ale vy jdete okolo. Což z toho nic nemáte? Všichni z toho něco máte, když je to rozkvetlý strom. To vám všem poslouží. I ta vůně je pro vás. A teď si představte, že vy jste ten strom a že na vás roste všechno ovoce Ducha svatého. Z toho nemá nikdo škodu, když jste plni lásky, radosti, pokory a čistoty! Všude s sebou nesete tu vůni a zdraví také. A ani vaše tělesné věci nezůstanou takové, jaké jsou. Co praví prorok? Že prý dítě ve stu letech umře. „To bude krásné dítě!“ Co chce říci prorok? „Takový bude věk mého lidu.“ Mojžíš vidí na stará léta jako mladý člověk. Vaše tělo bude jiné, než dokud tu nebyl Duch svatý.

Otevřete si Matouše 10,1: „Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.“ Tak tam jděte mezi ně! Duch zlý ustupuje. Jak by neustupoval? Když jste plni Ducha svatého, myslíte si, že těm zlým duchům bude ve vaší přítomnosti příjemně? Nebude! Jak byste nebyli rosou, když jste jeho svědkové? On byl rosou a rosa spadla na vás, a vy jste se obrátili a budete sami rosou.

Já končím jako minulou neděli: Taková světská církev a tolik povídá o zmrtvýchvstání Páně! Copak vám Kristus vstal z mrtvých, když jste světáci? Vám nevstal z mrtvých. Z vás nikdo nemá nic pěkného na světě a vy chcete povídat, že máte zmrtvýchvstalého Spasitele? Kdyby vám vstal z mrtvých, copak se budete mít tak nelaskavě k druhým? Vám Pán Ježíš nevstal z mrtvých. Ale když se obrátíte, budete svědky všeho toho, což činil v krajině judské i v Jeruzalémě. „Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil.“ Amen.

Kázáno 3. dubna 1910.