Ježíš Kristus – Syn Boží

• Ježíš jim řekl: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ (J 8,28)

Tak mluvil, milí přátelé v Kristu, k zástupům, které nemohly pochopit, že by byl Boží Syn. „Až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to, že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ To znamená: „Až já budu viset na dřevě kříže, dojde na to, proč jsem přišel, oč mi jde, na tu skutečnost, kterou jsem zamýšlel od věčnosti. A pak uvidíte, jsem-li Syn Boží. Jde mi o skutečnost, ne o dlouhé řeči. A když se ta skutečnost dostaví, pak uvidíte, jestli budete moci nevěřit. Budete mít radost ze života a ze všeho, radost časnou i věčnou. Pán Ježíš přišel, Syn Boží, a vede tak svatý život, jaký nikdo nevedl, učil tak vzácně, jak nikdo neučil! Vy byste řekli, že bude obrácen celý svět. Jenže tak to Pán Bůh nezamýšlel. On zamýšlel, aby to šlo jinak. Visí na dřevě kříže a vypadá to tak, jako by bylo všechno ztraceno. Ale lid to dobře cítil, že u něj jde o něco víc. Podívejte se do Jana 8,25: „Řekli jemu: ‚Kdo jsi ty?‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Co vám od začátku říkám.‘“ A obraťte dva listy k Janovi 10,24–25: „Židé ho obklopili a řekli mu: ‚Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.‘“ Vždy vidíte, že to nejde tou cestou, cestou dlouhých řečí. Ty nikdy neudělají to, oč nám běží. Zde jde o skutečnost. Pak uvidíte.

To je to, co mám na mysli, a rád bych z toho předložil čtvero věcí:

I. Velikonoce

To první bych rád vyslovil v našem moderním způsobu. Je to obsaženo v našem textu a zní to takto: „Vy, kteří nemůžete rozpoznat, zda jsem Boží syn, počkejte do Velikonoc. Ono se ukáže, zda jsem Boží syn nebo ne.

Co se stane o Velikonocích, jak pak se přesvědčíme?

Co Pán Ježíš připomíná těm, kteří ho poslouchají? Dvě věci:

1. „Budu trpět, budu ukřižován, zemřu.“ Podívejte se do Jana 12,24: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ „To zrno jsem já. Já budu rozdrcen, aby ze mne vzešel život, který potřebujete.“ Otočte několik listů zpátky. Co čtete v Janově evangeliu 3,14–15? „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Ten had, který bude na dřevě kříže ukřižován, jsem já.“ Copak je Kristus had? My jsme pokolení hadí, z nás je jedovatý hřích, v něm nebylo nikdy ani stínu po nějakém hříchu a právě proto může být pomocníkem a Spasitelem. V horách na silnici Jsem často viděl jedovatého hada. I děti vezmou kámen, a ten had není jen zabit, ale on je rozbit. „Byl zmučen pro naši nepravost.“ Byl zmučen. Všecku tu naši jedovatost vzal na sebe a o tom mluví od počátku.

2. „Vstanu z mrtvých.“ To je učení Písma. Daniel to viděl, že po tolika týdnech bude zabit Mesiáš, ale jemu to neublíží. Ale to říká on sám. Najděte si Matouše 16,21–22: „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: ‚Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!‘“ Ten Petr tomu nerozumí, ale Pán Ježíš praví dokonce, který den vstane. On si zde dává s učedníky rendez-vous po smrti. Podívejte se do Matouše 26,31–32: „Tu jim Ježíš řekl: ‚Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.‘“ Takhle konkrétně mluví o svém zmrtvýchvstání.

Dobře. Teď se podíváme, co se stalo. Co se stalo o velikonocích? On visí na dřevě kříže. Vyšla z něho krev a voda. Jestli je to člověk jako my, nikdy nevstane. Ale byl tu Lazar a vstal, a byla tu dcera Jairova a mládenec z Naim, a jestli je Ježíš Syn Boží, tak věříme, že vstali z mrtvých. Ale jinak nevěříme. Ale jestli shledáte, že z mrtvých vstal, pak byl Synem Božím, člověk jako člověk, ale nad to Syn Boží. A bylo jich na sta, kteří ho viděli zmrtvýchvstalého. Celá patnáctá kapitola 1. listu Korintským to dosvědčuje. To znamená, že to, co mluvil, bylo pravda. Nejvyšší kněz je celý rozhněvaný. „Vždyť prý se Pán Ježíš rouhal!“ Jak se rouhal? Za koho jiného se měl vydávat?

Ano, nejdříve si to představovali jinak, a pak řekli, že to tak nejde, jak to říká on. Ale on na to stačí. Tu se ukázalo, jestli je Syn Boží nebo není. Ale vy řeknete:

II. Znát fakta neznamená věřit

Kdyby mně to bylo tak jisté jako absolutní faktum, to bych já také věřil! Ale to je veliký omyl. Žádná historická fakta ze staré minulosti, která jste osobně nezažili, vám nedají žádnou plnou jistotu. Tím méně, abyste věřili tak, jak to Pán Bůh chce!

Představte si ty lidi, kteří jdou kolem. Někteří ho viděli, ale nezvolili si ho. Co z toho pro ně následuje? Pro ně nic. Zemřeli s jinými světskými lidmi. A druzí neviděli, ale byl tu jistý rozdíl. Kteří neviděli a slyšeli, a nezůstali lhostejní. Dal jim to, na čem nezáleželo. Ale jiní řekli: „Ne, my vám nevěříme. V této věci se jistě mýlíte.“ A zůstali takoví, jací byli. A jak se to má za našich časů? Co vy pokládáte za historické faktum? Představte si lidi vzdělané, bystré. Co vám řeknou, když slyší, že Pán Ježíš vstal z mrtvých? Já sám tomu věřím. O tom se nedá pochybovat. Jinak bych musel celé historii nevěřit, protože co se o Kristu praví, je právě tak historicky ověřené, jako to ostatní. Co mi Boží Slovo říká o Kristu, to je tak věrohodné jako to ostatní, čemu věříte v historii. Já si rád představuji dva prince v historii: Prince z domu Davidova, Pána Ježíše, jak jede na bujném oslátku, na němž ještě žádný neseděl, nejkrásnějšího prince v průvodu dětí, jak mezi palmovými ratolestmi jede do Jeruzaléma. A teď si představte jiného prince z makedonského domu. Je to Alexandr Veliký. Ten se vrhne na říši perskou a rozšlape ji a dobude celý Orient. Ten nejkrásnější princ umírá v třiatřicátém roce na dřevě kříže pro hříchy jiných, ten, který hříchu neučinil. A ten princ z domu makedonského umírá také v třiatřicátém roce v Babylonii za své hříchy, za svou prostopášnost. Jak bych mohl věřit tomu, co je, psáno o Alexandrovi, kdybych nevěřil tomu, co se vypravuje o Pánu Ježíši? Alexandr Veliký zemřel r. 323 př. Kristem, tedy v době ještě vzdálenější a vy tomu věříte. Nu, proč byste neměli věřit tomu, co se vypravuje o Pánu Ježíši?

Ano, my věříme. Alexandr by vám vaši logiku schválil, ale princ z domu Davidova vám ji neschválí. Vy se mýlíte. „To, co se povídá o Alexandru Velikém, to je všechno přirozené, ale co se povídá o mně, to je nad váš rozum, a na tom závisí vaše štěstí časné i věcné. Ne, to není stejné jako s Alexandrem!“

A přijde jiný a řekne: „My nevěříme, protože to nemohlo být, protože si to nedovedeme představit.“ To se ovšem mýlíte, ale když řeknete: „My to nechápeme“, pak vám to Pán Ježíš schválí.

Bez Ducha svatého řeknu v nejlepším případě jen: „Snad to takové bylo.“

A nyní to třetí:

III. Jak se dozvím, že vstal z mrtvých?

Tak, jak to s sebou nese jeho řád. Když si bude přát, být tvým Spasitelem, ještě dnes se ti zjeví, a tak se prokáže, že nebudeš nikdy pochybovat o tom, kým je. To je jeho úřad: Zjeví se, komu chce, a vidíte, jestli je nebo není. Dnes věří upřímně, vědomě, v Pána Ježíše ten, který z něho okouší něco, co jinak nemůžeme okoušet, a když to okoušíte, tak řeknete: „Ano, tak to je.“ Když máte fialku v bytě a přijde host, kterému není dáno a nemá čich, nepozoruje nic, ale lidé s dobrým čichem bez výkladu poznají, že tu je fialka. Kristus obsypává všecky lidi stejně bez přestání svou dobrotou, ani pohanům se nenechává bez osvědčení, a přece nemají tušení, že tu jest a ještě mohou říkat, že tu není.

A jak se ráčí zjevit? On je Spasitel a nebude se s vámi dlouho domlouvat. Tak se to povídá o něm, dříve než se narodil, že potře hlavu hada, ale trpět bude. To je to, nač myslil, když formoval svět. „Já vám ukážu, jaká jsem láska, jak já miluji zkroušeného hříšníka!“ On jednal jako Spasitel ještě dříve, než to vytrpěl, a jak by nejednal jako Spasitel po tom, co všechno vytrpěl? On vás uvede ve všelikou pravdu. Dostaví se pokání, každý se začne chvět pro své hříchy. Ten svatý, svatý, svatý se k vám přiblížil. „Co si počneme?“ Však vy ho najdete! Představte si mladého Žida. On o Pánu Ježíši nechce ani slyšet, ale přihodí se mu to, že se jeho svědomí probudí. Nic se o něho nebojte. On najde Pána Ježíše. Duch svatý, který zjevil hřích, ten tě povede ke zmrtvýchvstalému. On vám to dá, že jste s ním spojeni a teď se začnou ukazovat věci, které se dostavují jen z Krista Ježíše. To ovoce, které roste na tomhle vinném kmeni, to je ovoce Ducha svatého. Bez něho to nejde. Ale s ním přijde láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání a podobné věci. Tu máte toho nového člověka, radostného a pokojného a majícího způsoby z nebe: duchovní člověk! A ten tu je a má radost. „Počkejte, až se zjevím. Pak budete vědět, jsem-li Spasitel nebo nejsem!“

A když jste to neokusili, tak všecky vaše řeči o zmrtvýchvstání jsou jen plané řeči.

IV. Kdo se může radovat ze vzkříšení?  

My mluvíváme při vzkříšení Pána Ježíše o vzkříšení našem. Kdo se z toho dovede radovat? Jen ti, kteří se radují z toho, že mají zmrtvýchvstalého Spasitele. Zmrtvýchvstání bude, ale raduje se z něho jen ten, kdo se raduje ze zmrtvýchvstalého Spasitele. Pohané nevěřili ve zmrtvýchvstání. Smějí se Pavlovi: „Aha, my vstaneme z mrtvých!“  Žid se nesměje. Podívejte se, co říká Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ To bylo dříve, než Pán Ježíš vstal z mrtvých. Čemu věřili? Tomu, co máte u Daniela 12,2: „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“

A teď si představte, že musíte vstát z mrtvých, ale že pro vás Spasitel není zmrtvýchvstalý Spasitel. Nu, jaké by to bylo potěšení? Všechny své nepravosti si vezmete s sebou. To nejsou žádné pěkné vyhlídky. Ale každý z vás můžete mít Spasitele, neboť on je tady. Jak máš po něm tu nejmdlejší touhu, to je on, který tě za sebou táhne. „Žádného nevyžene ven.“ Každý může zakoušet tu blaženost, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, vás očisťuje od každého hříchu. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, krev Kristova stačí, abyste byli nad sníh bělejší a měli radost a pokoj a dobré vyhlídky. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, to Bůh připravil těm, kteří ho milují.

A teď si představte takovou světskou církev, která tolik mluví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Myslíte, že věří ve zmrtvýchvstání? To by vedla jiný život! Pokud jste staří, přirození, světští lidé, je všechno, všechno ztracené. Ale on vstal z mrtvých a on sám budí lid svůj vyvolený k novému životu.

Ježíš jim řekl: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ Amen.

Kázáno 27. března 1910.