K čemu vede podřízenost (Tt 2,10)

• … aby učení Spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali. (Tt 2,10 Kral)

Závěr desátého verše je završením celého oddílu od prvního verše. Je to něco, co je přímo řečeno otrokům, na straně jedné, ale zároveň to patří všem skupinám, které byly v tomto oddíle zmíněné. Svým jednáním máte být ozdobou učení, zdravého učení našeho Spasitele Boha.

Pokorné a podřízené jednání, ochotná služba, věrnost, ovládání jazyka, sebeovládání – to jsou známky zdravého učení. Pokud někde najdete takové věci v jednání člověka, potom si můžete být celkem jistí, že najdete také zdravé učení, kterému takový člověk věří a na kterém staví. Najdete evangelium Ježíše Krista, najdete proměňující moc Ducha svatého. Je to přesný opak všeho, co jsme viděli ve druhé polovině první kapitoly – sváry, nepodřízenost a s ní spojené rozpory, rozkoly a rozdělení, lpění na vnějších věcech, rozdělení rodin i církve, prázdné řeči, ziskuchtivé motivy, lži, lenost, zloba, poskvrněné svědomí. Naproti tomu zdravé učení vede ke zdravému jednání. To je cesta spasení, jak připomíná apoštol Timoteovi, který se podílel na vedení efezské církve:

• Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům. (1Tm 4,16)

Naše jednání stojí na tom, čemu věříme a jde ruku v ruce s tím, čemu věříme. Čemu doopravdy věříme, se ukáže na tom, jak žijeme a jednáme. Bude to vidět na tom, zda a jak se podřizujeme, pozná se to podle toho, jestli ochotně a pokorně sloužíme druhým, jsme milí lidem kolem nás, bude to vidět na věrnosti v tom, co je nám svěřeno. Jednání je – slovy Písma – ozdobou učení. A ne ledajakého učení, ale učení našeho Spasitele Boha, tedy zdravého učení. Takového učení, které vede ke Kristu a tedy ke spasení. Kristus je základem – jeho vtělení, život, služba, ukřižování, smrt a vzkříšení – to je naprostý základ evangelia. K tomu musí směřovat naše vyučování – aby On byl oslaven a vyvýšen. K němu musíme vést lidi, aby se pokořili před ním, aby ho vyznali jako Pána, aby uvěřili v jeho zmrtvýchvstání a byli spaseni.

A totéž evangelium potom dále proměňuje lidské životy. Jestliže někde nevidíme proměňující se lidské životy, potom na takovém místě nejspíš chybí evangelium. Chybí základ, na kterém se staví.

Možná bychom mohli říci, že chybí poslušnost, ale jsem přesvědčený, že pravda evangelia vždycky povede k poslušnosti. Proč to tak nebylo na Krétě? Protože v základu nebyla pravda evangelia, ale židovské báje a příkazy lidí – proto Titus zůstal na Krétě a učil to, co odpovídá zdravému učení. Podívejte se, co říká v následujících verších:

• Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,11-14)

Boží milost je aktivní a vychovává nás. Kristova oběť je účinná a posvěcuje nás. Evangelium pracuje v Božích dětech a vede je k tomu, aby se zřekli bezbožnosti a byli horliví v dobrých skutcích. To je popis otroků Krista Ježíše. Je to také tvůj popis? Je evangelium ve tvém životě skutečně Boží mocí ke spasení? Žiješ z evangelia, které proměňuje tvůj život? To jsou otázky, na které si musí odpovědět každý sám, a já vás prosím, abyste nad nimi skutečně přemýšleli. Ptejte se sami sebe, zda skutečně žijete z víry, která je zjevná na vašich dobrých skutcích. A pokud byste měli nejmenší pochybnosti, že tomu tak není, spěchejte ke Kristu – on se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid horlivý v dobrých skutcích.