Kazatelův vzhled

Dobrý kůň nemůže mít špatnou barvu a opravdu dobrý kazatel si může nosit, co chce, a nikoho to nebude moc zajímat. Ale i když víno nepoznáte podle sudu, dobrý vzhled je doporučujícím dopisem i pro oráče. Moudří lidé se nezahledí ani nezamilují na první pohled, ale přesto je první dojem i u nich vždycky hodně důležitý. A pokud jde o ty slabší bratry, kteří nejsou moudří, dobrý vzhled je polovina úspěchu.

Co je to dobrý vzhled? No, rozhodně to neznamená být nafoukaný a škrobený a povyšovat se nad ostatní lidi, protože povýšený pohled odpuzuje srdce, zatímco vlídná slova je získávají. Není to ani oblékání se podle posledních výkřiků módy, protože takové oblečení obvykle znamená dům zaneřáděný uvnitř a zápraží bez čistého bílého prádla.

Takové oblékání říká světu, že zevnějšek je tou nejlepší částí loutky. Když je člověk pyšný jako páv, samá nádhera a okázalost, musí se nej­prve sám obrátit, než začne kázat ostatním.

Kazatel, který se měří podle zrcadla, se možná zalíbí několika hlou­pým dívkám, ale ani Bůh, ani lidé ho dlouho nesnesou. Muž, který za svou velikost vděčí svému krejčímu, brzy zjistí, že jehla a nit hlupáka na kazatelně dlouho neudrží. Gentleman by měl mít víc v kapse než na sobě a kazatel by měl mít víc ve svém nitru než na svém zevnějšku. Kdybych mohl, řekl bych mladým služebníkům: Nekažte v rukavičkách, protože kočky v palčácích nechytají myši. Nenatáčejte si vlasy a negelujte si je jako šviháci, protože nikdo nestojí o křik pávů. Vůbec nemějte na mysli své vlastní hezké já, jinak si vás nikdo jiný nebude všímat. Pryč se zlatými prsteny, řetízky a šperky! Proč by se kazatelna měla stát klenotnictvím?

Navždy pryč se sutanami a taláry a všemi těmi šatičkami pro pa­nenky z dětských pokojíčků! Muži by měli odložit dětské věci. Kříž na prsou je znamením ďábla v srdci; ti, kdo dělají to, co dělá Řím, by měli jít do Říma a ukázat své barvy. Jestli se kněží domnívají, že si získají úctu poctivých lidí svými pěknými ozdobnými hábity, velmi se mýlí, neboť staré přísloví říká: „Šaty dělají člověka“ a „Opice se nikdy tolik nepo­dobá opici, jako když má na sobě papežskou sutanu.“

Mezi námi nezávislými si kazatel nenárokuje žádnou kněžskou moc, a proto by nikdy neměl nosit zvláštní oděv. Blázni ať nosí bláznovské čepice a bláznovské šaty, ale lidé, kteří si nedělají nárok na bláznovství, by neměli oblékat bláznovské šaty. Nikdo jiný než velmi hloupá ovce by se nepřevlékl za vlka. Je to zvláštní vkus, který nutí poctivé lidi toužit po hadrech zlodějů. Ostatně, k čemu je taková nádhera dobrá? S výjimkou kachny v obleku nevypadá žádný tvor hloupěji než nezá­vislý kazatel v šatech, které mu jsou k ničemu.

Mohl bych se smát, až bych se za břicho popadal, když vidím naše pány doktory v talárech a šerpách, nadité hedvábím a ověšené malými bryndáčky, protože mi tolik připomínají našeho starého krocana: Když se rozpálí a nafoukne se do největší velikosti. Musí to být vskutku slabí lidé, kteří chtějí, aby se muž oblékal jako žena, než se mohou těšit z jeho kázání, a ten, kdo nedokáže kázat bez takovýchto hejskovských nevkusných parádiček, je možná jako muž mezi husami, ale především je to husa mezi lidmi. Zároveň by se kazatel měl podle svých možností snažit oblékat slušně, a pokud jde o čistotu, měl by být bez poskvrny, neboť králové by neměli mít špinavé lokaje, kteří by obsluhovali u jejich stolu, a ti, kdo učí zbožnosti, by měli praktikovat čistotu.

Bílé kravaty by se mi líbily víc, kdyby byly vždycky bílé, ale špinavě hnědá nedává dobrým vysvědčením. Nejspíš patří nepořádnému, člo­věku, který kouří, šňupe a nalévá se pivem. Někteří, s nimiž se setká­vám, mohou možná mít velmi dobré způsoby, ale náhodou je zrovna neměli s sebou. Podobají se holandskému kapitánovi, který své kotvy nechal doma. To by se nikdy nemělo stát, neboť má-li být ve farnosti nějaký slušně vychovaný člověk, měl by to být právě služebník. Obnošený kabát nikoho nediskvalifikuje, ale i ten nejchudší člověk může být upra­vený, a muži by se měli nejprve stát učenci, než začnou učit druhé. Koně nelze posuzovat podle postroje, ale skromné, gentlemanské vystupování, kdy je oděv právě takový, aby nikdo nemohl mít připomínky, mi připadá na místě.

Tento kousek mého myšlení má varovat vás, mladé, kteří jste právě začali sloužit, a pokud se nad tím někdo z vás rozčílí, řeknu vám, že nemocní koně nesnesou hřebelcování a že „komu padne podkova, ten ji musí nosit“. Možná si řeknete, že Honza Oráč by si měl raději spravit svůj vlastní smoking a ostatní služebníky nechat na pokoji, ale já si dovolím rozhlédnout se kolem sebe a říct svůj názor, neboť kočka se může dívat i na krále a i blázen může dávat dobré rady moudrým lidem. Mluvím-li příliš otevřeně, pamatujte si, že starého psa novým kouskům nenaučíš a ten, kdo byl dlouho zvyklý orat rovnou brázdu, má velkou tendenci mluvit stejně přímočaře.