Kázeň mladšího muže (Tt 2,6)

• Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní… (Tt 2,6)

Když se trochu blíže podíváme na náš dnešní text, zjistíme, že vlastně jenom tento šestý verš mluví přímo k mladším mužům. V dalších dvou verších se Pavel obrací na Tita a ukazuje, jak má sloužit jako služebník Kristův. Ale nemyslím si, že bychom to mohli nějak jednoduše odtrhnout, spíš apoštola myšlenka na mladší muže vedla právě k Titovi, který má být vzorem. Mimochodem Titovi bylo v této době minimálně mezi čtyřiceti až padesáti lety, takže tady máme zase dobrý obrázek toho, co to znamená mladší muž. Takže nakonec můžeme všechny tři verše vztáhnout na mladší muže a ukazují nám, jak a kam mají růst, co by mělo být takovou metou pro jejich životy. A v tomto šestém verši je naprostý základ veškeré zbožnosti – tím je kázeň. Jsou zde dvě věci, které ukazují na kázeň, které mluví o kázni a které mluví o kázni. Především je zde příkaz pro Tita ve vztahu k mladším mužům: Napomínej!

Myslím, že není překvapující, že první věc, která se týká mladších mužů, je napomenutí. Tím nechci říct, že mladší ženy a dívky nepotřebují napomenutí, ale když se podíváte do našeho textu, uvidíte, že mladší ženy mají být vyučované a vedené, ale mladší muži mají být napomínáni. V přirozenosti mladíků je jistý druh divokosti a arogance, která vyžaduje napomínání. Je to jenom projev pýchy, který se u mužů projevuje jiným způsobem než u žen.

Náš text sám nám říká, že muži potřebují stejné napomenutí jako ženy. Ale o mladších mužích je to tady řečeno víc přímo. Mladší žena má být vyučovaná – i to je určitý způsob napomínání. Ale mladší muž potřebuje více konfrontace, přímé napomínání. To je cesta k tomu, aby se ukáznil. To je cesta ke zbožnosti a je to ovoce Boží milosti, která působí v životě křesťana. Z Kristem proměněného nitra poplyne kázeň a projeví se na jednání člověka. Vzpomeňte si, co apoštol Pavel říká o díle Boží Ducha v Božích dětech:

• Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Ga 5,22-23)

Což ale neznamená, že se nepotřebujeme povzbuzovat k lásce a k dobrým činům, že nepotřebujeme vybízet k tomu, abychom se stále radovali, že si nepotřebujeme žehnat pokojem, že se nemusíme učit trpělivosti a laskavosti, že se nemusíme napomínat ohledně věrnosti, tichosti a sebeovládání. A mladší muži to potřebují mnohem více než ostatní.

Je to dané naší přirozeností. Jsme tvrdí a laskavé vyučování jenom málokdy pohne srdcem mladšího muže. Potřebuje napomenout – laskavě, s moudrostí a milosrdenstvím, ale nekompromisně a otevřeně. A k čemu takové laskavé napomínání povede? Podívejte se do šestého verše: Ve všem rozvážní!

Napomínání má vést k rozvážnosti. Rozvážnost je znovu projevem kázně v životě křesťana. Starší má být mimo jiné rozvážný (Tt 1,8). To mluví o člověku, který je pomalý k vynášení soudů. V kontextu starších to slovo zdůrazňuje sebeovládání zvláště ve vztahu k vynášení nějakého úsudku.

Rozvážný člověk není impulsivní, ale přemýšlí o věcech, chce slyšet názor druhých, nechá si poradit. Usiluje o objektivní pohled a hledá citlivé řešení. O starších mužích jsme četli, že mají být rozvážní (Tt 2,2). A podívejte se o pár veršů dál – čteme zde o Boží milosti, která zjevila ke spasení a k výchově:

• … a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku… (Tt 2,12)

Slovo rozumně je stejné slovo jako je v šestém verši – znamená rozvážně. Je to jenom jiný slovní druh (příslovce), zatímco v našem textu je sloveso a ve druhém verši je totéž slovo jako přídavné jméno. Slovo se stejným kořenem najdeme také ve čtvrtém verši druhé kapitoly a v pátém verši. Je to napomenutí pro mladší ženy – starší muži, mladší muži i ženy, ustanovení starší církve – ti všichni mají být rozvážní. Je zcela evidentní a naprosto nepochybné, že charakteristikou zdravě rostoucího a zralého křesťana bude rozvážnost, která bude zjevná na celém jeho životě – rozvážní ve všem (E)!

V originálním textu jsou slova „ve všem“ zařazena na začátek sedmého verše a většina překladů je potom vztahuje k příkladu, kterým má Titus být – tedy že má být ve všem příkladem. Gramaticky je ale možné tato slova přiřadit jak k rozvážnosti, tak k příkladu. Tedy má být rozvážný ve všem (E), nebo ve všem má být příkladem (např. ČSP). Mám za to, že první možnost je přirozenější pro řecký text, zatímco druhá možnost má větší podporu v rukopisech, kde někdy bývají tečky mezi větami.

Rozvážnost se tedy bude projevovat v každé oblasti života křesťanů. Rozvážnost je opakem nerozvážnosti, tedy hlouposti, pošetilosti, jednání, které přináší škodu. Rozvážný člověk je pokorný člověk, což znamená, že nejprve přemýšlí, naslouchá, hledá a teprve potom jedná a mluví.

Nerozvážnost je známkou pýchy, arogance a hlouposti, která z obojího pramení. Častý problém mladých mužů je, že si myslí, že snědli všechnu moudrost světa – proto potřebují napomínat k rozvážnosti. Pokud nebudou napomínáni, povede je to k aroganci a zatvrzelosti. Rozvážný mladý muž nežije jenom pro tady a teď, ale přemýšlí o své budoucnosti, plánuje, hledá moudrost v Božím slově a u starších mužů, hledá radu, nechá si poradit a potom podle toho zařizuje svůj život. Pro křesťana je Kristus moudrostí, podle které žije k Boží slávě. U něj také hledáme veškerou svou rozvážnost, kázeň, od něj se učíme oslavovat Boha svým životem.