Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás (J 15,16)
Pán Ježíš mluvil před tím o své lásce a klade ji zrovna vedle lásky Otcovy, již zakoušel od věčností. A zrovna tak, jak ho miloval Otec, miloval on své učedníky. Kdo může vystihnout lásku Otcovu k jeho Synu? A zrovna tak nevystižitelná je láska Spasitelova k učedníkům a k nám. V této lásce vybízí zůstávat. Neboť jen v této lásce je pramen našeho štěstí, blaha a síly. Jen v jeho milování je plná radost. Zde je všechno. Z této lásky vyrostlo a zjevilo se celé spasení. Zde má kořeny golgotský kříž, zde pramení krev vykoupení, zde je odpuštění, čistota, život. V té lásce je přátelství a spojení s Bohem. A tady je pramen lásky k bratřím i všem lidem. Zde je tajemství síly, moci a požehnání našeho obecenství. Nejen nějaké přikázání, nýbrž nabídka nezměrné užitečnosti a ovoce; Toto je mé přikázáni, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. I my smíme být podobni Pánu Ježíši a vyrůstat v jeho nekonečnou, nezměrnou lásku. Jak on, tak i my. Ó, jaké nebeské možnosti jsou nám tu otevřeny!
A když to Pán předložil svým učedníkům, pravil: Ne vy jste mne vyvolili. K tomu, který je blaho vaše, jste nepřilnuli. Jako bychom tady slyšeli tichou výčitku: Vy jste mne nevyhledali. Nebylo by to mnohem pochopitelnější, abyste mne vyvolili? Neboť je to přece přirozené, aby potřebný vyhledal a prosil toho, který má moc a možnost, aby pomohl, aby chudý vyhledal bohatého. Bylo by to přirozené, aby se všechen Izrael přihrnul k Mesiáši, v němž přebývala a zjevila se plnost Boží.
Arci mohli bychom omluvit učedníky, že nevyvolili první Ježíše, protože přišel v způsobu služebníka, že jeho sláva byla zakryta, že přišel v inkognitu a v ponížení, a že ho tedy ani učedníci nemohli poznat.
Ale jak omluvíme sebe, když i my jsme ho nevyvolili, ač se Ježíšova sláva v dějinách osvědčila, když tisíce okusily jeho vítěznou moc, když mu celé generace jásavě vzdaly čest, když v národech vytryskly prameny živých vod, když tisíce svědků poznalo a dosvědčilo, že on je ten Syn Boží a Spasitel duší. Vidíme jeho vliv a živou moc. A proč jsme ho tedy my nevyvolili a nespěchali hned k němu?
Jedna z příčin naší váhavosti je ta, že Pána Ježíše neznáme. Že v kvapu času a v časných starostech si neuděláme čas ho poznati, pohledět na něj, spatřit jeho lásku, pohlédnout na beránka Božího a zeptat se ho: Mistře, kde bydlíš? Co lidí říká a vymlouvá se: Nemám kdy se modlit, nemám čas číst trochu evangelium, nemám kdy jít do shromáždění, nemám kdy přemýšlet o něm. Arci, je dost času pro věci neužitečné a marné. Ale není kdy se podívat na toho krásnějšího nad syny lidské, zabývat se s tím, který jediný může dát pokoj a dokonalé nasycení.
Ó, znát Pána Ježíše – zdalipak bychom ho nevyvolili a neřekli mu: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života?“ Proč mnozí Pána Ježíše nevyvolují, je příčina v tom, že se bojí sejít se s Bobem a bojí se, aby se před jeho tváří nezjevila všechna jejich bída a hříšnost. Nechtějí vyznat, že jsou hříšnicí a nechtějí být odhaleni před jeho svatým světlem. Tak se skrýval Adam. Nechtěl být souzen a znepokojen., Ale nechtít jít na světlo je bláhové počínání, které vede do neštěstí. Neboť všeliká tma je zmatek, blud a lež, která vede na zahynutí: „Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu … Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ Ó, kéž by každý, kdo se bojí sejít se s Bohem, jen šel a poznal v jeho světle svůj hřích. Tato odvaha by byla korunována největším štěstím. Neboť Bůh by mu ukázal očištění v krvi Kristově.
Proč nevyvolujeme Ježíše, vězí v tom, že nechceme se s hříchem cele rozejít. „Lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“ Tak to vykládá Pán. Ano mnozí se modlí a pláčou, poněvadž hřích jim působí mnohé trápení, ale přesto se nechtějí s hříchem rozejít. Zdá se jim, že Pán Ježíš po nich chce, aby nesli těžké jho. Ale kdyby se v síle Ježíšově upřímně rozešli s poznaným hříchem, stali by se šťastnými a blaženými lidmi.
Přidat komentář