Roušky a fylaktéria

„Proč je stále nosí?“ Ptal jsem se sám sebe, když jsem viděl ostatní lékaře, jak se potulují po nemocnicích s rouškami na obličeji. Vždyť už z doby před covidem-19 jsme věděli, že tyto roušku jsou určeny pouze pro použití při operacích a podobných zákrocích a že jinde jsou k ničemu, nejsou určeny ani schopny zastavit virové infekce přenášené vzduchem.

Hlavní lékař Chris Whitty a další to říkali už v březnu 2020, než ho politické imperativy přebily a svět se zbláznil a všichni jsme dostali příkaz nosit je všude. Ale proč teď, když jsme se konečně smířili s tím, že musíme žít s Covidem-19 spolu s mnoha dalšími mutujícími viry, které kolují po světě?

Chápu, proč to někteří lidé z běžné populace dělali i nadále. Indoktrinace během pandemie některé lidi vyděsila ohledně Covidu-19 a propagandisticky je přesvědčila, že roušky na obličeji mají nějakou hodnotu. Chápu tedy, proč je někteří z mých pacientů stále nosí (zejména ti, kteří trpí závažnými chorobami), a za takových okolností je budu v jejich zájmu nosit také.

Ale zdravotníci? Lékaři? Proč je, říkám si, stále nosí? Pak jsem si z rozhovorů uvědomil, že důvod není vědecký, ale sociální, že je součástí širšího fenoménu signalizace ctnosti. Chtěl jsem napsat „moderní fenomén“, ale pak jsem si uvědomil, že signalizace ctnosti má dlouhou historii a příkladem jsou farizeové v Novém zákoně.

Stejně jako moderní signalizátoři ctnosti chtěli farizeové v novozákonním období, aby lidé věděli, že jsou dobří a spravedliví. Nestačilo jim žít podle rozsáhlého a složitého souboru pravidel a předpisů, které se postupně nakupily v jejich tradici. Potřebovali svou spravedlnost dávat na odiv.

A to byl samozřejmě jeden z důvodů, proč je náš Pán Ježíš tak ostře odsuzoval. Rádi předváděli své „dobré“ skutky před zraky ostatních (Mt 6,1–6), a pro případ, že by si takových jednotlivých činů někdo nevšiml, používali další na první pohled viditelná znamení. Jako honosní pávi si dávali záležet na tom, aby si jich někdo všiml, stavěli na doslovném výkladu Deuteronomia 6,8 a 11,18 a vyráběli si velká filaktéria, schránky s texty ze Zákona, a dávali si je okázale na čelo.

Zákon sice vyžadoval, aby nosili třásně (střapce) na rozích oděvů (Numeri 15,38–39; stejně tak to dělal i Ježíš, např. Matouš 9,20), ale tito muži si třásně prodlužovali tak, aby je nebylo možné přehlédnout (Matouš 23,5). A jako by jim tato okázalost nestačila, postarali se také o to, aby získali nejlepší místa v synagogách a na hostinách (Mt 23,6), aby všichni věděli, že oni jsou ti nejlepší, tedy muži hodni úcty.

Dnešní farizeové následují své předchůdce z evangelií a pomocí oblečení propagují svou vyšší morálku před ostatními. Roušky a duhové šňůrky se staly běžným prostředkem, jak dát najevo svůj souhlas se světskou morálkou a propagovat se jako „tolerantní“, což je slovní hříčka pro „dobré lidi“. Tím, že „pokleknou“, napodobují farizeje ve veřejném projevu správného chování a klaní se světským bohům woke morálky. Dávají tím najevo, že jsou v souladu se spravedlností 21. století. Nebo si na své domy vyvěšují ukrajinské vlajky či si natírají obličeje na modro a žluto, aby lidé viděli, že s tímto nejnovějším politicky korektním chováním souhlasí.

Kdyby je tehdy měli k dispozici, farizeové by nepochybně plně využili sociální média jako další prostředek, kterým by mohli všem ukázat svou morální převahu. Dnes totiž sociální média poskytují elitním samozvaným názorovým vůdcům dostatek příležitostí k tomu, aby mohli předvádět své morální kvality ducha doby. Milovaný osel je na odpis, pohnutý majitel se ozve s prosbou a z osla je rázem internetová senzace, protože Twitter a TikTok se hemží lajky. Dítě má rakovinu, jejíž léčba je nesmírně nákladná a nelze ji poskytnout v rámci NHS (NHS je národní zdravotní systém, obdoba našeho zdravotního pojištění), a tak jsou sociální sítě opět zaplaveny vzkazy na podporu.

Sociální média však neslouží jen k podpoře „dobra“, ale i ke kritice těch, kteří se odváží porušit nebo kritizovat moderní ortodoxii. Nejznámějším příkladem je zde zřejmě J. K. Rowlingová, která se ohradila proti trans tvrzení, že nevíme, co je to žena, a každý se může rozhodnout, že jí bude, což ženy vystavuje riziku ze strany násilnických mužů. Od té doby je všeobecně nenáviděna napříč všemi druhy médií.

Tento příklad pomohl odhalit, jak malý je ve skutečnosti počet „spravedlivých“. Stejně jako farizeové jsou i oni jen nepatrnou elitou, které se podařilo ovládnout trh s rozhodováním o tom, co je spravedlnost, jaké činy jsou považovány za dobré a jaké za špatné. Většina lidí se pak cítí povinna se k nim přidat nebo mlčet, protože je těžké vyčnívat z davu.

Moderní signalizátoři ctnosti jsou pravděpodobně horší než farizeové, protože jejich morálka je laciná a nenáročná. Názorně to ukázal anglický fotbalový tým na nedávném mistrovství světa. Poté, co hlasitě prohlásili, že do Kataru poletí v letadle s duhovou tématikou, aby vyjádřili svou podporu LGBT, bylo letadlo, ve kterém odletěli, vyzdobeno duhou o velikosti poštovní známky! Byla dost malá na to, aby mohla nějak pohoršit katarské pořadatele.

A pak jsme tu měli frašku s duhovou páskou na ruce, když se kapitán Harry Kane rozhodl, že ji nebude nosit, jakmile pořadatelé pohrozili, že by to mohlo něco stát. Farizejové alespoň přijali systém přísného chování, který vyžadoval určité úsilí. Naši moderní farizeové necítí žádnou takovou potřebu skutečně změnit svůj život.

Odvážné titulky a chabé nic nestojící protesty jsou tím správným woke způsobem. Stačí jen pár kliknutí, kterými dají najevo svůj souhlas na sociální síti, a pak už jen čekají na potlesk. Žádný skutečný závazek něco udělat se nevyžaduje. Je to "spravedlnost" tak krátká a ubohá, až je to absurdní. Takto upadá "morálka" v moderní Británii.

Autor je profesor a konzultant v oboru psychiatrie a je starším Reformované evangelikální církve v Newcastlu.

Vyšelo v Evangelical Times.