Růst ke zralosti (Tt 2,2-3)

• Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém… (Tt 2,2-3)

Máme před sebou v podstatě velmi jednoduchý text, kterému musí rozumět i dítě. Není v něm nic komplikovaného, není ani nijak hluboce teologický, ačkoliv – jak uvidíme – se bez teologie rozhodně neobejde. Je to text, který popisuje starší muže a starší ženy. Před námi se rázem vynoří otázka – proč bychom se měli zabývat tímto textem? Možná je tady pár lidí, kteří se považují za starší, tak to je pro ně, ale co já s tím? Je nějaký důvod, proč by se třeba děti nebo mladí lidé měli zabývat tímto textem? Milovaní, je celá řada důvodů! Ale měl by nám stačit jediný důvod – je to v Božím slově, je to Boží slovo! A Boží slovo je živé, mocné a ostré, Boží slovo je hutným duchovním pokrmem pro naše duše – a to samo o sobě je dostatečným důvodem pro to, abychom se zabývali naprosto každým slovem, které vychází z Božích úst.

Jiným důvodem, proč se všichni musíme zabývat tímto oddílem Písma, je skutečnost, že tyto verše popisují něco, k čemu všichni směřujeme, a to nevyhnutelně na straně jedné, a také něco, k čemu bychom měli a jsme povinni směřovat, ačkoliv to není tak přirozené, jako to první. V tom prvním případě mluvím o stáří – a to je něco, k čemu všichni směřujeme naprosto nevyhnutelně. Pokud nás Pán neodvolá dříve, všichni, skutečně všichni, jednoho dne – a věřte mi, že to nebude dlouho trvat – zestárneme, a o každém z nás bude možné říci: To je starší muž, to je starší žena. Naše kultura je kulturou mládí, vitality, dravosti a síly, která je spojená s mládím, proto nechceme moc slyšet o stáří nebo o něm přemýšlet. Přesto je stáří nevyhnutelné a všichni jak jsme tady, budeme jednoho dne staří.

Ta druhá věc, o které jsem mluvil – ta, která není nevyhnutelná, přesto je – přinejmenším pro křesťany – povinná, je zralost, o které mluví toto Písmo. Starší muži i starší ženy mají být zralí – to vyplývá z popisu, který se k oběma kategoriím vztahuje. Mají to být duchovně i lidsky zralí, vyzrálí lidé. A to je něco, k čemu musí směřovat každý muž a každá žena. Je to také zásadní myšlenka celého tohoto textu, ve kterém si ukážeme tři věci, které se týkají zralosti – ukážeme si, že zralost je cílem, k němuž máme směřovat, ukážeme si výsledky, které to bude mít i prostředky, které nás dovedou k tomuto cíli.

Chci, abychom viděli, že zralost je cíl, ke kterému musíme směřovat. Zralost je něco, co oslavuje Boha. Zralost je důsledek zdravého učení, jak to vidíme v prvním verši druhé kapitoly. Titus měl vyučovat věci, které jsou v souladu se zdravým učením, a toto zdravé učení se bude projevovat na životech lidí. Nebude se projevovat jenom na jejich hlavě, tedy na tom, že toho budou více vědět – i když tam to musí začínat, protože potřebujeme nejprve slyšet zdravé učení, porozumět mu, přijmout a teprve potom podle něj můžeme jednat. Zdravé učení se bude projevovat především na zdravém způsobu života – a teď nemám na mysli zdravou výživu, ale zdravý duchovní život. Co to znamená, vidíme v celém oddílu, který následuje po prvním verši druhé kapitoly. Křesťan, který je vyučován zdravým učením, povede život, který bude odpovídat tomuto učení – tedy zdravý duchovní život. A náš text nám říká, že zdravý duchovní život, není pro křesťana volba, ale:

Povinnost

Náš text začíná slovy:

• Starší muži ať jsou… (E) – mají být (Tt 2,2 ČSP)

Ať jsou, mají být – v originále je infinitiv slovesa být, který může znamenat, jak ono přání – „ať jsou“, nebo určitou míru povinnosti – „mají být“, nebo přímo závazek povinnosti – „musí být“. Před námi není možnost, křesťan si nemůže zvolit, jestli takový bude nebo nebude. Boží slovo tady říká, že křesťan takový prostě být má, musí. Tohle je cíl, k němuž je třeba směřovat.

Úplně stejně se apoštol vyjadřuje o starších v 1. Timoteovi 3,2, že starší:

• … má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný… (1Tm 3,2)

Je předpokladem pro práci starších, že ve zjevné míře budou mít vlastnosti, které jsou jmenované v tomto i v následujících verších, stejně jako v Titovi 1. Není to rada ani doporučení, je to nutnost. Stejná nutnost platí také v našich dvou verších. A neplatí to jenom pro verš druhý, kde se píše o starších mužích, ale platí to úplně stejně i pro verš třetí, kde je řeč o starších ženách. Což mě vede k tomu, že si musíme všimnout dalšího slovíčka, které v našem textu:

Rovnost pohlaví

Pavel píše Titovi o tom, jak má jednat s různými skupinami lidí v církvi – na prvním místě jsou zde zmíněni starší muži a po nich pak následují starší ženy. Ale musíme si ve třetím verši všimnout slovíčka „podobně“, protože toto drobné slůvko znamená velmi mnoho. Slovo, které je v původním textu bychom mohli také přeložit jako „stejně“, „právě tak“ nebo „rovněž“. Tak se překládá toto slovo např. opět v 1Tm 3, kde se mluví o diákonech:

• Rovněž diákoni mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. (1Tm 3,8)

Apoštol Pavel mluvil o starších a potom přechází k další skupině služebníků ve sboru, k diákonům a říká: „Rovněž…“ „Stejně tak…“ To jednoduše znamená, že to, co bylo řečeno o první skupině, musí platit i druhé skupině. A úplně stejně je to také v našem texu v listu Titovi. Co je řečeno o první skupině, tedy o starších mužích, musí podobně, právě tak, rovněž platit i o starších ženách. Obě skupiny můžeme spojit, protože obě mají směřovat k duchovní zralosti.

Není to tak, že by Pavel chtěl u starších mužů řešit ty velké duchovní vlastnosti, jako je víra, láska, trpělivost, zatímco ženy by napomínal kvůli přílišnému pití vína. Ženy stejně jako muži musí být zdraví ve víře, lásce i trpělivosti, protože právě to znamená zralost. Boží slovo nemá jiné měřítko zralosti pro starší muže – tedy víru, lásku a trpělivost, a jiné měřítko pro ženy, tedy omezení pití vína. Nic takového! Boží slovo platí pro všechny stejně. V tomto směru platí, že:

• Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. (Ga 3,28)

V Kristu Ježíši musíme všichni dorůstat do podoby Božího syna – jenom tehdy budeme zralí, až budeme jako on. Když už ale zmiňujeme jak muže, tak ženy, co si máme počít se slovíčkem „starší“ v našem textu?

Rovnost věku

Kdo je starší? To je velmi diskutabilní. Například pro naše děti jsme dinosauři a jsme vykopávkami z minulého století. Bezpochyby by řekli, že toto slovo je přímo pro nás. Pro malé děti jsou starší všichni, kteří jsou o dvě hlavy větší než oni, bez ohledu na věk. Jak to tedy je? Co je podstatná otázka? Jak je to v Písmu? Pavel napsal Timoteovi, že jím nemá nikdo pohrdat pro jeho mládí (1Tm 4,12). Pavel tato slova napsal Timoteovi v době, kdy Timoteovi bylo něco mezi 35 a 45! Možná bychom mohli pro určení toho, o jak staré muže a ženy se tady jedná použít ještě jiný text – text, který mluví o křesťanských vdovách:

• Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, jen jednou vdaná… (1Tm 5,9)

Zdá se, že v očích apoštola byly takové vdovy starší, protože mladší – ty, kterým je pod šedesát – nabádá, aby se znovu vdaly. Nepochybně je tedy tento text na prvním místě určen mužům a ženám, kteří jsou ve věku seniorů, tedy starším mužům a starším ženám, a to se zvláštním důrazem pro každou z těchto skupin, a se zvláštním důrazem pro tento seniorský věk. Přesto můžeme vidět, že vlastnosti, které jsou tam uvedené, se netýkají jenom staršího věku, ale opravdu se jedná o vlastnosti, které jsou charakteristické pro zralost. Kromě toho jsme si řekli, že každý člověk – pokud mu Bůh neurčí jinak – se jednoho dne stane seniorem, proto v tomto smyslu můžeme jednoznačně říci, že tento text je určený všem. Úkolem dětí je růst ke zralosti a úkolem jejich rodičů je vychovávat je ke zralosti v Kristu i v tom obecně lidském slova smyslu. Úkolem mladých lidí je růst do zralosti – a my to v našem textu ještě uvidíme dále, a proto musí mít před očima obraz toho, jak taková zralost vypadá.