Strom se pozná po ovoci

• Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce. (Jer 14,14)

Zlatoústý k tomu říká, že zde Hospodin označuje ty falešné proroky a nazývá je vlky, neboť jednají zle, ačkoliv navenek se tváří ctnostně. Kdo podle Boha pokorně mluví na základě pravdy, je ovce. Ale kdo proti pravdě rouhavě vyje, totiž proti Bohu, je vlk. Duchovně jsou tu tito tři falešní proroci: tělo, svět a ďábel. První falešný prorok je tělesná žádost. Ta slibuje rozkoš a oplácí věčnou hořkostí. Druhý falešný prorok je lakota světa. Ta slibuje majetek a nakonec odplácí chudobou. (Příkladem je onen boháč, který si řekl: „Teď máš velké zásoby na mnoho let.“ – Ale jeho slova byla bláznovstvím.) Třetím falešným prorokem je ďábel, čili světská pýcha. Ta slibuje povýšení a povznesení a odplácí věčným ponížením. Kdo se ponižuje, bude povýšen. To je vidět na onom Sidkijášovi, o němž se píše v knihách Královských, který si udělal železné rohy a prorokoval Achabovi, že bude vyvýšen. A také je to vidět na onom pyšném andělovi, který byl sražen z výsosti. 

A i když nedávají přímo pít jed, stejně prokvasí těsto. Proto říká Hospodin, že falešní proroci přicházejí v ovčím rouchu, aby vás sváděli. Přicházejí se zdánlivou pokorou. Augustin o tom říká: „Ovčí roucho jsou příjemná a lstivá slova falešných zákoníků. Ač se zdají být pokorní jako ovce, uvnitř jsou hltaví vlci.“ Jak řekl svatý Pavel starším z Asie, když se s nimi loučil: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.“ 

Tito pokrytci jsou přirovnáni k vlkům kvůli své nenávisti k ovcím, pro svou nenasytnou touhu škodit a proto, že kradou ovce. Stejně jako vlci rychle rozeženou ovce, když se na ně vrhnou, i tito pokrytci, kacíři, tajně škodí křesťanské církvi, kde jen mohou. Ale otázka je, proč se jich máme vyvarovat více než psů a sviní. Musíme dávat dobrý pozor, protože ti první jsou zjevní kacíři, ale druzí jsou tajní pokrytci, kteří se skrytě staví proti víře. Stejně jako jsou domácí nepřátelé škodlivější, je to i s těmi tajnými, kteří jsou nazýváni psy. I když už má křesťanská víra pokoj od zjevných pohrom kacířů a pokrytců, protože byli přemoženi ve své zlobě, přesto v tom pokoji má mnohou hořkost, protože mnohé duše jsou stále skrze ně klamány.

Proti těmto pekelným vlkům by měli věrní kazatelé, duchovní i světští, volat a chránit před nimi pokorné a prosté ovečky Kristovy. Ale pohříchu mnozí kazatelé mlčí a jsou němí, nemohou a nesmějí volat a bojí se, aby snad nepřišli o svůj blahobyt, takže nechtějí mluvit pravdu. Ano, pohříchu, mnoho pánů a knížat, i když vědí, že mají na svých statcích kacíře, dělá, že nic nevědí, aby jim na statcích neubylo a neměli menší příjmy. Ti všichni jsou před Bohem a jeho anděly i křesťanskou vírou prokleti, jak se píše v knihách o kacířích, i když na nich nespočívá kletba od žádného kazatele, ale jenom ta, že hledají svůj vlastní prospěch a ne to, co je Ježíše Krista. Tato knížata nechtějí poslouchat Kristovy proroky, věrné kazatele, ale své zlé rádce.

Někdo by ale mohl říci: „Jak se jich máme vyvarovat, když je neznáme?“ K tomu říká Kristus: „Po jejich ovoci je poznáte.“ Jako by řekl, že i když navenek vypadají pokorně a svatě, uvnitř jsou zlí, což se těžce poznává, ale je to vidět na jejich skutcích. Protože když jsou zlí, nemohou činit dobré skutky. Seneka řekl, že falešník nebo nějaký jiný tajný hříšník se mezi ostatními pozná podle toho, že je přitahován svými vášněmi a svou přirozeností. 

A aby Spasitel ještě lépe vysvětlil, dává jasný příklad: „Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ S duchovním porozuměním chce obecně říci, že dobrý strom je dobrý člověk a špatný strom je špatný člověk. Kořeny toho stromu jsou smýšlení, listy jsou slova, ovoce jsou skutky, voda, kterou je zavlažován, je Boží milost. Dobrý strom, totiž dobrá vůle, činí dobré skutky, zlá vůle činí zlé skutky. Proto je mnohem lépe být dobrým stromem, nést dobré ovoce, činit dobré skutky, než být špatným stromem. Neboť každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a spálen. A běda tomu stromu, totiž tomu člověku, který bude vyvržen ze společenství věrných, blahoslavených duší. Jak říká Matouš: „Tomu stromu (totiž tomu neužitečnému člověku) svažte ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Mnozí se bojí pekelných muk, ale já říkám, že je mnohem větší hrůza je nevidět tvář svého Spasitele. Proto čiňte dobré skutky a neste dobré ovoce, abyste nebyli vyvrženi z nebeských příbytků a uvrženi do věčného plamene. „Neboť ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Jak říká Izajáš: „Tento lid ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje.“ Neboť ti, kteří Boha chválí svými ústy, ale ne svým srdcem, jsou pokrytci. Konají své skutky ke chvále světské, ale ne ke chvále Boží. Svými skutky se povy­šují nad obyčejné lidi, dělají ze sebe něco lepšího, než doopravdy jsou, u druhých trestají drobnosti, ale sami se proviňují proti větším přiká­zá­ním. Proto je jejich skutky usvědčují, že nevejdou do nebeského království. 

„Ale kdo činí vůli mého Otce“, tady kdo svými ústy Boha vzývají a svými skutky i srdcem to dosvědčují. Svatý Augustin říká: „Takový člověk může říci ‚Pane!‘ ‚Pane!‘, který k vyznání svých úst připojuje také vůli svého srdce a své mysli.“ Takový člověk opravdu zná Boha a uctívá ho. Bude snad někdo dobrým stromem jen proto, že říká Pánu, našemu Hospodinu: ‚Pane!‘ ‚Pane!‘? Jeho užitečnost se pozná podle toho, jestli činí vůli Boha Otce! Tak každý, kdo vidí Syna a věří v něj a jedná podle toho, má život věčný.

♦   ♦   ♦

Rakouského kazatele Konráda Waldhausera  (1320–1369) pozval do Čech král Karel IV. s cílem povznést duchovní bídu českých zemí. A Bůh ho skutečně použil, takže na některých místech bylo opravdové probuzení, lidé byli proměněni Duchem svatým, odvraceli se od hříchu a následovali Pána Ježíše Krista. Z Boží milosti po něm povstali další muži, kteří věrně kázali Boží slovo našemu národu, takže o sto let později slovy papežského nuncia „každá česká selka znala Bibli lépe než kdejaký římský prelát“.