Ústavní právo na potrat

Velmi smutný den v dějinách Francie, která se stala první zemí, kde je potrat ústavním právem.

• „Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození?“ praví Hospodin. „Když dávám plodnost, mám zavírat lůno?“ praví tvůj Bůh.

4. březen 2024 se stal pro Francii temným dnem, který ji přivádí o krok blíže k Božímu soudu. Francie se stala první zemí, která dobrovolné přerušení těhotenství (interrupce) výslovně zakotvila do mramoru své ústavy. Na slavnostním zasedání na zámku ve Versailles 925 poslanců (poslanců a senátorů) oficiálně přijalo ústavní reformu navrženou vládou prezidenta Emmanuela Macrona – 780 hlasů bylo pro, 72 bylo proti.

Je oslavován jako „la liberté garantie à la femme d'avoir recours à l'IVG“ (svoboda, která zaručuje ženám možnost podstoupit potrat), ale není to nic jiného než svoboda žen zabít své nenarozené dítě. Jedná se o nový pokrok v „kultuře smrti“ nebo „kultuře plýtvání“. Francie, která rok co rok stále překonává svůj vlastní rekord v ročním počtu potratů (233 000 v roce 2022), se tak stane jednou z prvních zemí, která zakotvila do ústavy potraty jako základní právo, což je úspěch, za který bychom se měli bezpochyby všichni stydět.

Jsou snad politici tak zbaveni etického svědomí, že dospěli k tak žalostnému výsledku? Když parlamentní nebo společenská většina rozhodne o legitimitě potlačení nenarozeného lidského života, není to "tyranské" rozhodnutí vůči nejslabší a nejbezbrannější lidské bytosti? Svědomí všech lidí právem reaguje na zločiny proti lidskosti, jichž je naše století naneštěstí svědkem.

Přestaly by tyto zločiny být zločiny, kdyby je místo bezohledných tyranů legitimizoval všeobecný souhlas?  Neboť to, co je prezentováno jako vítězství práv žen, je ve skutečnosti nový útok na lidský život v jeho samém počátku, jinými slovy: odporný zločin, úmyslná vražda nevinného člověka.

„Toto hlasování je historické: budeme první zemí na světě, která v ústavě zakotví svobodu žen rozhodovat o svém těle.“ Těmito slovy přivítal ve středu 28. února večer ministr spravedlnosti Éric Dupond-Moretti přijetí návrhu zákona zakotvujícího potraty v ústavě Senátem.

Není to urážka vědy, jakási vědecká regrese, odvolávat se na "právo ženy na vlastní tělo", jako by moderní genetika už dávno neprokázala, že od první oplodněné buňky je embryo živým organismem, který se liší od organismu své matky a jehož molekula DNA obsahuje všechny genetické informace, které z tohoto embrya udělají lidskou bytost se všemi jejími vlastnostmi?

Dne 26. listopadu 1974 předložila tehdejší ministryně zdravotnictví Simone Veilová Národnímu shromáždění návrh zákona o dekriminalizaci dobrovolného přerušení těhotenství (interrupce). Návrh zákona byl schválen 20. prosince 1974 poměrem hlasů 284 ku 189. Podle návrhu Veilové bylo dobrovolné přerušení těhotenství povoleno jako poslední možnost v mimořádně obtížných situacích. Výjimka se měla stát pravidlem. Kritériem měla být nouze.

Paní Simone Veilová ve svém slavnostním projevu upozornila, že je důležité neztratit ze zřetele „výjimečnost“ tohoto řešení, aby se předešlo tomu, že ho společnost bude „podporovat“. Chtěla, aby společnost od této praxe co nejvíce odrazovala. Netušila, že její ideologie dokořán otevře dveře dobrovolnému ukončování života nenarozených dětí.

O padesát let později obě komory parlamentu zařadily svobodu žen ukončit těhotenství na samý vrchol hierarchie norem. Zaručená svoboda se stala pravidlem. Výjimka byla ze zákona odstraněna. Od dekriminalizačního ustanovení a výjimečného opatření se posouváme k ústavnímu právu.

V době, kdy vychází najevo mnoho forem násilí páchaného na ženách a dětech, by bylo záslužné, aby ústava naší země zakotvila ochranu žen i dětí ve svém středu. Tento ústavní zákon však nemá za cíl nic víc a nic méně než posílit postavení žen, a nikoli nenarozeného dítěte, které v těchto debatách zůstává velkým poraženým. Přitom zdaleka nepomáháme ženám, které jsou často nuceny podstoupit potrat kvůli sociálním a ekonomickým potížím, přičemž přibližně 70 % žen se někdy v životě uchýlí k interrupci.

Debata se vůbec nezabývala podporou, která je k dispozici těm, kdo se ocitli v nesnázích a přesto si chtějí dítě ponechat. Mnohé zpovědi žen, které potrat podstoupily - a totéž by řekli i mnozí psychologové - potvrzují naše přesvědčení, že potrat je pro ženy vždy tragédií a zdrojem hlubokého traumatu. Rozhodně stojíme na straně žen ve zranitelných situacích a spolu s paní Simone Veilovou si obzvláště uvědomujeme, že potrat je vždy „selháním, i když není tragédií“, a proto by naši představitelé měli zajistit, aby ženy, které si to přejí, měly svobodu a prostředky ponechat si své dítě nebo svěřit jeho výchovu jiným.

Šesté přikázání Božího zákona říká: Nezabiješ! Znamená to „nezavraždíš“ nebo „nezabiješ nevinného“. Kdo může být v tomto světě nevinnější než dítě v matčině lůně? Co by mělo být pro dítě bezpečnější než to, že je ukryto a formováno v lůně své matky?

Pane, prosíme tě o odpuštění za hřích našeho národa, který dosahuje svého vrcholu. Jeden po druhém jsou tvé zákony (manželství, věrnost, sexuální identita atd.) porušovány a dobro je nazýváno zlem a zlo dobrem. Poslanci, kteří se 4. března sešli v Kongresu, měli příležitost přinést zemi čest probuzením svědomí. Lituji ty, kteří v Kongresu a na politických shromážděních naší země tleskali vyhlášení tohoto zákona. Ze svého činu budou muset skládat účty „Tomu, kdo dává život“.

• Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Iz 5,20)

Budeme pozorně sledovat vývoj v oblasti respektování svobody volby rodičů, kteří se i v obtížných situacích rozhodnou ponechat si své dítě, a svobody svědomí lékařů a veškerého zdravotnického personálu. Jen Pán ví, jaké výzvy před nimi stojí.

V době, kdy mluvíme o všeobecných lidských právech, nemůže existovat žádné „právo“ vzít nevinnému člověku život. Proto jako křesťané budeme muset vždy zůstat služebníky života každého člověka, od početí až po smrt, a zachovávat úctu ke každé lidské bytosti, která je vždy darem pro všechny ostatní. Musíme podporovat ženy ve zranitelných situacích, které se rozhodnou ponechat si své dítě, a snažit se obklopit svým soucitem ty, kdo potrat podstoupili.

Pokorně a vroucně prosme Pána o tuto milost. Především se modleme za to, aby naši spoluobčané znovu objevili chuť pro život, jak jej Pán zamýšlel, pro jeho dávání, přijímání a doprovázení, pro plození a výchovu dětí. Francie potřebuje evangelium více než kdy jindy!

www.evangelical-times.org

E. Hisham je kazatelem reformovaného baptistického sboru ve Francii.