Zázračný rybolov

• Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (Lk 5,1–11)

Tomuto svatému čtení rozumíme tak, jak je napsané, neboť popisuje událost, která se stala a je snadná na pochopení. Ale vedle duchovního významu je zde ještě celá řada dalších velkých významů, jichž se věrná duše může darem Božím dobrat, když si nejprve všimne, že „se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo“. Ježíš byl dobrý kazatel – nejdříve jednal a potom kázal. Hříchy odsuzoval, učil ctnosti, uzdravoval nemocné, s láskou přijímal hříšnice a hříšníky, a když činili pokání, rád s nimi měl společenství a odpouštěl jim hříchy, odsuzoval lež, mluvil slovo Boží, proto „se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo“. Tento zástup nedokázala oddělit od Krista ani poušť, neodehnal ho hlad, nezastrašilo je kněžské odsouzení a nakonec je neodradila ani hrozba smrti. A tento text říká, že se „lidé tlačili“ k Ježíšovi, aby slyšeli Boží slovo. I dnes se věrní křesťané tlačí k Ježíšovi, aby slyšeli Jeho slovo. 

A dále čteme: „A on stál u břehu jezera Genezaretského.“ Kazatel plný milosti kázal u břehu jezera, a protože byl tísněn zástupem, vstoupil na loď a „posadil se a z lodi učil zástupy“. Tím ukázal, jak moc mu záleží na našem spasení a na svobodě svatého kázání, které má mít svobodu jak na poušti, tak u jezera, zátoky nebo i na moři – kdekoliv jsou lidé, kteří chtějí naslouchat. A proti tomu kněz Zbyněk, arcibiskup pražský, spolu s kanovníky, koupil od papeže Alexandra V. bulu, ve které přikazoval, aby Boží slovo nebylo kázáno nikde jinde – dokonce ani v kaplích, které mají potvrzení od papežů – než ve farních kostelích a v klášterech a v kanovnických kostelech. Proti této bule jsem se spolu s kancléřem s Boží pomocí odvolal k tomu papeži, ale on brzo po jejím vydání zemřel. Potom jsem se odvolal k jeho náměstku, Janovi XXIII., ale když jsem ani u něho nenašel pomoci vysvobození Božího slova, odvolal jsem se k Pánu Bohu, k Ježíšovi, velebnému a spravedlivému biskupovi, aby mě On sám soudil. A kážu v městech, na hradech, na polích i v lese, a kdybych mohl, kázal bych i na břehu a z lodi, jak to dělal Spasitel, který je nám příkladem. Neboť Písmo nám říká: „Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského.“

Pochopte tedy, že v duchovním smyslu představuje Genezaretské jezero nestálost tohoto života ve světě, který se stejně jako moře vzdouvá větrem pýchy a propadá do hlubin bídy. Proto se správně nazývá Genezaret, to počátek zrození, neboť tato bída začíná už v břiše matky. Také zapáchá jako moře a je v něm boj jednoho člověka proti druhému, jako je to v moři mezi rybami, takže jako ryba rybu zabíjí a jí, tak člověk člověka hubí. Že Kristus stojí u moře, ukazuje, že jeho Božství je naší pevností nade všechno stvoření. Dvě lodi – dvojí lid: židovský a pohanský. Kristův vstup na Petrovu loď znamená jeho vtělení z židovského národa; z této lodi, zatímco spočíval v ctnostech, učil vyvolené, kteří stáli na zemi. Petrovo rybaření, při němž se trhaly sítě, znamená společenství křesťanů, z nichž někteří odpadnou. Pomoc ostatních Petrových druhů představuje pomoc obrácených pohanů židovskému lidu. Petrovo a jeho druhů opuštění všech věcí znamená, že kněží mají opustit světské panování a jít za Kristem.

Evangelium obsahuje i další poučení. Za prvé, lidé by měli pilně naslouchat Božímu slovu; to se ukazuje v tom, že „se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo.“ Za druhé, kazatel má vyprat své sítě, to jest vyčistit svou řeč, jíž má lovit lidi z moře tohoto světa pro Krista. Má tedy kázat čistý Boží zákon, ne pohádky, lži ani neužitečné řeči, a vůbec nic, čímž by lidi sváděl nebo okrádal. Za třetí, kdo loví v noci, tedy ve smrtelném hříchu, nic si k spáse neuloví, a to platí zvláště pro kněze, káže-li ve smrtelném hříchu. Za čtvrté, kazatel má povýšit život nad jiné a hlouběji poznat Pána Boha; neboť Kristus Petrovi říká: „Zajeď na hlubinu.“ A když to kazatel učiní, tehdy sítěmi Božího slova, z Kristova příkazu, vyloví mnoho lidí z moře tohoto světa, to jest z pýchy, z hněvu, smilstva i z jiných hříchů. Ale sítě se protrhnou, neboť mnozí, kteří začali být dobří kázáním Božího slova, později odpadají.

Věz, že existují trojí sítě: První jsou Kristovy a představují svazek ctností v Kristově zákoně. Tyto sítě jsou svázány nití svaté lásky ve vyvolených Božích synech. Tato nit musí jít šesti směry: nejprve vzhůru k Bohu, pak k lidem, nahoru ke svatým v nebesích, dolů ke svatým v předpeklí, napravo zde k přátelům, nalevo k nepřátelům, dozadu k svatým otcům a dopředu k budoucím generacím.

Druhé sítě jsou ďáblovy: a ty jsou svazkem neřestí, svázaným ďáblovou závistí. O těchto sítích prorok Abakuk v 1. kapitole říká, že ďábel vtáhl lid do své říše a zahnal ho do svých sítí. A David praví: „Hříšníci padnou do jeho sítí.“ Běda těm, kdo jsou v jeho sítích! 

Třetí sítě jsou světská nařízení, která nemají základ v Božím zákoně: a do těchto sítí se chytají jak světští, tak duchovní. Držme se Kristových sítí, abychom navěky neskončili v ďáblově síti. Spravme sítě lásky; co jsme zmeškali v milování Boha a bližního, smyjme slzami a svatým pokáním.

Ještě si v evangeliu všímám Kristovy velké pokory, že prosil Šimona, aby loď trochu odstrčil od země, tedy od břehu. Tím učí pány a preláty, aby své poddané vedli k poslušnosti raději pokornou prosbou a napomenutím než krutostí. Neboť pohan Seneca říká, že ušlechtilá mysl člověka se snadněji dá vést než táhnout. Proto moudří nejprve hezky prosí a napomínají, ale pošetilí krutě přikazují; jimž prorok Ezechiel ve 34. kapitole říká: „Panovali jste nad nimi násilně a surově.“

Také si všímám Petrovy pokorné řeči, když říká: „Na tvé slovo!“ Hle, Kristus prosí a Petr to přijímá jako příkaz; proto říká: „„Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo,“ to jest, v poslušnosti tvého slova, „spustím sítě.“ Petr splnil Kristovu vůli a mnoho ulovil. Padl „na kolena“ nebo k Ježíšovým nohám a řekl: „Odejdi ode mě, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Jako by řekl: nejsem hoden kvůli svým hříchům, abys byl se mnou na lodi. To je poučení každému člověku, který svým napomínáním, kázáním nebo učením přivede mnoho lidí k dobru, aby padl na svá kolena k Ježíšovi a vzdal mu chválu, a ne sobě, a pamatoval na to, že Kristus v 17. kapitole svatého Lukáše říká: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: „Jsme jenom služebníci.‘“ Ale věz, že když Petr říká: „Odejdi ode mě, Pane!“, svatý Augustin praví, že Petr mluvil pošetile a prostě: jako by nemocný lékaři, když k němu přišel a chtěl ho vyléčit, řekl: „Odejdi ode mě, neboť jsem nemocen!“ Tolik Augustin. Ale protože Petr to řekl z pokory, pokorný Kristus s ním zůstal; jemu buď chvála na věky! Amen.

Kázání na pátou neděli po sv. Trojici.