Organizace Release International vydala varování, že v Burkině Faso hrozí pastorům každodenní nebezpečí, protože islamističtí fulanští ozbrojenci stále častěji útočí na pastory a církevní pracovníky a zabíjejí je.
31. října 1517 přibil augustiniánský mnich a profesor výkladu Písma na univerzitě Martin Luther na vrata farního kostela ve Vitemberku svých pověstných 95 tezí, které dle tradice zahájily reformaci v Evropě. Luther reagoval především na prodej odpustků, ale ve svých tezích jde mnohem dále. Především se zabývá otázkou skutečného pokání a odpuštění hříchů. Vysvětluje, že odpustit hříchy může jenom Bůh a pokání mohou činit pouze živí a nikoliv mrtví. Vysvětluje v nich, že pokání musí být vnitřním postojem člověka, který se bude projevovat na jedné straně lítostí a na straně druhé proměněným životem, který nese ovoce dobrých skutků.
Faraon má svůj lid a Hospodin má svůj lid. Mohou bydlet pohromadě a zdánlivě se jim může dařit stejně, ale je mezi nimi rozdíl a Hospodin ho ukáže. Nebude navždy platit, že jedna událost se bude dít všem stejně, ale mezi lidmi světa a lidem vyvoleným Hospodinem bude velký rozdíl.
Jestliže je člověk vrostlý do společenství, znamená to, že už je nějakým způsobem propojený s ostatními lidmi, je s nimi také srostlý. Kdybyste ho vytrhli, zbude po něm prázdné místo, bude chybět, lidé s ním budou i nadále chtít trávit čas. To znamená, že byl dobře zasazený. „Nově vzešlý“ je člověk, který se ještě nesžil s ostatními, je to člověk, který není ve sboru doma, jeho život není prorostlý s životy těch ostatních.
Kvalifikaci, kterou hledáme, není snadné definovat, ale myslím, že musí být v oblasti obdarování. V některých případech bude významným faktorem kázání zmocněné Duchem svatým. V jiných to bude dar vedení. Dále jsou to výjimečné dary osobního poradenství, skupinového vyučování, osobní evangelizace a výchovy druhých. Někteří mají schopnost stmelit ostatní lidi do týmu, jiní vzbuzují lásku, horlivost pro zdraví církve nebo nadšení pro evangelium. Velmi často dojde k ustanovení někoho proto, že konkrétní dar, který má, je právě ten, který církev v danou chvíli potřebuje.
Jednota služebníků evangelia je krásou i silou zájmu o evangelium. Je však jisté, že jednota, za kterou se modlí ve verši 21, se týká všech věřících. Je to Kristova modlitba za všechny, kteří jsou jeho, a můžeme si být jisti, že je to modlitba vyslyšená – „aby všichni byli jedno“, jedno v nás (v. 21), jedno „jako my jsme jedno“ (v. 22), „v dokonalosti jednoty“ (v. 23).
Ježíš mluví o tom, že dal svým učedníkům svou slávu, kterou měl od Otce! Bůh, který řekl, že svou slávu nikomu nedá, říká, že svou slávu sdílí s těmi, které povolal za syny. Ježíš také říká, že svět má poznat, jak moc Otec učedníky miluje – miluje je právě tak, jako si zamiloval a miluje svého jediného a jedinečného Syna, Ježíše Krista. To jsou věci, které nám berou dech.
Žádné otázce se v současné době nevěnuje tolik pozornosti ve všech skupinách a částech křesťanské církve jako otázce jednoty církve. Píše se o ní, mluví se o ní a káže se o ní. Všichni se jistě shodneme na tom, že křesťanská církev by měla být jednotná, že byla Bohem určena k tomu, aby byla jednotná. A proto se dále musíme shodnout na tom, že je tragédií, že do života církve kdy vstoupilo rozdělení.
Nedávno jsem měl to potěšení setkat se s vynikajícím mladým člověkem. Ve škole byla o několik let napřed a pohybovala se na takové intelektuální úrovni (alespoň ve vědeckých disciplínách), že jsem si připadal jako ignorant. K tomu se pojila přátelskost a otevřenost ke všemu – dokonce i k mé víře –, která byla přemáhající a podmanivá.
Mladý Jack Bezstarostný promrhal svůj majetek a zůstaly mu jen rozdrbané gatě. Byl přesně tím případem: „Lehce nabyl, lehce pozbyl; rychle získal, rychle utratil.“ Kdo si svůj majetek vydělá, udrží ho lépe než ten, kdo ho zdědí. Jak říká Skot: „Kdo získá výbavu dřív, než dostane rozum, je jejím pánem jen krátce.“ A tak to bylo i s Jackem. Peníze mu proděravěly kapsy.
Jestliže někdo z mocných, kteříž se zdají být křesťany, se ti stane nepřítelem proto, žes mu vytkl hřích, a bude tě pronásledovat, jsi blahoslavený s Janem Křtitelem, ano to není špatná společnost; vždyť ani Jan nebyl zabit pro nějaké pohanství nebo kacířství, ale proto, že káral Herodovo cizoložství.
- Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! (Ž 133,1)
Nemalou část svého života prožil David uprostřed lidu, který byl rozdělený. Ať již před tím, než se stal králem, kdy byl pronásledován Saulem a musel i celou svou rodinu odvést do bezpečí, nebo když se stal králem, ale kraloval jenom nad Judou a v zemi byla občanská válka, nebo v závěru svého života, kdy musel čelit vzpourám svých synů, kteří zemi a lid opět rozdělovali. Proto je jeho volání tak autentické.
