Nebudu ztrácet čas dlouhým a pracným dokazováním této skutečnosti. Odvážně říkám, že kniha sama je nejlepším svědkem své vlastní inspirace. Je naprosto nepochopitelná a nevysvětlitelná z jakéhokoli jiného hlediska. Je to největší trvalý zázrak na světě. Kdo se odváží tvrdit, že Bible není inspirovaná, ať to rozumně vysvětlí, pokud to dokáže. Ať vysvětlí zvláštní povahu a charakter této knihy způsobem, který uspokojí každého člověka se zdravým rozumem.
23. března 2025 je to již páté výročí prvního lockdownu kvůli covidu-19 ve Spojeném království, který začal 23. března 2020. Tento milník poskytuje příležitost zamyslet se nad reakcí církví v tomto bezprecedentním období, zejména optikou toho, zda jejich jednání bylo v souladu s biblickými zásadami, nebo se zvrhlo v to, co někteří mohou považovat za „nebiblickou“ reakci.
Kristův lid je plačící hlouček, i když je na tomto krásném světě mnoho věcí, které ho činí radostným a šťastným. Když však pomyslí na hřích – na svůj vlastní hřích a na nehorázné hříchy světa, v němž je jejich Bůh znevažován – můžeme se divit jejich slzám, nebo tomu, že se jim říká „truchlící“ a jejich pouť domů je „slzavým údolím“? Ztráta, nemoc, chudoba a smrt, které po sobě zanechává hřích, doplňují jejich truchlivou zkušenost. A u mnoha Božích nejmilejších sotva uschne jedna slza, už se ven dere další!
Nepřekvapila vás někdy zpráva, že soused nebo známý, s nímž jste si ještě před jedním či dvěma dny povídali, zemřel? „Mrtvý?“ řekli jste si. „Vždyť byl ještě před pár dny v mém obchodě! Mrtvý! Proč? Vždyť se zdál být zdravý, tělesně silný, duševně čilý, plný plánů a projektů. Myslel bych si, že kdokoli jiný zemře dřív než on!“
Neříkám nic o dalších důvodech pro rychlé jednání, jako například že každý další okamžik ztěžuje člověku obrácení se k Ježíši Kristu jako ke svému Spasiteli. Strašlivá moc zvyku kolem něj splétá řetězy, zprvu tenké jako pavučina, nakonec pevné jako železné pouto. Asociace, které se zaplétají, vazby, které překážejí, rostou strašlivou rychlostí. A je-li pro tebe nyní těžké obrátit se ke svému Pánu, nikdy to nebude snazší a určitě to bude těžší.
Falešné narativy jsou urážkou Boha a škodí jak těm, kdo je šíří, tak těm, kdo jsou jimi pomlouváni. Bůh nikdy nelže a je Bohem pravdy (Titovi 1,2). Člověk, který šíří lži – vymýšlí si nepravdivé příběhy (narativy) a obvinění – porušuje deváté přikázání a hřeší především proti Bohu. V dnešní době, kdy se hřích nebere příliš vážně, by se ti, kdo si váží Bible, měli zastavit a důkladně se zamyslet nad tím, co Bůh říká o lži.
Každá delegovaná pravomoc je nějakým způsobem omezená – nejsme přece Bůh. Je omezena osobou, sférou (nebo oblastí) a rozsahem. Například člen církve nemá autoritu nad ostatními členy církve, ale pastor ano; pastor nemá autoritu nad členy jiných církví, pouze nad svou vlastní; pastor nemá autoritu nad každou oblastí života členů církve. Příkaz „poslouchejte své vedoucí a podřizujte se jim“ (Žd 13,17) lze tedy chápat a aplikovat pouze v kontextu této otázky: „Jaká je sféra (oblast) a rozsah jejich autority?“
Zpochybnění prvních kapitol Genesis vede ke zpochybnění rozdílů mezi mužem a ženou, vede to k destrukci řádu ve stvoření, ve společnosti i v církvi, vede to ke zneplatnění Pavlových argumentů v prvním Timoteovi, které se týkají fungování církve, takže církev je následně budována spíše podle lidských představ než podle jasného vzoru, který nám dává Písmo.
Noemi neměla tušení o potížích, které měly během příštích zhruba deseti let ovládnout její život. Zdálo se, že vše jde hladce, dokud rodinu nezasáhla tragédie. Její manžel zemřel. Byla ponořena do velkého smutku. Písmo s velkým pochopením říká, že „zůstala sama“ (Rút 1,3). Alespoň měla své dva syny. Nepochybně našla útěchu ve svém zármutku, když se její synové oženili a ona našla útočiště v jednom z jejich domů. Dovedete si tedy představit, jak se její zármutek znásobil, když nejprve zemřel Machlón a pak Kiljón?