Biskupové Hugh Latimer a Nicholas Ridley byli upáleni na hranici za zdmi Balliol College v Oxfordu. Do země byl zaražen pevný kůl, u jehož paty byly vysoko naskládány otepi dříví. Oba muži byli připoutáni ke kůlu jediným řetězem uvázaným kolem jejich pasů.
Žižka vstoupil do revoluce jako zanícený vyznavač kalicha a horlivý stoupenec nápravy světské církve i křesťanského života. Zcela v duchu nekompromisního pojetí zákonnosti evangelia, jež vyznačovalo celou českou reformní školu, neuznával koexistenci různých „pravd“ a různých přístupů k poučením Písma. Pravda byla jen jedna, ta pocházela přímo od Boha a tu také Žižka jako jedinou uznával.
„Bratře, ty jsi Elijáš? Já jsem se psal Jan Žižka z Kalicha, a pocházím z Trocnova. Ty jsi arci o mně neslýchal, ale já jsem často myslil na tebe. Tvá Jezábel byla zlá, ale naše, světská církev, byla ještě horší. A co jsem já pobil jejích proroků!“
Útěcha pro nemocné svaté. Slábnou a bojí se, že už nikdy nevstanou z lůžka pochybností a strachu, ale Velký lékař může odstranit nemoc i slabost, která z ní pramení. Posílí slabé. Učiní to tím nejlepším možným způsobem, neboť to bude „v Hospodinu“. Naše síla je mnohem lepší v Bohu než v sobě. V Pánu vede ke společenství, v nás samých by vedla k pýše. V nás samých by byla smutně omezená, ale v Bohu nezná hranic.
Nyní musíme pokračovat v našem historickém přehledu, protože, jak jsem se snažil ukázat, tyto historické události a myšlenky jsou pro nás důležité i dnes. Ať už se nám to líbí, nebo ne, jako křesťané jsme do nich zapojeni. Myslím, že jedním z největších hříchů, zejména evangelikálů, je říci: „Tohle mě nezajímá, nemám čas se tím otravovat. Dokud můžeme v naší místní církvi dál evangelizovat a mít společenství, proč bychom se tím měli zabývat?“
Člověk smyslných požitků se nedívá dál než za přítomný okamžik. Jeho jediným cílem je nynější požitek. Jí a pije a na čas je spokojen. Žádné další úvahy nenaplňují jeho mysl, žádné rozpínání se do neznáma, žádné zkoumání příčin a následků, žádné rozsáhlé srovnávání minulé a současné vědy, žádná myšlenka, která by ho přenášela dál, ke generacím, které teprve přijdou, a ve své touze po poznání by si povzdechla, že v této slastné honbě nemůže žít věčně!
Sociální sítě křesťanů zaplavilo virální video Jordana Petersona a Russella Branda, jak na kolenou vedou zástup (údajně) 25 000 lidí a odříkávají modlitbu Páně. Hysterie a mánie. Na jedné straně ateisté a progresivisté dvojici odsoudili s tím, že se oba muži ztrapňují. Na druhé straně jsou křesťané a konzervativci celí bez sebe nadšením a myslí si, že jde o úsvit nové éry. Všichni se ale jednoduše musí uklidnit.
Je třeba se podřídit Písmu. Člen církve, který ve snu vidí určitého muže, může věřit, že je to Pánův pokyn pro osobu, která má být jmenována starším. To může být správné, ale osoba, kterou vidí ve snu, musí být nejprve prověřena ve světle závazných požadavků Písma. Někteří lidé si myslí, že jejich „ intuice“ je vždy správná, ale to nenahradí trpělivé a pečlivé zkoumání Písma.
Falešní učitelé na sebe berou mnoho podob, které se přizpůsobují době, kultuře a kontextu. Zde je sedm z nich, kteří dnes v církvi vykonávají své klamné a destruktivní dílo. Všimněte si prosím, že ačkoli jsem je v souladu s biblickými texty popsal v mužském rodě, každý z těchto falešných učitelů může být klidně i ženou.
V celém Písmu vidíme, že falešní učitelé svádějí. Pavel ve 2. Korintským 11,13 píše, že falešní učitelé se vydávají za Kristovy apoštoly, aby mohli uskutečnit své dílo svodu. Dále ve verších 14–15 říká, že jsou služebníky ďábla, ale vydávají se za služebníky spravedlnosti. Falešní učitelé nikdy nepřicházejí do církve s tím, že by se označovali se za zlovolné Satanovy agenty. Spíše předstírají, že jsou Kristovými následovníky ...
Dnešní liberalismus se nezabývá tím, čemu věříme, ale jak jednáme. Za naší etikou samozřejmě vždy stojí teologie, ale při zkoumání doktrinálního prohlášení dnešních moderních liberálů se ukáže jen málo toho, co nás znepokojuje. Znepokojení se projevuje až v jejich praxi.
I když křesťané musí odpouštět jednostranně, není možné věrně usmířit vztah bez oboustranného ujištění. Odpuštění je jednostranný slib, ale smíření zahrnuje oboustranný příslib. Aby mohl být vztah usmířen, nejenže musí dotčená strana učinit příslib odpuštění, ale viník musí také činit pokání z hříchu, slíbit, že bude v pokání pokračovat, a musí nést ovoce odpovídající jeho vyznávanému pokání (Mt 3,8).
