Slavná jednota Kristovy církve

Jednota a pokoj jsou ve všech církvích závazkem milým Bohu, který je nazýván původcem pokoje, a ne zmatku. Boží Duch se raduje z jednoty našich duchů, ale kde jsou sváry a rozdělení, tam je naopak Boží Duch zarmoucen. Proto apoštol sotva vyzve Efezské, aby nezarmucovali Ducha Božího, hned přidává lék proti tomuto zlu: aby odložili hořkost a zlé řeči „a byli k sobě navzájem laskaví, dobrosrdeční, odpouštěli si navzájem, jako i Bůh pro Krista odpustil vám“ (Ef 4,32).

Tak jako se jednota a pokoj líbí Bohu a těší jeho Ducha, těší i srdce a ducha Božího lidu – jednota a pokoj přinášejí mezi nás nebe na zem. Proto nám apoštol říká, že „Boží království není v tom, co jíme a pijeme, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého“ (Ř 14,17). Kde je jednota a pokoj, tam je nebe na zemi; tím zakoušíme první plody onoho požehnaného stavu, v jehož plodnosti budeme jednou žít, až budeme shromážděni před „slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,“ (Žd 12,23).

Jednota a pokoj církve činí společenství svatých žádoucím. Co jiného než rozdělení církevní společenství ztrpčuje a zatěžuje? Neslyšeli jste mnohé stěžovat si, že je církevní společenství unavuje kvůli církevním sporům? Ale tam, kde je jednota a pokoj, tam křesťané touží po společenství.