Jen do ní nahlédnout a zas ji zavřít
-
… oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. (Ž 1,2)
Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. (Gn 35,11)
V Gn 28 Bůh oznamuje Jákobovi, který byl bez ženy, bez dětí, bez domova, že z něj bude velký národ, tak v Gn 35 Bůh Jákobovi, který má několik žen, má dvanáct dětí a zanedlouho se mu narodí třinácté – dvanáctý syn, Bůh Jákobovi přikazuje, že z něj má být národ. Dává mu stejný příkaz, jako dal Adamovi a Evě – ploďte se a množte se. Vidíme tady kontinuitu, vidíme tady jednotu Božího záměru, vidíme tady jasné směřování k jedinému cíli – ke Kristu. To je to Požehnání s velkým ‚P‘. Z Jákoba bude národ i společenství pronárodů, mezi jeho potomky budou králové. Ale všechno směřuje k tomu Jedinému, k tomu, který byl zaslíbený už Adamovi a Evě, k tomu, který se stal tělem, když se naplnil stanovený čas – k Pánu Ježíši Kristu.
… oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. (Ž 1,2)
Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije! To je radostná zpráva, která osvěžuje naše srdce. Je to zpráva, kterou si stále opakujeme a kterou chceme stále slyšet. Je to ta nejlepší zpráva, protože náš Vykupitel je živ a svým vzkříšením potvrdil, že Bůh přijal jeho oběť smíření a za hříchy všech, kdo v něj věří, bylo jednou provždy zaplaceno.
Druhá polovina 35. kapitoly je svědectvím o bolesti v životě Božího muže. Je to další zkouška Jákobova charakteru. Není první a rozhodně není ani poslední. Klade před nás otázku po opravdovosti našeho života s Bohem. Proč následujete Boha? Proč věříte Bohu? Proč ho uctíváte? Proč chcete mít vztah s Bohem?
Autor Listu Židům se obával, že někteří z jeho čtenářů ze závodu vypadnou, protože těžce nesou Boží přísnou výchovu. Spojka „proto“ (12,12) souvisí s tím, co právě řekl, totiž že potřebují snášet Boží výchovu, protože vyvěrá z jeho lásky a slouží „k našemu užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti“ (12,10 NBK). Vztahuje se také zpět k tomu, že se potřebujeme upírat zrak na náš největší vzor, na Ježíše, „který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž“ (12,2 KMS).
Verš, který dnes máme před sebou, je na jednu stranu velmi jednoduchý. Ale zároveň můžeme říci, že to je verš, který je velmi hluboký a plný významu, plný slávy. A celý tento verš mluví o našem spasiteli, Pánu Ježíši Kristu. Mluví o očekávání Krista, o naději v Kristu, o slávě Ježíše Krista a o Božství Ježíše Krista.
Tak my i všichni lidé světští kolem nás připouštějí, že je dnes první den velikonoční, ale o to nám nejde. Jde o to, zda máte Velikonoce vy, zda mám Velikonoce já. Co to je? To není jen ta pěkná upomínka, že Pán Bůh vyvedl tenkrát a tenkrát ten svůj lid izraelský z otroctví egyptského. Je to sice pravda také a bylo to něco slavného, ale co z toho mám já? Já pojímám věci zcela jinak: Mít Velikonoce znamená mít velikou radost z těch velkých Božích fakt, která se stala v můj prospěch.