I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. (Gn 7,1)
Kdo je v Bibli spravedlivý? Je to ten, kdo se chová slušně, nikdy nikoho nezabil, nic neukradl, a pokud něco, tak maximálně papír do kopírky svého zaměstnavatele, který mu vynahradil tím, že pracoval pět minut přes čas? Ten, kdo dělá spoustu, nebo aspoň trochu dobrých skutků a snaží se o to, aby jich bylo v jeho životě víc, než těch špatných? Rozhodně ne! Spravedlivý je ten, koho Bůh prohlašuje za spravedlivého. A to je jenom ten, kdo se spolehne na něj, na Boha, na dílo jeho milosti, a uvěří, že je to Bůh sám, kdo může člověka zachránit a nikoliv člověk. Noe byl spravedlivý. Noe chodil s Bohem (Gn 6,9). Noe dělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal (Gn 6,22).
Dnes si připomeneme jeden text, který se týká zaslíbení Mesiáše, Iz 11-12. Je to text, který ukazuje na Krista a jeho království a my se podíváme na čtyři věci: 1. na charakteristiku zaslíbeného Mesiáše, 2. na dílo zaslíbeného Mesiáše, 3. na království zaslíbeného Mesiáše, a nakonec na chválu zaslíbeného Mesiáše.
Ve 33. kapitole se po dvaceti letech setkávají dva rodní bratři, dvojčata. Nalezneme zde mnoho podobných věcí – na nich samotných, na tom, co říkají, na tom, co dělají i na okolnostech, v nichž se nacházejí. A přestože se jedná o dvojčata, přestože je zde tolik podobností, tak zde nalezneme i diametrální rozdíly. Střetnutí končí pokojným rozchodem obou bratří – a každý z nich se nakonec ubírá svou cestou.
Mnoho let jsem jako svou hlavní pohybovou aktivitu pěstoval jogging, ale maraton jsem neběžel nikdy. Na tak dlouhý závod jsem nikdy neměl dost silná kolena. Párkrát jsem absolvoval závod na deset kilometrů. Ale jestli jste někdy běželi třeba jen pětikilometrový závod, měli byste se s naším textem dokázat ztotožnit. Pokud byste si při samotném pomyšlení na to, že byste se měli zúčastnit takového závodu, raději dali šlofíka, jenom vás upozorním, že tuhle metaforu křesťanského běhu na dlouhé tratě jsem převzal z textu samotného. Nevymyslel jsem si ji! Jestli jste zápecnický typ, snad jste viděli v televizi závod, který vám pomůže tohle kázání pochopit.
Zde se dostáváme k pozitivní stránce díla Boží milosti v křesťanovi. Negativní stránka znamená odřeknutí se hříchu, pozitivní stránka znamená nahradit ty negativní věci pozitivními, nahradit hřích svatostí. Četli jsme z Koloským tři o svlečení starého člověka – ten text pokračuje:
… a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,10)
Když on jde na svět – to je jádro a vrchol všech jeho plánů, to znamená, že přišla plnost času. Nu, těšte se, když dochází na to, co on na věky věků zamýšlel! Pak dojde na všecko to ostatní, co se týká vás a mne a všeho světa. Kdy to bylo, na tom mi velmi málo záleží. Mně všecko záleží na tom, že to bylo. Nezdá se, že to bylo v zimě. Rozumná římská vláda by nepoložila sčítání lidu na dobu zimní. Nepodobá se, že to bylo v zimě, když pastýři nocovali u svých stád. A proč to církev položila na den 25. prosince? Proto, že dnes je nejkratší den v roce, kdežto památný den Jana Křtitele položila na 24. června, nejdelší den v roce. On bude růst, ale já jsem na to, abych se menšil. Od dnešního dne pořád dne přibývá. Na tom však nezáleží, ale na tom, abyste to vystihli, že to byla právě věc, kterou on zamýšlel od věků. Z našeho stanoviska to vypadá tak, že on jde, aby napravil, co jsem já pokazil.
Posledně jsem se ptal, zda se modlíš, protože modlitba je jedním z nejlepších prostředků k získání štěstí a spokojenosti.
Žijeme ve světě, kde je trápení hojnost. Tak tomu bylo vždycky od vstupu hříchu do světa. Hřích se nikdy nevyskytuje, aniž by nezpůsoboval trápení. A dokud nebude hřích ze světa vymýcen, je marné se domnívat, že lze trápení uniknout.
