Pamatujte na Lotovu ženu!

Jednoho dne Hospodin navštívil Lotova strýce, stoletého Abrahama a zaslíbil mu narození syna. Při té příležitosti mu také odhalil svůj záměr zničit hříšná města Sodomu a Gomoru. Abraham se přimlouval za tyto města a výsledek byl takový, že Bůh slíbil, že tato města nezničí, najde-li v nich deset spravedlivých. Tragédie obou měst spočívala v tom, že se v nich deset spravedlivých nenašlo. Našel se pouze jediný – spravedlivý Lot. Spolu s ním Bůh zachránil také jeho rodinu. Dva andělé vešli do Sodomy, do Lotova domu a odvedli odtud Lota, jeho ženu, a jeho dvě dcery. Pro každého zachráněného zde byla podaná ruka. Když Bůh vyváděl Lota a jeho rodinu, řekl mu: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj.“ (Gn 19,17). Ale Lotova žena, která šla vzadu, se ohlédla a proměnila se v solný sloup (Gn 19,26).

Pamatujte na Lotovu ženu! Její srdce bylo v Sodomě. Celý příběh Lota, jak je popsaný v knize Genesis, ukazuje na to, že se ani jemu nechtělo ze Sodomy. Bezbožné okolí může snadno ovlivnit i spravedlivého člověka (1K 15,33). Srdce Lotovy ženy však spravedlivé nebylo! Zůstalo v Sodomě, přestože fyzicky byla vyvedena z města ven. Svým srdcem však zůstala uvnitř města a proto ji stihl Boží hněv. Také charakter Lotových dcer byl poničen dlouhým pobytem v bezbožné společnosti – poté, co je Bůh zachránil, opily svého otce, spaly s ním a měly s ním děti.

Pán Ježíš poukazuje na Lotovu ženu proto, aby ukázal na tragédii života, který nebere vážně Boží slovo a nebojí se Božího soudu. Tady nejsou nějaké zjevné hříchy – jenom malé ohlédnutí se zpátky. Taková malá neposlušnost Božímu Slovu. Ignorování Božího slova a zatvrzelost vůči Bohu.

Žijeme v době, kdy si musíme víc než kdy jindy připomínat Boží velikost, Boží svatost, Boží věrnost i milosrdenství. Bůh stíhá celý svět svými soudy. Nemělo by nás to překvapovat – vždyť pomalu na každém kroku se setkáváme s narůstající zkažeností, bezbožností, s do nebe volajícím rouháním. Křik ze Sodomy byl před Hospodinem silný a jejich hřích těžký (Gn 18,20 a 19,13). Jaký je před Bohem křik současného světa? Přinejmenším tzv. západní společnost je charakteristická lhostejností k pravdě, odporem k Bohu, a k jeho Slovu, zalíbením v prázdné zábavě, oslavou hříchu, světskou pýchou … Není divu, že Bůh přichází se svými soudy. A tyto soudy začínají od Božího domu. Místo aby církev byla světlem pro temnou společnost, zdá se, že je mnohem více takovým zrcadlem společnosti, které věrně kopíruje to, co se ve společnosti děje. Ale pokud sůl ztratí svou slanost, nehodí se k ničemu!

Neotálejme jako Lotova žena. Nedívejme se zpátky do světa, ale vzhůru ke Kristu, kde on sedí po pravici Boží. Svět nabízí jenom prázdnotu, pomíjivost a vnější pozlátko. Život bez Boha je prázdný a pustý a bude zakončený jenom strašlivým soudem. Musíme se ptát, kde je naše srdce – není tam někde u těch líbivých věcí tohoto světa? Pamatujte na Lotovu ženu!

Kéž vás čtení tohoto čísla Soli Deo Gloria povzbudí v následování Pána Ježíše Krista, k hledání toho, co je nad námi, k naději, která je věčně a pevně zakotvená v nebesích.