Běda vám, pokrytci ...

Běda vám, pokrytci ...

Doba čtení: 7 minut

Pán Ježíš mnohokrát varoval před povrchností a pokrytectvím. Často poukazoval na pokrytectví náboženských vůdců, ale občas poukázal také na zástupy, které se kolem něj shromažďovaly, a nazval tyto lidi pokrytci. V době Pána Ježíši byli mnozí (a dodnes jsou), kteří ho přímo odmítali a stranili se ho. Ale vedle nich bylo také poměrně dost těch, kteří to takto jasně neudělali, ale naopak zvali Ježíše k sobě domů, mluvili s ním, a při tom všem vypadali velmi zbožně a oddaně. Vypadali jako lidé, kteří jsou silně věřící, jako lidé, kteří se velmi zajímají o Boží věci. Ale Ježíš v řadě případů ukazuje, že to všechno byla jen taková slupka, něco na povrchu, odhaluje jejich pokryteckou a povrchní víru. 

Lukáš popisuje situaci, kdy Ježíše pozval jeden farizeus k jídlu. „Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl“ (Lk 11,27–38). Ježíš neodmítal pozvání ani od farizeů ani od hříšníků nebo celníků. Nedělal rozdíly mezi lidmi, ale když ho pozvali, tak rád přišel. Ale když přišel do domu farizea, tak se si neomyl obřadně ruce, jak velela tradice. Moj­ží­šův zákon nařizoval různá omývání při některých příležitostech a většinou to mělo znamenat rituální očištění. Ovšem Židům nestačilo to, co jim přikazoval Bůh a tak k Božím věcem přidali ještě mnohá další nařízení. Takže farizeové si umývali ruce až po zápěstí a to nejen před jídlem, ale také mezi každým chodem. Nutno poznamenat, že farizeové to brali velmi vážně a dokonce jeden z nich tvrdil, že jíst chléb neomytýma rukama je stejné, jako jíst výkaly. Další rabín zemřel v římském vězení žízní, neboť používal vodu k pití na omývání rukou. Poté byl oslavován jako hrdina. 

Proto Lukáš poznamenává, že se farizeus podivil, když viděl, že Ježíš se před jídlem neomyl. Ale Ježíš na to reagoval úplně jinak, než jak asi tento farizeus očekával. Ježíš začíná odhalovat povrchnost farizeů! „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti“ (Lk 11,39). Pán Ježíš tady nekárá farizeje za následování lidských příkazů, jako to dělá jinde (např. Mt 15,1nn), ale spíše ukazuje na jejich povrchnost a pokrytectví. Všimněte si, jak Ježíš spojuje vnějškovost jejich jednání s jejich nitrem. A odhaluje jejich sobectví, žádostivost, hrabivost a jiné špatnosti. Je ani tak ne­zajímalo opravdové duchovní uctívání Boha, ale šlo jim o to, uká­zat se před lidmi. Aby lidé viděli, jací jsou. Aby si všimli, jejich vycíděných mís. Aby viděli jejich omyté ruce. Aby na první pohled bylo jasné, že tady stojí pan Někdo. Bylo to takové divadlo pro lidi. Pro ty, kdo nevidí dovnitř, kdo nevidí za oponu. 

I v životech křesťanů se může objevit podobná povrchnost a pokrytectví. I my rádi vzbuzujeme ten dojem, že my jsme zbožní, spravedliví, navenek bezúhonní. Už to nejsou mísy a číše, které očišťujeme, ale jsou to jiné věci, na které klademe důraz a které mají dokázat druhým, jak jsme na tom před Bohem dobře. Může jít o úplné maličkosti, jako je např. zvláštní oblečení do shromáždění. Na hezkém oblečení není nic špatného, ale to skutečně důležité je, jaké srdce je skryté pod tímto oblečením. Držíme Bibli ve svých rukou a často se jí oháníme, abychom ukázali, jací že jsme křesťané, jaké je ale naše srdce před Pánem? Co ho naplňuje? 

Není nic špatného na čistých mísách a číších, ale jaké bylo jejich srdce? Ježíš ukazuje na hrabivost a špatnost. Kdyby dbali na čistotu srdce tolik, jako na čistotu rukou, jejich srdce by nebyla ovládaná hrabivostí a špatností a nemuseli by slyšet z úst Pána: „Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?“ (Lk 11,40). 

Lidi kolem sebe můžete oklamat, ale Bůh stvořil i vnitřek! Nejen vnitřek mísy a číše, ale také vnitřek člověka. Okolí si možná bude myslet, že jste velmi zbožní, ale Bůh ví, jak to doopravdy je. On stvořil vnitřek a chce, aby se navenek projevovalo to, co je skutečně uvnitř. Bůh nechce jen něco povrchního, pokryteckého. Proto také Ježíš říká: „Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté“ (Lk 11,41). Nejlepším lékem na hrabivost, která je modloslužbou, je zbavit se modly. Nestačí povrchní víra – je třeba jít do hloubky, zasáhnout nitro. Nestačí očistit ruce, ale je třeba očistit srdce. Hrabi­vosti se nezbavíte omytím rukou a očištěním mís. Hříchu se nemůžeme zbavit nějakými vnějšími náboženskými úkony. Je třeba zasáhnout nitro. Odřízněte se od toho, co vás svazuje a rázem se to pro vás stane čisté. 

„Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet“ (Lk 11,42). Další výtka se opět týká toho, co bylo vidět navenek, dávání desátků. Farizeové dávali desátky ze všeho, co vypěstovali, ze všeho, co vyrostlo na jejich zahrádce, z každého plodu, semínka a dokonce i lístku, který se urodil na jejich zahrádce. Farizeové byli velmi horliví v detail­ním plnění vnějších náboženských úkonů. Ale unikala jim podstata věci. Ježíš je nekárá za to, že dávají desátky (říká, že to se nemá opo­míjet), ale ukazuje na to, že zdůraznili to, co bylo vidět a úplně odho­dili stranou to podstatné ze Zákona – spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Oni sami si stanovili měřítka své spravedl­nosti a tato měřítka byla nastavena na vnější věci. 

Desátky byly ustanoveny jako prostředek, jak vyjádřit lásku k Bohu tím, že se lidé postarají o chrámové služebníky, levity, a také měly sloužit jako výraz milosrdenství a lásky k bližním – k cizincům, vdo­vám a sirotkům. Dávat desátky z těch nejmenších bylin a současně být nespravedlivý k cizincům, vdovám (jejichž domy farizeové s oblibou vyjídali), k sirotkům a neprojevovat lásku k Bohu, bylo výsměchem smyslu desátků a jejich pravému účelu. 

Proč to farizeové dělali? Zde je podstata pokrytectví – protože se chtěli líbit lidem! Nezajímala je ta skupinka lidí, která už je prokoukla – takové prostě nazvali špinavými hříšníky, ohrnuli nad nimi nos a dívali se na ně svrchu. Důležité bylo, že bylo stále dost těch, kteří jim skočili na špek. 

„Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v sy­na­gógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví“ (Lk 11,43). Není možné dělat něco pro Boží slávu a zároveň si tím chtít nějak vylepšit kredit, nebo získat nějaké vlastní zásluhy nebo prestiž. Lidé takto zneužívají náboženství ke svým vlastním cílům. A nejenom náboženství – bezbožní lidé v sekulární společnosti využívají všechno, co se využít dá. V okamžiku, kdy dovolíme, aby jedním z našich motivů byl náš osobní prospěch, deformuje se náš morální úsudek. Může to vést až k popření víry v Krista, kdy věříme, protože je to výhodné, nebo proto, že to funguje, nebo proto, že nám to přináší nějaký osobní zisk. Ale Kristus zde už pak není Spasitelem člověka, který je ztracený ve svých hříších a je ve vzpouře proti Bohu, ale nebeským automatem, který funguje na naše zavolání. 

Jistě, i my to máme rádi, když si nás lidé váží – ale nikdy to nesmí být motiv našeho jednání. Nelze sloužit Kristu a zároveň hledat svou vlastní slávu (Ga 1,10). Ježíš ukazuje na to, jaký dopad má taková „zbožnost“, která takto povrchně jedná:

„Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich“ (Lk 11,44). Pod vlivem farizejské přísnosti a odda­nosti náboženským předpisům lidé přestali vnímat, že to, v čem si farizeové v soukromí i na veřejnosti hoví, je v rozporu s opravdovou morálkou. Mysleli si, že všechno, co tito „svatí“ mužové dělají, je mravně správné a následovali je v jejich povrchnosti. Ježíš to ukazuje na příkladu zapo­menutých hrobů. Podle zákona znamenal dotek se zemřelým nebo s kostmi znečištění, proto byly jasně označovány hroby, aby se někdo po cestě do chrámu neznečistil a tak nezneuctil chrám (Nu 19,13). 

Farizeové však byli jako nečisté neoznačené hroby a tak roznášeli mezi lidmi nákazu falešné, povrchní a pokrytecké „svatosti“. Proto i my musíme dávat dobrý pozor na to, abychom nepřisoudili nějakým náboženským úkonům nebo vnějším skutkům větší váhu než jakou skutečně mají, abychom byli opravdoví před Bohem, což povede k tomu, že budeme opravdoví také před lidmi. 

Přidat komentář