Hřích zanedbávání modlitby a jeho příčiny

Má-li svědomí vykonat svou práci a má-li zkroušené srdce pocítit svou bídu, je nutné, aby každý jednotlivec pojmenoval svůj hřích. Vyznání musí být velmi osobní. Mezi služebníky pravděpodobně neexistuje jiný hřích, o kterém by každý z nás měl s hlubším studem vyznat – „Vinen, opravdu vinen“ – než je hřích zanedbávání modlitby.

Proč je tedy právě zanedbávání modliteb tak velkým hříchem? Zpočátku se na to pohlíží jen jako na slabost. Tolik se mluví o nedostatku času a nejrůznějších rozptýleních, že hluboká vina není rozpoznána. Upřímně si však přejme, abychom do budoucna hřích zanedbávání modliteb skutečně považovali za vážný hřích. Zvažme tedy:

1. Jakou potupou je to pro Boha. Je tu svatý a nanejvýš slavný Bůh, který nás zve, abychom k němu přišli, vedli s ním rozhovor, žádali ho o věci, které potřebujeme, a zakoušeli, jaké požehnání je ve společenství s ním. Stvořil nás ke svému obrazu a vykoupil nás skrze svého vlastního Syna, abychom v rozhovoru s ním nacházeli nejvyšší slávu a spásu.

Jak tuto nebeskou výsadu využíváme? Kolik je těch, kteří si na modlitbu vyhradí pouhých pět minut! Říkají, že nemají čas a že jim chybí srdečná touha po modlitbě; neumějí strávit půl hodiny s Bohem! Ne že by se absolutně nemodlili; modlí se každý den – ale nemají z modlitby žádnou radost jako z projevu společenství s Bohem, jímž dávají najevo, že Bůh je pro ně vším.

Když je navštíví přítel, mají čas, udělají si čas i za cenu oběti, aby si s ním mohli popovídat. Ano, mají čas na všechno, co je skutečně zajímá, ale nemají čas na to, aby se věnovali společenství s Bohem a těšili se z něho! Najdou si čas na stvoření, které jim může být užitečné; ale den za dnem, měsíc za měsícem plyne, a na hodinu strávenou s Bohem jim čas nezbývá. 

Cožpak naše srdce nezačíná chápat, jaká je to potupa, jaká je to neúcta k Bohu, že se odvažuji říci, že si nemohu najít čas na společenství s ním? Začne-li se nám tento hřích jevit jako zřejmý, nebudeme snad s hlubokým studem volat: „Běda mi, neboť jsem ztracený, Bože, buď mi milostiv a odpusť mi tento strašný hřích zanedbávání modliteb.“ Zvažme dále:

2. Je to příčina nedostatečného duchovního života. Je to důkaz, že náš život je z větší části stále v moci „těla“. Modlitba je tepem života; podle ní může lékař poznat, v jakém stavu je srdce. Hřích zanedbávání modliteb je pro běžného křesťana či služebníka důkazem, že Boží život v duši je ve smrtelné nemoci a slabosti.

Mnoho se mluví o slabosti církve plnit své poslání, uplatňovat vliv na své členy, vysvobozovat je z moci světa a přivádět je k životu svatého zasvěcení Bohu, a zaznívá kvůli tomu mnoho stížností. Hodně se také mluví o její lhostejnosti k milionům pohanů, které jí Kristus svěřil, aby jim zprostředkovala jeho lásku a spásu. Jaký je důvod, že mnoho tisíc křesťanských pracovníků ve světě nemá větší vliv? Nic kromě tohoto – zanedbávání modlitby v jejich službě. Při vší jejich horlivosti ve studiu a práci pro církev, při vší jejich věrnosti v kázání a rozhovorech s lidmi jim chybí ona ustavičná modlitba, k níž se váže jistý příslib Ducha a moci shůry. Není to nic jiného než hřích zanedbávání modlitby, který je příčinou nedostatku mocného duchovního života! Uvažujme dále

 3. Strašlivá ztráta, kterou církev trpí v důsledku zanedbávání modliteb duchovního. Úkolem duchovního je vychovávat věřící k životu modlitby, ale jak to může vedoucí dělat, když sám málo rozumí umění rozmlouvání s Bohem a přijímání hojné milosti od Ducha svatého každý den z nebe pro sebe a pro své dílo? Služebník nemůže dovést sbor výš, než je on sám. Nemůže s nadšením ukazovat cestu nebo vysvětlovat dílo, v němž sám nechodí a nežije.

Kolik tisíc křesťanů téměř nic neví o požehnání modlitebního společenství s Bohem! Kolik je těch, kteří o něm něco vědí a touží po dalším rozšíření tohoto poznání, ale při kázání Slova nejsou vytrvale vyzýváni, aby vytrvali, dokud nedosáhnou požehnání! Důvodem je prostě a jednoduše to, že kazatel tak málo rozumí tajemství mocné modlitby a nedává modlitbě ve své službě místo, které je z povahy věci a z Boží vůle nezbytně nutné. Ó, jaký rozdíl bychom zaznamenali v našich sborech, kdyby se podařilo přivést služebníky k tomu, aby hřích zanedbávání modliteb viděli ve správném světle a byli od něj osvobozeni! Ještě jednou se zamysleme:

4. Nemožnost hlásat evangelium všem lidem – jak nám to Kristus přikázal – dokud tento hřích nepřekonáme a nevyženeme.

Mnozí cítí, že velkou potřebou misie je získání mužů a žen, kteří se odevzdají Pánu, aby v modlitbách usilovali o spásu duší. Bylo také řečeno, že Bůh je dychtivý a schopný vysvobodit a požehnat světu, kdyby jeho lid byl jen ochotný, kdyby byl jen připravený volat k němu dnem i nocí. Ale jak k tomu mohou být sbory přivedeny, pokud nejprve nedojde k celkové proměně služebníků a pokud nezačnou chápat, že nepostradatelnou věcí není kázání, ani pastorační návštěvy, ani církevní práce, ale společenství s Bohem v modlitbě, dokud nebudou oděni mocí z výsosti?

Ó, kéž by nás všechny myšlenky, práce a očekávání týkající se Království přivedly k uznání hříchu zanedbávání modliteb! Bůh nám pomoz ho vykořenit! Bůh nás od něj osvoboď skrze krev a moc Ježíše Krista! Bůh nauč každého služebníka Slova, aby viděl, jak slavné místo může zaujmout, bude-li především zbaven tohoto kořene zla, aby s odvahou a radostí, ve víře a vytrvalosti mohl dále chodit se svým Bohem!

Hřích zanedbávání modliteb! Jeho tíhu nám Pán vkládá na srdce tak těžce, že si neodpočineme, dokud z nás nebude skrze Ježíšovo jméno a moc odstraněn. On to pro nás udělá.