Bůh chce, aby všichni byli spaseni
- To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,3–6)
Bůh chce, aby všichni byli spaseni (v. 4)
To je důvod, proč se máme modlit za všechny lidi. Ukazuje to na velikost Boží dobroty, na to, jak se „nadmíru rozhojnila milost našeho Pána“ (1Tm 1,14). Bůh je milosrdný, a jako se rozhojnil hřích, rozhojnila se i milost. Jak ale rozumět tomu, že Bůh chce, aby všichni byli spaseni? Vždyť z dalších míst Písma dobře víme, že všichni spaseni nebudou. Např.:
- Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Mt 7,13–14)
Bůh Bible je neomezený a všemohoucí Bůh. Nijak se neomezil kvůli tomu, aby vyvýšil člověka, aby člověk mohl být svobodnější a svrchovanější než Bůh sám. Boží slovo popisuje Boha, který je naprosto svrchovaný! On je „Král věků“ (1Tm 1,17)! Dělá všechno, co chce (Ž 115,3). Není nijak omezen, ani nemůže být – jinak by nemohl být Bohem.
- Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. (Ž 135,6)
Jak je to tedy s Božím chtěním v našem textu? Chce tedy Bůh, aby lidé byli spaseni? Ano! Náš text to říká. Jak to, že tedy všichni spaseni nebudou? Bůh udělá přesně to, co vždycky chce udělat. Nikdo a nic mu v tom nemůže zabránit. Nebúkadnesar vyznal (Da 4,32):
- [Bůh] Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘
Ve stejném smyslu píše Pavel křesťanům do Efezu (Ef 1,22), že Bůh působí všechno rozhodnutím své vůle. Není a nemůže být nic, co by se vymklo Boží kontrole, ve smyslu Božího aktivního dohledu a působení. Pokud by toto byl význam našeho textu, potom by si musel protiřečit s mnoha jasnými pasážemi v bezprostředním i širším kontextu. Musíme tomu tedy rozumět tak, že to ukazuje na Boží charakter, na jeho dobrotu a lásku. Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Skutečnost, že všichni spaseni nebudou, ukazuje na Boží svatost a spravedlnost. O Bohu čteme:
- Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? (Ez 18,23)
- Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3,9)
Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy. Bůh nestvořil člověka pro smrt, ale pro život. Bůh je život a smrt je Boží nepřítel, proto Bůh nemůže toužit a ani netouží po smrti svévolníka. Ale protože je spravedlivý, nemůže nechat svévoli a hřích bez potrestání. Bůh připravil veliké slavné spasení, ale hříšný člověk ve své vzpouře zatvrzele odmítá Boží milost.
Je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi (v. 5)
- Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš… (1Tm 2,5)
Tady se projevuje velikost Boží milosti. Člověk se vzbouřil proti Bohu, ale Bůh přesto ustanovil prostředníka mezi sebou a lidmi. Hřích vytvořil nepřekročitelnou propast mezi člověkem a Bohem. S prvními lidmi se Bůh procházel v zahradě Edenu. Ale po jejich vzpouře je vyhnal ze zahrady, kterou pro ně vysadil a k přístupu do zahrady postavil cheruby s plamenným mečem. Svým hříchem člověk zničil svůj vztah s Bohem. Ale ještě dávno předtím, než k tomu došlo, Bůh připravil a ustanovil prostředníka, vykupitele, který jako:
- … beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1Pt 1,19–20)
- Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Ga 4,4–5)
Je zjevné, že spasení jednotlivce není konečným cílem. Cílem také není napravit, co bylo poničeno pádem v zahradě Edenu – cíl je mnohem větší a vyšší, vznešenější a dokonalejší. Tím konečným cílem je oslavit Krista skrze jeho církev, skrze společenství svatých, skrze nevěstu. Aby k tomu mohlo dojít, musel zde být prostředník, který by nám mohl zajistit přístup k Bohu. Musel to být lidský prostředník, ale nemohl to být hříšný prostředník. Musel to být prostředník, který může zastoupit celou lidskou rasu. První Adam byl prostředníkem našeho hříchu a všichni, kteří jsou v Adamovi, tedy celé lidstvo se podílí na Adamově hříchu, na vzpouře proti Bohu. Tuto vzpouru svým jednáním jenom rozhojňujeme.
Proto jediný Boží syn, odložil svou slávu, ponížil se a vzal na sebe tělo, jako má smrtelný člověk, stal se jedním z lidí. Boží syn se skrze Marii stal potomkem Davidovým. Nebyl počat jako jiný člověk, ale byl počat Duchem svatým, nezdědil tedy hříšnou podstatu Adamova lidství, přesto se narodil jako člověk a byl plně a dokonale člověkem. Jedině jako člověk mohl zaplatit za lidský hřích a jedině jako Bůh mohl přinést odpovídající cenu za provinění proti nekonečnému Bohu. Jediný prostředník, který může být – Bůh a člověk v jedné osobě – Kristus Ježíš, přišel, aby zachránil hříšníky a skrze něj nás Bůh usmířil sám se sebou (2K 5,18). Na Kristově prostřednictví je zdůrazněno jeho lidství, protože se neujímá andělů, ale ‚potomků Abrahamových‘ (Žd 2,16). Stal se člověkem, aby:
- …svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla… Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. (Žd 2,14.17)
Ježíš je smírnou obětí za všechny (v. 6)
- … který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,6)
Máme se modlit za všechny lidi, protože Kristus dal sám sebe jako výkupné za všechny. Je to něco podobného, co jsme viděli ve čtvrtém verši. Co je to ale výkupné. To je cena, která byla zaplacena za propuštění otroka. Je to směnná záležitost. Není to nějaký neomezený kredit, který sice můžete čerpat, ale také nemusíte, když nechcete. Zaplacením výkupného se mění majitel. Lidé nejsou v nějakém neutrálním stavu. Člověk je jako potomek Adama otrokem hříchu. Jsou jen dva druhy otroků – otroci hříchu a otroci spravedlnosti (Ř 6,17–18). Neexistuje nic mezi. A otrok se prostě a jednoduše nemůže rozhodnout, že změní svého pána nebo že se dokonce stane svobodným. Je otrok. Nemá takovou možnost. Možná by i mohl udělat rozhodnutí, ale nemá žádnou moc jednat podle něj. Jediný způsob, jak může změnit svůj stav, je vykoupení. Někdo přijde a zaplatí za něj výkupné. Abychom mohli přestat být otroky hříchu, potřebujeme vykoupit z otroctví hříchu, zoufale potřebujeme vykupitele, který za nás zaplatí cenu. Abychom my mohli žít, musí někdo jiný zaplatit cenu za hřích, a tou cenou je smrt! Přesně to se stalo na kříži. Kristus dal sám sebe jako výkupné za nás. Zaplatil za nás sám sebou, aby nás vykoupil. V jakém smyslu tedy Kristus zaplatil za všechny? Buď:
1. Kristus zaplatil za všechny lidi bez výjimky. Pokud to tak je, potom všichni musí být spaseni, protože za všechny byla zaplacena cena. Jinými slovy – podle šestnáctého verše předchozí kapitoly – všichni musí uvěřit v Krista, protože není jiná cesta, jak dosáhnout věčného života. A z druhé strany – je zaplaceno výkupné! Je-li zaplaceno výkupné za všechny, na základě čeho bude Bůh soudit? Jak by mohl odsoudit lidi kvůli jejich nevěře, pokud za ně bylo zaplaceno výkupné? Je Bůh nespravedlivý? Bude trestat dvakrát za jeden čin? Potrestal Krista kvůli hříchu a potom kvůli témuž hříchu potrestá ještě hříšníka? Bůh je spravedlivý soudce (2Tm 4,8). Moji milí, v pekle nebude nikdo, za koho bylo zaplaceno výkupné. Pokud by to tak bylo, Kristus by byl naprosto nedostatečným výkupným, Bůh by byl nespravedlivý ve svých soudech, Duch svatý by byl neschopný přesvědčit hříšníka o hříchu a milosti, nová smlouva by se ukázala jako nedostatečná a neúčinná a nebyla by o nic lepší než ta stará a satan by se ukázal jako silnější než Bůh, protože by mohl ve svém zajetí podržet i ty, za které bylo zaplaceno výkupné. Jestli dobře rozumíme tomu, co je to výkupné, pak má náš text naprosto jasný smysl – a to je druhé vysvětlení:
2. Kristus zaplatil za svůj lid. Kristus zaplatil za lidi ze všech ras, národů, kmenů a jazyků. Kristus zaplatil za všechny, kteří mu byli Otcem darováni. Není nikdo, kdo bude spasen a nebylo za něj zaplaceno. Není nikdo, kdo bude zavržen, a bylo za něj zaplaceno. Kristus sám říká, že nepřišel proto:
- … aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mt 20,28)
A když ustanovuje památku Páně – to je něco, co si připomínáme každý týden – jaká slova Kristus říká, když podává učedníkům kalich?
- Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. (Mt 26,27–28)
Proto dostal jméno Ježíš, protože vysvobodí svůj lid z jeho hříchů (Mt 1,21). Kristus přišel pro svou nevěstu, která není složená jenom z Židů nebo jenom z pohanů, ale je ze všech lidí. Proto se máme modlit za všechny lidi. Nebude spasen nikdo, kdo nebyl Kristem vykoupen a nebude zavržen nikdo, za koho bylo zaplaceno výkupné.
- On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)
Přidat komentář