Daleko od Boží slávy (Tt 3,3)

Prorok Izajáš zapsal:

• Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat.“ (Iz 28,16)

Nový zákon vysvětluje smysl tohoto verše slovy: „Kdo v něho věří, nebude zahanben“ (Ř 9,33). Ale mám moc rád i ten starozákonní výrok v jeho původním smyslu a rád ho aplikuji na výklad Božího slova. Když otevíráme Boží slovo, nemusíme spěchat, ale můžeme společně rozjímat nad každým Hospodinovým slovem. Podle prvního Žalmu je to osvědčená cesta k blaženosti, podle knihy Přísloví je to cesta k moudrosti a k bázni před Hospodinem, je to cesta zbožnosti a nejdůležitější způsob, jak můžeme nasytit své duše. Proto zůstaneme u jednoho jediného verše a pokusíme se ho rozebrat, vysvětlit, aplikovat do svých životů a uvidět v něm velikost Boží slávy i nádheru Božího syna. Náš dnešní text říká:

• Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. (Tt 3,3)

Je to verš, který na první pohled vypadá trochu ponuře, temně. Je velmi všeobecný, protože zahrnuje každého z nás, a zároveň je velmi konkrétní v tom, co o každém z nás říká. Tento verš boří hradby mezi lidmi. Pokud je to, co je zde napsáno, pravda, potom to znamená, že se nikdo nemůže ani trochu povyšovat nad druhým člověkem, protože všichni vycházíme ze stejného základu. Všichni jsme byli stejnou hlínou, stejným bahnem, stejně hříšnou bažinou. Máme před sebou verš, který pokořuje lidskou pýchu, který naprosto ničí jakékoliv povyšování se a dělání rozdílů mezi lidmi. Ale pozor! Tady musíme být opatrní, protože Bible netvrdí, že všichni lidé jsou stejní, ani neříká, že všichni jsou si rovni ve společnosti, nebo v obdarování, nebo v postavení, nebo ekonomicky. Bible dobře zná řadu rozdílů mezi lidmi a v mnoha ohledech je respektuje a zachovává. Muž má být mužem, má jednat jako muž, projevovat se jako muž, jeho identitou je být mužem, nikoliv ženou nebo kamzíkem. Žena má být ženou, její identitou je být ženou, nemá se stát mužem ani jednat jako muž. Kdo je v autoritě, má mít autoritu, kdo je poddán autoritě, má ctít autoritu. Pavel napsal:

• Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Ř 13,7)

Bohatý nemá doufat v nejisté bohatství, ale má se postarat o chudého, chudý nemá závidět bohatému, vlastník otroků má podle Písma vlídně jednat se svými otroky a otrok má ctít svého majitele a sloužit jako Kristu. Vidíme, že Boží slovo zná rozdíly mezi lidmi a nechce je smazat. Je to Boží řád, který Bůh ustanovil. My lidé, bychom chtěli všechno srovnat, zploštit, bohatým vzít (správně řečeno ukrást), chudým dát (správně řečeno dotovat) a všechno srovnat do jedné lajny. Ale to není Boží plán.

Přesto je tady prostor, kde není místo pro rozdíly mezi lidmi – a to je před Bohem, který bude soudit každého člověka, který zachraňuje lidi ze všech národů, jazyků, ras, ze všech sociálních skupin, chudé i bohaté, mladé i staré, muže i ženy. Na tomto místě jsou si všichni rovni, protože všichni jsou hříšníci. Všichni zhřešili a jsou daleko od slávy Boží (Ř 3,23).

Podívejte se prosím do listu Římanům na tento text. Chtěl bych, abyste si všimli toho slova ‚daleko‘. Řecké slovo, které je na tomto místě, doslova znamená ‚postrádat‘, ‚mít nedostatek‘, nebo ‚mít nouzi‘. Všem lidem chybí Boží sláva, protože všichni zhřešili. Prostě Boží slávu nemají, jsou daleko od ní. Je to velmi jednoduché a velmi černobílé. Předchozí verš (Ř 3,22) říká, že není rozdílu mezi lidmi. Ovšem první a druhá kapitola listu Římanům popisuje rozdíly mezi lidmi – na jedné straně jsou Židé, kteří měli zákon, a na druhé straně jsou pohané, kteří neměli zákon. Přesto – v otázce přístupu k Bohu – není rozdílu, protože všichni jsou daleko od Boží slávy, všem Boží sláva chybí. Není to tak, že někomu chybí více a někomu chybí méně – ne, ne. V tom je ekumenický překlad velmi výstižný – všichni jsou daleko od Boží slávy. Přesně totéž, i když jinými slovy říká i náš text:

• Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. (Tt 3,3)

Byli jsme daleko od Boží slávy jak svým bytím, tedy tím, jací jsme byli ve své podstatě, tak svým jednáním, svými skutky. A jako takoví jsme byli hodni jediné věci – opovržení. Jedině Bohu buď dík za milost, kterou nás v hojnosti zahrnul ve svém milovaném Synu, který přišel, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy.