Evangelium věčné

• Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře. (Ex 25,40)

• Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země. (Zj 14,6)

Milí přátelé v Kristu, když se neobrátím, tak nikdy nebudu v těchto textech vidět něco zvláštního, ano, budu říkat, že v těch textech nic není, protože nic nevidím. Ale předně a nejprve jde o to, abych byl obrácený! To je to naše nejvlastnější povolání na světě. A když se obrátím, tak vidím zvláštní věci: tu jsou podobenství, to jsou stíny! Ale jaké stíny, kdyby jeho evangelium nebylo věcné evangelium?

A teď arci chci jednat o tom, jak se to má s věcmi našeho spasení ve Starém a v Novém zákoně a jak se to má s věcmi jednoho každého z nás v jeho životě. Když nejste potěšeni, to neznamená, že pro vás není žádného potěšení. Ale někde to vázne. Kde to vázne? Podívejte se do knihy Jobovy 15,11 (KRAL): „Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastiňuje tobě?“ Nu, jestli jsou ti potěšování Boha silného malá, pak je jistě něco zastiňuje. A proto nejsi tak potěšen, jak bys měl býti potěšen.

A teď si dělím to, co chci předkládat, na trojí. To první zní takto:

I. Jak se to mělo s Božím stánkem a s chrámem ve Starém zákoně a s celou Boží službou?

Nu, tak, že to bylo jen podobenství. „Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“ Tak čteme v našem prvním textu. To jsou jen stíny, ale byly to stíny té věčné převzácné Boží skutečnosti a ta tu byla od věků, jenom se ještě neukazovala. Jak by se ukazoval stín, když tu nebyla skutečnost? Dříve, než se vám začala z těch Božích věcí ukazovat ta nejmenší maličkost, již tu bylo hotové všecko.

Ale to se nám nezdá! Vám se zdá, že se musí nejprve ukazovat malý začátek, a ten roste. To se vám zdá, ale tak to není s vaším spasením a tak se to nemá ani v těch přirozených věcech. Tu je zástup dělníků, každý se svými nástroji. Nejprve, aby tu bylo stavební místo! Jak veliké? Jak veliké, nemůžete říci, dokud nevíte, co máte stavět. Stavitel to zde z hlavy nepoví, ale má tam plány a podle hotového plánu dává rozkazy. To je podobenství toho, jak staví Pán Bůh. Takhle to půjde! A když se podíváte do Písma, jak Šalomoun staví chrám, tak tam nemáte sice slovo „podobenství“, ale formu. Otevřete si, prosím, 1. Paralipomen 28,11–12: „David předal svému synu Šalomounovi plán předsíně, jednotlivých částí domu, jeho pokladnic a přístřešků, jeho vestavěných pokojíků i domu pro příkrov schrány, též plán všeho, jak si to představoval.“ Co pak je to forma? To je model, takový malý chrámeček na ukázku, plán k práci, aby tak byl postaven jednou ten veliký chrám. Skutečný původce chrámu je David, ne Šalomoun. „Tak to, synáčku, provedeš, a tady na pergamenu jsou plány, kde jsou dopodrobna určeny rozměry!“ A ten stavitel stále nahlíží, ano, takhle to půjde. Věc je hotova a části se vám začnou teprve jevit. A teď si představte: Co je pod střechou v té místnosti, je zvláštní dílo. Co to bude? Stůl a oltář. Je silně krytý. To musí mít nějaký smysl. Kdyby to nemělo smysl, pak by to byl nesmysl! A podívejte se: Tady tak veliké umyvadlo, moře měděné, a zde mnohem větší umyvadlo. A tu bude bývat voda. K čemu bude zapotřebí tolik vody? Ach, já vidím: tady bude stříkat krev a přijdou ti milí kněží a budou zase všecko umývat, aby se všecko třpytilo a lesklo. K tomu bude potřeba tolik vody. A tak v celé té stavbě je mysl Boží. Dej pozor, aby to všecko bylo podle toho „vzoru, který ti byl ukázán na hoře“!

Když se vám začne ukazovat malá částečka, pak je to jen začátek toho, co je ve věčné radě Boží věčně věků hotovo. Když pak Mojžíš ukazuje stíny a podobenství, tak jsou to stíny a podobenství té věčné Boží skutečnosti. Ty věci jsou hotovy, jen ještě nepřišel čas, aby se to ukázalo. Žádná věc nemůže dávat stín, než jaký nese sama sebou. Hmotná věc vrhá stín takový, jaká ta věc je, takže podle toho stínu můžete dělat závěry, když dobře rozumíte. Ve všem je Boží myšlenka. To tedy bude na to? Ano, to bude na to, a to druhé zase na něco jiného.

Představte si malé dítě. Vidíte jeho malou ručičku. Ó, já vidím v té malé ručičce všecku tu dovednost, která ruce přísluší. Žádný jiný tvor nemá takovou ruku, žádnému to Pán Bůh nedal. V tom vidíme Boží myšlenky. Tak zatím máte stín a všecko ostatní vám jasné není, ale ty stíny jsou znamenité, neboť jsou to stíny té vzácné Boží skutečnosti.

A teď si představte, že vám dá k těm stínům, co k nim potřebujete: svého svatého Ducha. Co se vám ukáže? Ukáže se vám hřích a vy začnete být celí nešťastní nad tím hříchem. Druzí si z toho ještě nic nedělají, protože nemají Ducha svatého. Ale co já si počnu v tom svém hříchu? A teď ten Duch svatý říká: „Uchop se toho stínu. Ten tě nevytrhne, ale ta skutečnost tě vytrhne.“ A teď ten člověk jde a najde toho beránka neposkvrněného. Já jsem zahynulý! A ten člověk se dívá, jak ta krev stříká. Já bych měl zahynout, ale ten beránek to za mne odnese. Jen se toho drž a věř tomu, který to nařídil! Žádný stín ti nepomůže, ale když ten nebeský Pán zatím nařídí tyto stíny, jen se jich poslušně drž! Jsou to jen stíny, ale stíny hotové Boží skutečnosti.

A teď pohleďte na ten druhý text:

II. Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium.

A z toho druhého textu kážu: Když Kristus, to Slovo věcné, skrze které všecko zformoval, tady byl, pak všecko to, co konal, co trpěl, když podstoupil smrt, je ta vzácná Boží skutečnost, která ve Staré smlouvě vrhá ony stíny. Nu, když rozumím, pak vidím, že ten stín nemohl být jinačí, než byl. Věž vrhá stín, když slunce svítí a strom vrhá stín, když slunce sviti. Jaký stín? Věž nemůže vrhat takový stín jako strom. To je každému jasné. A tak i ta Boží skutečnost vrhá takový stín, který vrhala. Evangelium věčné nemohlo vrhat jiné stíny. A vy řeknete: Evangelium ano, ale není to evangelium věčné! To jste na omylu, to tomu dobře nerozumíte.

Co je evangelium? To je to vzácné potěšení, které strojí nebeský Pán ne andělům, ale lidem; ne svatým lidem, ale takovým, jako jsem já. Anděl ledacos vidí, co my nevidíme. Vidí Boží moc a neobsáhlost, dovede se z toho radovat, ale Boží moc a neobsáhlost není to nejvzácnější.

Je tu Boží svatost. To je něco vzácného. A vy řeknete: „Vždyť anděl vidí Boží svatost lépe než my!“ To je omyl. Kdo vidí lépe světlo, ten, který je ve světle anebo ten, který je v mrákotě? Ten člověk sedící v mrákotě bude vidět lépe Boží světlo než ten, který je v světle.

A je tu neskonalá Boží láska. Což anděl nepociťuje Boží lásku? Arciže, ale ne jako červ, který cítí, že má být zašlápnut. On mne vytrhl ze všeho! Tomu anděl nerozumí, protože není hříšný. K tomu jste vy, abyste ve své ztracenosti a porušenosti okoušeli lásku, jakou anděl neokouší. To je evangelium.

A když řeknu „evangelium věčné“, pak nemyslím na to, nač si Pán Bůh vzpomenul, když se mu to v ráji pokazilo.

Ó, věci se mají zcela jinak. Bůh myslel na své evangelium dřív, než na světě něco bylo, ano, dřív než byl svět. Odkud to máš? Ze dvou pramenů. Mě na to přivedlo Písmo. „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium.“ A toho máte celé Písmo. Otevřete si Zjevení 13,8: „Budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.“ On že je zabitý od počátku světa? Zajisté. V radě Boží je všecko hotovo od věků. Podívejte se do 1. Petrovy 1,19–20: „On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.“ On byl tedy předzvěděný od ustanovení světa! Než byl svět, již to tu bylo, již se vědělo, že půjde, takový Milovník, a zjeví svou svatost a takovou lásku!

A pak tu je mnohé místo, kde se praví na příklad: Pán věděl, že to musí být, aby se naplnilo Písmo. Písmo svaté je toho plné, a když začnete dávat na tu věc pozor, pak řeknete: „Ta věc mi to říká sama sebou, že on půjde. To je jádro, to je to hlavní, víc než centrum, to je péro, které všecko drží v chodu“. Proto on formuje svět, a když formuje člověka, pak jej formuje tak, aby se stalo všecko, co se mělo stát a aby mohl vzít naše tělo a v našem těle takové věci za nás podstoupit. Když to chápete, chcete padnout jako ti ve Zjevení a chválit a oslavovat a divit se jeho radě.

A to mne vede k tomu třetímu:

III. Když je takový v jednom, je takový ve všem.

Proto jak promyslil tvé spasení, tak promyslil všecky tvé věci od věků. Všecko, co se týká tvého vezdejšího života, to bylo hotovo v radě Boží ještě mnohem dříve, než jsi tu byl a jen čekalo na ten den, kdy ses objevil. Tu nebyla otázka: „Co z něho bude?“ Ne, z veliké lásky Boží tu bylo již všecko. Abyste to pochopili, že pro vás připravil všecko! Když jste neobrácení, tak nevidíte nic, naopak, samé zklamání. To s sebou nese tělo. Ale jestliže mi rozumíte, to znamená, že už se dotýká vašich srdcí a že ho potřebujete. Co potřebujete? Ducha svatého potřebujete. Jen proste, a bude vám dáno! On byl Přítelem od věků a teď se vám zjevuje jako Pomocník a Spasitel. Vy jste krví Kristovou dokonale obmyti a teď je vaším milým Přítelem. On je náš Otec a vy se radujete z jeho otcovství. „Poznávej ho na všech svých cestách.“ To viděl už Šalomoun v Přísloví 3,6. Není to s tebou tak, jak by ti chtěli namluvit druzí, žes přišel na svět, jako by to bez tebe šlo! Ne, on si přál, abys šel a bez tebe by to nešlo. Tak se věci mají a co se kde děje, to se týká i tebe. On tě miloval milováním věčným a všecko, všecko řídí. Ty miluješ jej. Jak by ti nenapomáhaly všecky věci k dobrému?

Nu, ale pak je marná věc, chodíme-li k němu s pokornou modlitbou! To si nerozumíme. Ty mu přece nechceš předpisovat! To ne! Když ty jdeš s pokornou modlitbou k nebeskému Otci, to se jen hlásíš o to, co na věčnosti připravil pro tebe. „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ Zač prosíte? Za to, co si přeje on. Tak se věci mají. To, co vám kážu, je čistý kalvinismus, to je naše čisté reformované učení, to je evangelium Pána našeho Ježíše Krista. To je evangelium věčné. Ten, který se nad tebou smiloval, ten tě od věků miloval! On pro mne připravil převzácné věci. Teď abych byl Duchem jeho vedený a prostě věřil a očekával na něho!

Když jsem neobrácený, tak je mi to protivné, ale když ho najdete, tak začnete mít ohromnou radost. On to všecko promyslil a řídí na mé štěstí. „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země.“ Amen.

Kázáno 27. června 1909