Ježíšovy pokyny – proč je poslouchat a plnit?

• V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. (Ž 119,20)

Křesťané jsou ospravedlněni na základě víry v Ježíše, bez skutků zákona (Ř 3,20; Ř 4,5; Ef 2,10; Ga 2,16; Ga 3,24 …), pouze z milosti (Tt 3,7; Ř 11,15; 1K 1,4; Ef 2,5.8 …), proto si z dodržování přikázání nikdo nemůže dělat žebřík do nebe a zakládat si tak na vlastní spravedlnosti. Ježíš řekl: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5,20). Zároveň však Ježíš dává několik důvodů, proč bychom měli plnit Boží pokyny. Jaké to jsou? 

Před tím, než si je přečtete, zkuste se zamyslet sami. Jaké jsou pro vás důvody, proč plnit Boží pokyny?

50 důvodů proč poslouchat a plnit Boží pokyny

1. Ježíš řekl, že kdokoli by plnil a učil Boží přikázání, bude v nebeském království považován za velikého, ale kdo by jediné zrušil a tak učil, bude považován za nejmenšího.

• Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,19)

2. Kdo slyší a plní Pánova slova, podobá se moudrému muži, který staví svůj dům na skále.

• A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. (Mt 7,24)

• Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. (Lk 6,48)

3. Kdo slyší a neplní Pánova slova, podobá se bláznu, který staví svůj dům na písku (Mt 7,26; Lk 6,49).

4. Až přijdou bouřky, vichřice, záplavy, ověří z čeho je tvůj dům postaven (Mt 7,25.27; Lk 6,48–49).

5. Kdokoliv plní vůli Otce, toho bere Ježíš za svou rodinu (Mt 12,50; Mk 3,35; Lk 8,21).

6. Ježíš však upozornil: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21).

7. Ježíš kritizuje přestupování Božích přikázání kvůli lidským tradicím (Mt 15,3–9; Mk 7,9).

8. Protože Ježíš má veškerou moc na nebi i na zemi (Mt 28,18–20).

9. Když Ježíš něco přikáže, poslouchají ho i nečistí duchové (Mk 1,23–27, Mk 5,7, Lk 8,29), rozbouřené počasí (Mk 4,39, Lk 8,25, Mt 8,26). 

• Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho? (Lk 8,25)

10. Lidé žasnou nad jeho učením (Mk 6,2, 11,18, 12,37).

11. Ježíš učí zástupy lidí a je k nim přitom naplněn soucitem (Mk 6,34). 

12. Ježíšovo slovo je tak autoritativní, že ze dne na den uschne i fíkovník, kterému řekne (Mk 11,14.20), ožije mrtvý chlapec, když mu řekne (Lk 7,14–15), ožije mrtvá dívka, když jí řekne (Lk 8,54–55), vstane mrtvý Lazar, když mu řekne (J 11,43–44).

13. Ježíš slíbil, že nebe a země pominou, ale jeho slova nikdy nepominou (Mk 13,31).

14. Lukáš popisuje v evangeliu rodiče Jana Křtitele tak, že o nich říká, že byli v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Božích přikázání a ustanovení (Lk 1,6).

15. Když dává Ježíš přikázání týkající se lásky i k nepřátelům, slibuje za to velikou odměnu a Boží synovství (Lk 6,35, Mt 5,44–55).

16. Ježíš je náš mistr (Mt 23,8) a říká, že „každý kdo je od něj vyučen bude jako On“ (Lk 6,40).

17. Ježíš napomíná své následovníky: „Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ a neděláte, co říkám?“ (Lk 6,46)

18. Jedna žena Ježíšovi řekla: 

• „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“  Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.“ (Lk 11,27–28)

19. Ježíš řekl: 

• Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. (Lk 12,47)

20. Ježíš řekl, že jeho pokrmem je činit vůli toho, který ho poslal (J 4,34).

21. Ježíš řekl, že ten kdo bude chtít konat Boží vůli, pozná, jestli je jeho učení z Boha (J 7,17).

22. Ježíš řekl, že kdo ho následuje (poslouchá a jedná podle něj), nebude už v temnotě, ale bude mít světlo života (J 8,12). 

23. Farizeové řekli muži, který byl od narození slepý, jehož Pán Ježíš uzdravil: „Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli“ (J 9,31).

24. Ježíš přikázal: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (J 14,15).

25. Ježíš dal zaslíbení: 

• Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. (J 15,10)

26. Jan také napsal, že láska k Bohu je v tom, že plníme jeho přikázání a dodal, že jeho přikázání nejsou těžká (1J 5,3).

27. Jakub říká, že Božímu slovu nestačí jen naslouchat, ale také podle něj jednat.

• Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. (Jk 1,22–25)

28. Jakub také napsal, že kdo pomlouvá druhé, tak přestal být plnitelem zákona:

• Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. (Jk 4,11)

29. Pavel, služebník Ježíše se ptal: 

• Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. (Ř 6,16)

30. Pavel také řekl: 

• Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání. (1K 7,19)

31. Timoteovi byly dány pokyny, s jejichž pomocí má bojovat dobrý boj, uchovat si víru a dobré svědomí:

• To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře. (1Tm 1,18–19)

32. Pavel a jeho spoluslužebníci dávají najevo, že se snaží být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi (2K 8,21).

33. Jan napsal, že chování dle jeho přikázání je pro nás důkazem, že ho známe. 

• Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. (1J 2,3)

34. Kdo říká, že ho zná, ale nechová podle jeho přikázání je lhář (1J 2,4). 

35. Jan píše, že od Boha přijímáme vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. 

• Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. (1J 3,21–22)

36. Jan napsal: 

• Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. (2J 4)

37. Bůh udělil Ducha, těm kdo ho poslouchají  (Sk 5,32). 

38. Ježíš se stal původcem spasení pro všechny, kdo jej poslouchají: 

• …všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy. (Žd 5,9)

39. Když psal Pavel pokyny do Efezské církve, vyzval věřící, aby konali Boží vůli celou duší. 

• Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. (Ef 6,5–7)

40. Tesalonickým bylo také napsáno, že pokud odmítají pokyny ohledně života v posvěcení, tak neodmítají člověka, ale Boha (1Te 4,3–8).

41. Pavel bere pokyny pro věřící kvůli Kristu opravdu vážně, protože napsal Timoteovi: 

• Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a před vyvolenými anděly, abys takto postupoval bez předpojatosti a nikomu nestranil. (1Tm 5,21)

42. Kdyby nebylo pokynů a přikázání, nebylo by proč se navzájem napomínat. Že se máme navzájem napomínat, se píše na několika místech: Mt 18,15; Ko 3,16; 1Te 5,14.

43. Kdyby nebylo pokynů a přikázání, nevěděli bychom z čeho činit pokání, a nevěděli bychom, co jsme udělali špatně. Příkaz k pokání je vůbec první Ježíšův pokyn: Mt 5,17; Mk 1,15.

44. Kdo plní Boží vůli, trvá navěky:

• A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1J 2,17)

45. Před Bohem je vzácné trpět za dobré činy:

• V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. (1Pt 2,19–20)

46. Kdo chce prožít šťastný život, má chránit jazyk před zlem, odmítat zlo a konat dobro (1Pt 3,10–11).

47. Petr napsal, že k víře se máme ze všech sil snažit něco přidat: 

• Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. (2Pt 1,5–7)

48. Řídit se Božím slovem je klíčem k udržení cesty v čistotě (Ž 119.9).

49. Když Petr napsal věřícím pokyny pro svatý život, zmínil, že Bůh soudí podle skutků:

• Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. (1P 1,17)

50. Ježíš odplatí každému podle jeho skutků při jeho příchodu:

• Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. (Mt 16,27) 

• Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. (Zj 22,12)

Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. (Kaz 12,13)

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. (1J 4,23)