Království Boží není pro zbabělce

Každý rok v červnu, když si pohané v naší zemi připomínají letní slunovrat, si křesťané připomínají tragickou popravu sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí. Před rokem jsme si připomínali čtyřsté výročí této události, a to v poměrech, které v mnoha ohledech mohly evokovat ledacos z toho, co se dělo ve dvacátých letech sedmnáctého století. Stát převzal kontrolu nad životem jednotlivců i církví a určil, jak má být uctíván Bůh (beze zpěvu, bez fyzické přítomnosti ctitelů Boha, bez fyzického kontaktu těch, kteří vyznávají, že se milují Kristovou láskou atd.), stát určil, co znamená láska k bližnímu (nenavštěvovat nemocné, izolovat bezmocné, odvrátit, resp. zahalit svou tvář před svým bližním atd.). Podobný tlak ze strany státu, resp. panovníka, tehdy spojeného s římskou církví vnímali také ti, kdo položili své životy onoho osudného dne před staroměstskou radnicí.

Nikdo z nich nebyl odsouzen kvůli kázání evangelia, nikomu z nich nebylo zakázáno kázat evangelium, nikdo z nich nebyl odsouzen z nějakého náboženského důvodu – obvinění, která proti nim byla vznesena, byla ryze světská – vlastizrada, vzpoura proti panovníkovi atd. Přesto všichni svorně vyznávali, že pokládají svůj život pro to, co jim vydobyl Pán Ježíš Kristus a čeho nejsou ochotni se vzdát. Jejich poslední hodiny života zachytil kněz Jan Rosacius Hořovský, který podstatnou část z nich doprovázel až ke katovskému lešení (pokud jste nečetli jeho knihu, která nově vyšla v upravené podobě pod názvem Poprava českých pánů, vřele vám ji doporučuji). To, co tyto muže spojovalo, byla odvaha, se kterou čelili jak ztrátě hrdla, tak také ztrátě všeho ostatního, co měli – jejich majetky byly zkonfiskovány, jejich rodiny – pokud se nezřekly víry v Krista podle evangelia – musely odejít do vyhnanství, jejich jména měla být vymazána z paměti českého národa. Ale oni s odvahou pohlédli smrti do tváře a pokojně odevzdali své životy do Božích rukou. Zemřeli ve víře a dosvědčili pravdivost Božího slova, že zbabělci nevstoupí do Božího království, ale najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra (Zj 21,8).

Boží slovo je nekompromisní a popisuje ty, kdo nebudou mít účast na slavné budoucnosti Božího lidu: zbabělci, kteří se bojí o svou pověst před druhými lidmi, nebo o svůj život, pro které je něco důležitější než Boží Syn. Pamatujete na ta slova našeho Pána - kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde. Ale v novém Jeruzalémě nebudou žádní zbabělci. Budou zde jenom ti, kdo byli odvážní ve víře. Nikoliv silní, ale odvážní. Odvážný je ten, kdo nezapře Pána Ježíše Krista, kdo se neodvrátí od pravdy, spravedlnosti a práva, kdo neodvrátí hlavu na druhou stranu, když se před jeho očima páchá zlo. Nemusí být ani nejsilnější ve víře, nemusí být ani vzdělaný, dokonce může být slabý a nejistý – ale co mu nebude chybět, bude věrnost a spoléhání na Pána. Bude věrný Bohu a jeho Slovu, bude oddaný Kristu víc než okolnímu světu. Nenechá se zastrašit hrozbami, místo toho půjde dál za Pánem Ježíšem Kristem. Jeho srdce bude naplněno láskou k Pánu, proto bude moci ve víře v něj přemáhat svět.

Zdá se, že tohle je něco, co se nejpozději v posledních dvou letech vytratilo ze životů křesťanů, a to nejenom v naší zemi, ale po celém světě. Nejdůležitějším znakem křesťanů se stala poslušnost světské vládě. Jako kdyby nikdy neslyšeli slova, která Bůh řekl Jozuovi – zaposlouchejte se do těch slov a všimněte si, jak silná je zde výzva k odvaze, která staví na Božím slově:

• Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš? (Joz 1,6–9)

Jozue byl jedním z dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal do Kenaánu, aby zemi prozkoumali. Měli být odvážní (Nu 13,20), ale kromě Jozua a Káleba nebyli. Strach z obyvatel země je zaslepil, takže svým bratřím „pomluvami zhaněli zemi“, kterou prozkoumali, takže se lid vzbouřil proti Mojžíšovi a Áronovi a reptali proti Bohu. Jejich zbabělost je dovedla k nevěře, vzpouře, k modlářství, nelíbili se Bohu a „poušť byla poseta jejich mrtvými těly“ (1K 10,5). Žádný zbabělec nevešel do zaslíbené země, pouze Káleb a Jozue, kteří jednali statečně. Žádný zbabělec nevejde do Božího království.

V závěru tohoto čísla Soli Deo Gloria je výzva, kterou sepsali věrní křesťané ve Spojeném království. Stojí za ní mimo jiné i v naší zemi známý Tim Conway, kazatel baptistického sboru v Manchesteru, nebo čtyřiaosmdesátiletý welšský baptistický kazatel na odpočinku Geoff Thomas. Je to výzva k odvážnému následování Pána Ježíše Krista, výzva k upřednostnění jeho Slova před slovem úřadů, je to výzva, kterou potřebují slyšet církve jak ve Velké Británii, tak i v naší zemi. Kéž se Pán nad námi smiluje a dá nám odvahu, abychom byli shledáni věrnými, a zbabělými a tedy nevěrnými, abychom byli ochotní jednat podle jeho vůle a ne se schovávat za vůli tohoto světa.

Modlím se za to, aby vám také toto číslo časopisu pomohlo růst v milosti a v poznání Pána Ježíše Krista, aby vaše srdce zahořela láskou k němu samotnému a touhou po hlubším zakotvení v jeho Slově.