Různé druhy svatokupectví
Svatokupectví je usilovná snaha kupovat nebo prodávat něco duchovního (tedy duchovní věci), nebo něco spojeného s věcmi duchovními. Ale krátce a lépe je to řečeno takto: „Svatokupectví je zvrácené snaha proměnit věc duchovní v časnou.“
Musíme také poznamenat, že konkrétně Bileámovci jsou ti, kteří kážou kvůli zisku. Říká se jim podle Bileáma, o němž je pásno v knihách Numeri a v druhém listu Petrově v druhé kapitole, kde stojí: „Srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí. Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beorova, kterému se zalíbila mzda za nepravost.“
Géchazíovci jsou ti, kteří i když už něco dostali, dožadují se (pomocí napomínání druhých) dalších darů, jak Géchazí, o němž se píše ve 2. Královské v páté kapitole. Petr Damián o nich napsal: „Jsou tací, kteří vykonají požadovanou službu (může jít zasvěcení nějaké věci, člověka, kostela, oltáře nebo pomoc při vyřešení nějaké záležitosti), aniž by se předem domluvili na nějaké odměně. Ale následně se velmi snaží o to, aby vzbudili pocit dluhu u těch, jimž posloužili a aby z nich vymámili nějaké dary. Tito si musí být jistí, že se proviňují hříchem Géchazího, který se vydal za Námanem, jenž byl uzdraven ze svého malomocenství a byl na cestě domů a žádal od něj peníze za jeho uzdravení, tedy za dar Ducha svatého. A stejně jako byl tento Géchazí postižen ranou malomocenství, která ho vylučovala ze společnosti (neboť malomocní nesměli bydlet ve městech), tak tito svatokupci bývají poznamenáni nikoliv nějakým lehkým trestem, ale takovým hnisem hříchu, je odděluje od svaté církve a od posvátných věcí (jako je Památka Páně a účast na duchovní milosti). Takto to napsal Petr Damián.
Iškariotci, neboli Jidášovci, jsou ti, kteří prodávají Boží dar ať už nepřímo nebo přímo, když říkají: „Co mi chcete dát za to, že vás posvětím, že odsloužím mši, dám požehnání, udělám biřmování, budu kázat nebo provádět jiné svaté věci (křest, zpověď)?“ Proto je psáno, že tito prodavači, tedy svatokupci, prodávají Ducha svatého jako svého sluhu, a tak se podobají Jidášovi, který prodal Krista Židům.
Simonité, neboli Šimonovci jsou ti, kteří si za tělesné věci, jako jsou peníze nebo nějaké dary či služby chtějí koupit duchovní moc nebo dar Ducha svatého. Dělají to úplně stejně, jako když jejich otec, Šimon kouzelník, nabízel peníze apoštolům. Ve Skutcích apoštolských v osmé kapitole napsal svatý Lukáš: „Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého,“ – ale byl to Bůh, kdo dával, ne apoštolové, jak říká svatý Augustin – „nabídl jim peníze a řekl: ‚Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.‘“
Takto jsou konkrétně rozděleni: Bileámovci (následovníci Bileáma a synové prokletí), Géchazíovci, Iškariotci neboli Jidášovci a Simonité, ale všeobecně se všichni nazývají Simonité podle Šimona, který je v Písmu zjeven jako poslední, kdo si chtěl koupit moc Ducha svatého. Proto Mistr hlubokých rozumů říká: „Ačkoliv jsou Simonity nazýváni především ti, kteří stejně jako Šimon kouzelník chtějí koupit nekoupitelnou (tedy takovou, která nemůže být koupena za peníze) milost a ti, kteří za svou svatou službu berou peníze, se nazývají Géchazíovci, nakonec se všichni, jak ti, kteří peníze dávají, tak i ti, kteří peníze berou, nazývají Simonité, a všichni jsou souzeni týmž soudem.“ To říká Mistr.
Blud o prokletí nebo vyobcování
Blud o svatokupectví
Přidat komentář