Víra a odvaha: Žádní Kristovi zbabělci
O síle obvykle přemýšlíme ve fyzickém slova smyslu. Bible však často mluví o síle v souvislosti s vírou v Boha. To je vidět na konci knihy Deuteronomium, kde je Mojžíšovo kázání na rozloučenou Izraeli, když se Boží lid připravoval na vstup do zaslíbené země. Mojžíš Izraeli připomněl, že za ně bojuje Hospodin (Dt 1,21.29–31; 3,22; 20,4; 31,6.8). Proto měl být Izrael při vstupu do země „rozhodný a udatný“ (Dt 31,6.7.23). Neměli se bát Kenaanců, ale měli se bát Hospodina (Dt 4,10; 5,29; 6,13.24; 8,6; 10,12.20; 13,4; 14,23; 17,19; 28,58; 31,12.13). To vše se spojuje v závěru Mojžíšova kázání, když nabádá Izrael:
- Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě. (Dt 31,6)
Mojžíš na to navázal podobným příkazem Jozuovi:
- Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs. (Dt 31,7–8)
Izrael měl být při vstupu do zaslíbené země odvážný, protože Hospodin šel s nimi. A Jozue měl vést Izrael odvážně, protože Bůh šel před ním a byl s ním. Stejný příkaz dal Jozuovi i sám Bůh – „Buď rozhodný a udatný … a já budu s tebou“ (Dt 31,23). Když Bůh tento příkaz Jozuovi opakuje, spojuje odvahu s poslušností svému zákonu (Joz 1,6–9).
Jozue později vydal příkaz, který dostal od Mojžíše a od Boha, celému Izraeli: „Nebojte se a neděste, buďte rozhodní a udatní, neboť právě tak naloží Hospodin se všemi vašimi nepřáteli, proti nimž bojujete“ (Joz 10,25). Stejný příkaz „buď rozhodný a udatný“ dal David svému synovi Šalomounovi v 1Pa 28,20 (srov. 1Kr 2,2).
Odvaha, ne strach
Slova „odvaha“ a „odvážný“ se v Bibli vyskytují dohromady nejméně třicetkrát, přičemž ve Starém zákoně se často opakuje „buď odvážný“ nebo „vzchop se“ (např. Nu 13,20; Sd 20,22). Kořen slova, které je překládáno jako „odvaha“, v sobě obsahuje význam „síla“.
Příkaz v Deuteronomiu „buď rozhodný a udatný“ kombinuje toto hebrejské sloveso pro odvahu s jiným výrazem, který se ještě více vztahuje k síle. Obě slovesa v příkazu „buď rozhodný a udatný“ se tedy vzájemně zdůrazněně kombinují, aby posluchače vyzvala k tomu, aby byli silní v protikladu ke slabosti.
Příkaz „buď rozhodný a udatný“ je často stavěn do protikladu k příkazu „neboj se“, z čehož vyplývá, že bezbožný strach je formou slabosti. Tento kontrast se pravidelně objevuje, když frázi „buď rozhodný a udatný“ používají Mojžíš, Jozue a David:
- Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach … (Dt 31,6, Mojžíš Izraeli)
- Buď rozhodný a udatný … neboj se a neděs. (Dt 31,7–8, Mojžíš Jozuovi)
- Nebojte se a neděste, buďte rozhodní a udatní … (Joz 10,25, Jozue Izraeli)
- Buď rozhodný a udatný, jednej! Neboj se a neděs! (1Pa 28,20, David Šalomounovi)
Izraelští vůdci takto vyzývali své nástupce k odvaze tváří v tvář tomu, čeho se slabí lidé bojí. Kde taková odvaha našla svůj základ? V nezpochybnitelné síle jejich Boha. Podobný kontrast „strachu“ a „odvahy“ vidíme v Žalmu 27, který začíná otázkami: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?“ (v. 1). Žalm 27 pak končí slovy: „Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!“ (v. 14). Hebrejská věta zde v Žalmu 27,14 je podobná Mojžíšovu příkazu „buď rozhodný a udatný“, jen přidává odkaz na srdce. Tento příkaz v žalmu je samozřejmě určen všem, kdo důvěřují Hospodinu. Stejný příkaz se nachází v Žalmu 31,25: „Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!“
Odvaha křesťana
V Novém zákoně Ježíš řekl učedníkům: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (J 16,33). Slovo, které je zde přeloženo jako „vzchopte se“ je možné přeložit také jako „buďte dobré mysli“ (ČSP, Pavlík) nebo „vzmužte se“ (Žilka, Petrů), tedy „buďte stateční“ (B21). Stejné slovo je ve Sk 23,11, kdy Ježíš říká Pavlovi: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“ Septuaginta (LXX) důsledně používá stejné řecké slovo k překladu hebrejského výrazu „neboj se“ (např. Gn 35,17; Ex 14,13; 20,20; 1Kr 17,13). Ve Starém i v Novém zákoně je odvaha stavěna do protikladu ke strachu. Ježíš řekl svým učedníkům a Pavlovi, aby se nebáli, ale aby byli odvážní, protože ten, který přemohl svět, je s nimi. Totéž platí pro všechny, kdo věří v Krista: Buďte odvážní, protože Ježíš je s vámi.
Podobně se v Židům 13,5–6 píše: „Buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ List Židům tedy cituje Boží slova určená Jozuovi, že ho nenechá klesnout ani ho neopustí (Joz 1,5; srov. Dt 31,6.8), po nichž následuje citace ze Žalmu 118,6, že protože je Bůh s námi, můžeme říci: „Nebudu se bát.“ Můžeme to říci „s důvěrou“ – nebo lépe „odvážně“, protože řecké slovo zde použité je jenom jinou formou slova, které Ježíš použil v Janovi 16,33.
Na konci svého prvního dopisu církvi v Korintu apoštol Pavel říká: „Bděte, stůjte pevně ve víře, buďte zmužilí, posilujte se“ (1K 16,13 ČSP). Slovo přeložené „buďte zmužilí“ se v Novém zákoně vyskytuje pouze zde a může znamenat „chovejte se statečně“ (andrizomai). V tomto smyslu má výzva „buďte zmužilí“ uplatnění i pro Pavlovy čtenářky. Avšak nejen předpona slovesa (andr- = muž) „zdůrazňuje mužnost“, ale odvaha je v Písmu často spojována se zbožným mužským chováním. To je vidět na spojení mezi odvahou a Božím příkazem k boji ve Starém zákoně (Sd 20,22; 1S 4,9). Vrátíme-li se k těm starozákonním textům, o kterých jsme uvažovali výše, řecké slovo andrizomai se v Septuagintě používá v příkazu „buď rozhodný a udatný“ (Dt 31,6–7.23; Joz 1,6; 10,25; 1pa 28,20).
Všichni křesťané mají být odvážní tím, že budou důvěřovat Kristu a nebudou se bát svých nepřátel, ale muži jako vůdci a ochránci mají projevovat odvahu zejména ve svých myšlenkách, řeči a jednání. Křesťanští muži by neměli být změkčilí nebo „zženštilí“ (1K 6,9, KRAL), ale měli by být silní a odvážní neboli správně mužní. Nemělo by nám uniknout, že 1K 16,13 kombinuje příkaz „jednat zmužile“ (neboli „být odvážní“) s příkazem „být silní“. Pavlův příkaz v 1. Korintským 16,13 je tedy v podstatě novozákonní aplikací nadčasového starozákonního příkazu „buď rozhodný a udatný“, který vyslovili Mojžíš, Jozue, David a sám Bůh. Pavel se připojuje k představitelům Božího lidu staré smlouvy a vyzývá křesťany nové smlouvy, aby byli silní v Kristu.
Žádní zbabělci pro Krista
Křesťané sice nepotřebují odvahu k tomu, aby bojovali s Kenaánci, přesto však odvahu potřebujeme. Církev a křesťané na celém světě čelí mnoha děsivým věcem – zaměstnavatelům, kteří nás chtějí ovládat, politikům, kteří nás chtějí umlčet, a pronásledovatelům, kteří nás chtějí dokonce zabít. Bůh nás vyzývá, abychom poslouchali jeho příkazy, což zahrnuje naši práci, lásku k rodině a společenství a výchovu dětí ve víře. Vyzývá nás však také k tomu, abychom byli silní uprostřed pronásledování a opozice. Taková síla nepochází ze zvedání činek (i když i to je dobré cvičení), ale z důvěry v Pána, našeho Boha.
Zjevení 21 je dobře známá pasáž o novém nebi a nové zemi. Ale všimli jste si někdy, že v seznamu hříšníků uvržených do ohnivého jezera jsou i „zbabělci“? Některé překlady zde překládají řecké slovo jako „bázliví“ (ČSP, B21), ale další říkají „zbabělí“ (Pavlík, Žilka, Petrů) nebo „zbabělci“. Je příznačné, že ve Zjevení 21 jsou „zbabělci“ uvedeni na prvním místě: „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt“ (Zj 21,8).
Ačkoli se nám to může zdát zvláštní, existuje dobrý důvod, proč jsou ve Zjevení 21 vedle vrahů a sexuálně nemravných lidí uvedeni také „zbabělci“. „Nevěrní“ nebo „nevěřící“ jsou ti, kteří Kristu nevěří, zatímco „zbabělci“ jsou ti, kteří se hlásí ke křesťanství, ale přemáhá je strach. Navenek jsou křesťany, ale tváří v tvář pronásledování padnou. Zbabělci jsou spíše slabí a bojácní než silní a odvážní. Všichni křesťané samozřejmě bojují a naše víra se někdy může zdát slabá. Potřebujeme povzbuzení, že Bůh je s námi (Žd 13,5–6), a napomenutí, abychom se nebáli. Jedním z takových napomenutí je hrozivé varování skryté ve Zjevení 21,8: Bůh je s tebou, tak se přestaň chovat jako zbabělec. Zbabělci půjdou do pekla (Zj 21,8).
Vezměme si jeden nedávný příklad zbabělosti tváří v tvář bezbožné opozici v. V roce 2021 Bethany Christian Services, křesťanská agentura pro adopci a pěstounskou péči, vyhověla státnímu nařízení a začala poskytovat své služby také homosexuálním párům. Kdyby byli křesťané v této službě odvážní a poslušní Pánu, mohli by odmítnout podřídit se a donutit stát, aby je zavřel – což by vyvolalo politickou odezvu, která by mohla stát donutit ustoupit nebo alespoň udělat z Bethany symbol odporu proti sekulárnímu bezbožnictví. Místo toho Bethany poklekla a pomáhala svým nepřátelům. Jejich příklad zbabělosti je odsouzeníhodný; Bůh takovou kompromisní zbabělost skutečně odsuzuje.
Duch odvahy
V čele křesťanských institucí stojí příliš mnoho zbabělců, kteří při každé příležitosti ustupují kulturnímu tlaku. Potřebujeme křesťany, kteří žijí celý svůj život pro Krista. Potřebujeme pastory, kteří kážou celou radu Boží. Potřebujeme rektory vysokých škol, kteří se postaví proti LGBT lobby. Potřebujeme profesory seminářů, kteří učí proti zlu bujícího sekularismu, materialismu, rovnostářství a feminismu, které zamořily celou službu evangelia. Potřebujeme církev, která vystupuje proti potratům a transgenderovým operacím prováděným na nezletilých – a zákonodárce, kteří s tím něco udělají.
Potřebujeme muže, jako byl král Ása, který skrze proroka Azarjáše slyšel od Božího ducha, že Hospodin bude „s ním“ a že má „jednat rozhodně“ (2Pa 15,1–2.7). Ása se skutečně „vzchopil“ a vymýtil „ohyzdné modly“ ze země, opravil Hospodinův oltář u chrámu a vedl Izrael k uctívání Boha a ke smlouvě s ním (2Pa 15,8–15). Odvaha v Pánu by měla vést Boží lid k tomu, aby strhl modly a obnovil uctívání vzkříšeného Krista.
Máme před sebou mnohá nebezpečí, ale Bůh je s námi – tentýž Bůh, který vedl Izrael k vítězství v Kenaánu a vzkřísil Krista z mrtvých. Jeho Duch v nás přebývá (Ř 8,9–11) a není to Duch „bázlivosti“ ani „strachu“ (2Tm 1,7; srov. 1,14). Nebojte se tedy, ale buďte silní a odvážní, neboť je to Pán, kdo jde s vámi.
Přidat komentář