Je to dobré a vítané u Boha

• Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha… (1Tm 2,1–3)

Pavel dává efezské církvi celkem tři důvody, které ukazují, proč je tak důležité modlit se všechny, nejenom za některé lidi, proč se máme modlit i za vládce a za všechny v moci postavené a ty, kteří jsou nám nějakým způsobem nadřízení. 

Především se máme modlit, protože je to dobré u Boha. Bůh je dobrý a chce, abychom se modlili za všechny lidi (v. 3). Dále vidíme teologické vysvětlení Boží dobroty, protože Bůh chce, aby všichni byli spaseni (v. 4), Ježíš je smírnou obětí za lidi ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, je smírnou obětí za lidi ze všech společenských skupin a je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi (v. 5–6). Poslední důvod, proč se máme modlit za všechny je velmi praktický a vyplývá z toho, že evangelium je určené všem lidem – všichni lidé mají slyšet evangelium, proto se musíme za všechny lidi modlit (v. 7). 

• Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1Tm 1,15)

Kristus nepřišel pro spravedlivé, ale pro hříšníky, nepřišel kvůli zdravým, ale kvůli nemocným. Realita je taková, že na světě je velmi mnoho sebespravedlivých lidí a existuje mnoho druhů sebespravedlnosti. Takovým „dobrým“ příkladem náboženské sebespravedlnosti může být farizeus, který přišel do chrámu společně s celníkem, aby se modlil. Je to příběh, který vypráví Ježíš, a v němž odhaluje hloubku náboženského sebeklamu, obludnost pýchy, která zatvrzuje lidské srdce a oslepuje oči. Podívejte se, jak se farizeus modlil:

• Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. (Lk 18,11–12)

To byl člověk, který byl spravedlivý ve svých očích, který nepotřeboval Spasitele, jako je Kristus, který je Spasitelem hříšníků. Ale tohle je obecný problém padlého člověka – dokud není usvědčen Duchem svatým, každý člověk se považuje za více nebo méně spravedlivého. Vždycky se však považuje za natolik spravedlivého, že nepotřebuje činit pokání a věřit v Krista. To je zaslepenost hříchem, která je vlastní přirozenému člověku. A Písmo nám jasně ukazuje, že každý člověk je hříšník. Bůh říká, že „každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý“ (Gn 8,21). Každý člověk je hříšník, proto se musíme modlit za každého člověka, protože Kristus přišel, aby zachránil hříšníky. To je evangelium, na němž stavíme. Ježíš Kristus přišel zachránit – koho zachraňuje? Pavel na to odpověděl v první kapitole, když říkal, že Bůh na něm ukázal všechnu svou shovívavost, aby byl „příkladem pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života“ (1Tm 1,16). Vidíme dobře, že Pavel vysvětluje, kdo bude spasen – jenom ti, kdo uvěří. Jenom těm je prokázáno Boží milosrdenství, jenom ti byli vykoupeni Kristovou obětí. A to velmi úzce souvisí s naším dnešním textem.

První otázka, kterou si tedy musíme položit, je, co přesně je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha? K čemu se vztahuje první slovo třetího verše? Jsou tři možnosti: 

1. Vztahuje se to k závěru předchozího verše. To by dávalo smysl a bylo by to velmi logické – u Boha je dobré a vítané, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. K tomu nelze říci nic jiného než ‚amen‘. To je opravdu dobré a vítané u našeho Spasitele Boha. Ale myslím, že to není přesně to, k čemu se vztahuje slovíčko „to“ na začátku třetího verše. 

2. Vztahuje se to k první polovině druhého verše. Gramaticky je to zase možné a znovu to dává smysl. Bůh chce, abychom se modlili za ty, kteří mají v rukou moc – to je něco, co vyplývá z Božího řádu ve světě, vyplývá to z toho, jak Bůh ustanovil, že bude tento svět fungovat, vyplývá to z toho, že není vlády, leč od Boha (Ř 13,1), že tedy každá vláda je ustanovená Bohem a zodpovědná Bohu. Nepochybně je tedy dobré a u Boha vítané, abychom se modlili za krále a za ty, kteří mají v rukou moc. Ale myslím, že třetí verš našeho textu odkazuje ještě dále:

3. Odkazuje na samotný začátek prvního verše – odkazuje ke slovesu konat – aby se konaly modlitby. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha. Bůh chce, abychom se modlili za všechny lidi, abychom se modlili jako církev i jako jednotlivci – a nejenom, že to Bůh chce, on také říká, že to je dobré, že to je dobré v jeho očích, před jeho tváří. Je tady něco, co se Bohu líbí, z čeho má Bůh radost – a to jsou modlitby svatých. Modlitby, které směřují dvěma směry – směřují k tomu, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti, což znamená – a to je ta druhá věc – že budeme moci pokojně šířit evangelium. Je tady něco, co velmi úzce souvisí s Božím charakterem – Bůh je dobrý, což znamená, že je aktivně dobrý, prosazuje dobro, přetéká dobrotou. A něco z této dobroty máme zrcadlit ve svých modlitbách, když se budeme přimlouvat za všechny lidi, včetně vládců, kteří třeba i pronásledují církev, jako to bylo v době, kdy psal tento dopis Pavel. V té době vládl v Římě Nero, který byl prvním císařem, který začal s pronásledováním křesťanů. 

V této souvislosti musíme znovu připomenout Pavla, protože i on byl rouhač, pronásledovatel a násilník, a přece na něm Bůh ukázal velikost svého milosrdenství. Tak je Pavel nejenom příkladem pro ty, kdo uvěří v Krista Ježíše, ale jeho život a svědectví je také příkladem pro všechny křesťany, aby se modlili za všechny lidi – i za rouhače, pronásledovatele a násilníky. A ještě jednou se podívejme do kontextu – v závěru první kapitoly jsou další dva rouhači – Hymenaios a Alexandr, které Pavel vydal satanovi. Je uvádí jako příklad, abychom viděli, že se máme modlit za všechny lidi. A tady také začíná porozumění slovu ‚všechny‘, které tak často v tomto textu působí lidem problémy. 

Je tedy dobré se modlit, a je to vítané u Boha. Je to něco, co Bůh sám označuje jako dobré, protože to je v souladu s jeho charakterem a přináší to hojný užitek jak těm, kdo se modlí, tak také těm, za které se modlíme.