O politice a ekonomice a jejich moci

Článek 7 z Magdeburského vyznání víry (1550)

Tak jako je církev Božím ustanovením, v němž Bůh chce, aby existoval řád mezi těmi, kdo učí a jsou vyučováni, tak je i politika a ekonomika[1] skutečně Božím ustanovením, v němž Bůh chce, aby existoval řád nadřízených a řád podřízených, kteří se řídí zákony a nařízeními, jež jsou v souladu s rozumem a nejsou v rozporu se Slovem, a poslouchají je nejen z hněvu nebo ze strachu před trestem, který hrozí od jejich vládců, ale také ze svědomí, tj. ze strachu před Božím hněvem a soudem.

Bůh totiž vyzbrojil tyto své úřady a autority strachem z hněvu i trestu, a to jak Božího, tak i lidského, a tyto úřady a autority si drží svou příslušnou moc.

A ve svém Slově rozlišil jednu pravomoc od druhé tak, že každé z nich určil vlastní cíle a úkoly a každé z nich také zvláštní způsob postihu. A ačkoli si nepřeje, aby se tyto pravomoci navzájem mísily, přesto si přeje, aby se navzájem podporovaly, aby se nakonec všechny shodly a aby všechno na svém místě a svým způsobem hlavně podporovalo pravé poznání Boha a jeho slávu a jeho věčné spasení. Anebo když už se nedosáhne tohoto konečného cíle, aby to alespoň přineslo druhotný druh blahobytu, aby lidé mohli žít pokojně, poctivě, a nikoliv neužitečně v tomto občanském způsobu života.

Proto byly zřízeny úřady a hospodářství, které Bůh zachovává a brání kvůli církvi. Ti dospělí, kteří nejsou zcela pevní, ať se spojí v manželství podle Božího slova a přikázání, ať se stanou otci a matkami rodin, ať plodí děti, ať vychovávají děti a ostatní členy rodiny v kázni a napomenutích Páně, jak říká apoštol, to znamená, ať se přimějí k poctivé práci a pravé zbožnosti, a neposlušné ať donutí slovy a ranami.

Právoplatně povolaný úředník má podle Božího slova bránit zbožné a poctivé občany nebo poddané, a zvláště církev, před újmou ze strany bezbožníků, které má zabránit tělesnou silou a mečem, a s největší péčí má dbát na to, aby lidé byli správně vyučováni náboženství a aby se veřejně i soukromě drželi pravé zbožnosti a poctivosti.

V těchto věcech, stejně jako jsou poddaní povinni poslušností vůči svým vrchnostem a děti a ostatní členové domácnosti vůči svým rodičům a pánům, a to na základě Božího slova, tak na druhé straně, když vrchnost a rodiče sami odvádějí své svěřence od pravé zbožnosti a poctivosti, nejsou jim tito podle Božího slova povinni poslušností. Rovněž když prokazatelně pronásledují zbožnost a poctivost, sami se zbavují vážnosti úřadů a rodičů před Bohem a vlastním svědomím a místo Božího nařízení se stávají nařízením ďáblovým, kterému je možné a nutné se podle Božího řádu ve vlastním zájmu postavit na odpor.

A protože jak politický, tak hospodářský život a moc jsou skutečně Božími nařízeními, proto evangelium nejenže obojí schvaluje, takže je zbožní lidé mohou zákonně užívat, ale dokonce je posvěcuje, takže hospodářské a politické skutky jako celek i jednotlivě, které jsou v souladu se zákony a rozumem a neodporují Božímu slovu, jsou u věřících Bohu milé a stávají se uctíváním Boha.

V důsledku toho je třeba především odsoudit tento blud anabaptistů: popírají, že politické a hospodářské úřady jsou pro křesťany přípustné; ruší úřady, soudy, soukromé vlastnictví, smlouvy atd. jako by tyto věci byly samy o sobě špatné.

Omyl papežů se od tohoto omylu příliš neliší. Ti sice politické a ekonomické záležitosti vskutku neodsuzují, nicméně je oslabují a chovají se k nim s pozoruhodným opovržením, zatímco popírají, že by těmito druhy života byl uctíván Bůh. Ba dokonce v rozporu s Božím slovem a přikázáním zakazují některým lidem, tj. kněžím, uzavírat manželství. Ruší manželskou smlouvu nebo dovolují některým kněžím předstírat manželství: a tento svůj nečistý „celibát“ s jeho zřeknutím se všech běžných povinností a rizik manželství, odporný pro svou lenost, přepych, bezpečnost a veškerou bezbožnost, zdobí titulem „dokonalosti“ v duchovním druhu života.

Za třetí, stejně jako je mnohé svědomí dobrých lidí znepokojeno tímto oslabením a pokřivením politických a hospodářských úřadů pod papežstvím, protože zlehčuje tyto Boží úřady a s majestátem politických vládců zachází s pohrdáním, tak nyní, když byla důstojnost občanské a hospodářské moci skrze evangelium obnovena, utíkají někteří lidé k hříchu opačným směrem, takže si myslí, že úřady jsou nedotknutelné a nepostižitelné, i když se snaží potlačit dobré dílo, které měly povinnost ctít a i když zavádějí a ctí zlé věci, jimž měly být postrachem.

Této problematice se budeme věnovat v následující části této knihy, kde bude podrobněji rozebrána.
 

[1]  „Politikou“ Amsdorff myslí občanskou sféru. Pojmem „ekonomika“ myslí nejen ekonomický život, ale i společenský život v širším slova smyslu, zejména rodinu.