Kdo mě miluje (J 14,23–31)

Svatý Jan píše ve 14. kapitole:

• Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili. Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. (J 14,23–31)

Dnes je svátek Ducha svatého, který byl jako dar dán apoštolům a jiným věrným, kteří s nimi byli; i dnes je tentýž Duch ve zvláštní milosti dáván mnohým, kteří činí pokání ze svých hříchů a odvracejí se od nich, rostou v lásce k Bohu a v pravdě zachovávají Slovo svého Spasitele, Ježíše Krista. A že je v dnešním textu zmínka o Duchu svatém, proto se dnešního dne na tento text v církvi káže, aby se připomínal svátek Ducha svatého, který je pravý Bůh, a aby církev byla hodna přijmout jeho dary. A přijme, když bude zacho­vá­vat přikázání, a tak milovat Ježíše Krista, který na začátku tohoto textu říká svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“ 

A milostivý Spasitel dává svým věrným mnohá naučení: nejprve je učí, jak mají poznat, že ho milují; za druhé, že mají jeho slovo horlivě zachovávat; za třetí jim ukazuje, že Duch svatý je to naučí; za čtvrté, učedníky těší; za páté, že jde k Otci skrze smrt, a že po smrti k nim brzy přijde, a to učiní proto, aby naplnil, co mu Otec přikázal.

I. Láska ke Kristu

A k tomu prvnímu říká toto: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo,“ totiž, bude ho uchovávat ve své mysli, sladce o něm rozjímat, bude si ho psát, může-li, ale především bude podle něj jednat. To čtvrté je to, co Bůh přikazuje; proto Spasitel říká: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, věří a činí, co jsem přikázal.“ 

Teď z toho může člověk poznat, miluje-li Krista; proto sv. Řehoř říká: „Hle, kdyby každý z vás byl otázán, zda miluje Boha, odpoví s celou svou nadějí a jistou myslí: Miluji! Ale zde jste slyšeli, že Pravda praví: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo. Proto důkaz lásky je prokázán skutkem; proto ve své epištole ten (který toto evangelium píše) Jan praví, že kdo tvrdí, že miluje Boha, a jeho přikázání nezachovává, je lhář. Neboť Boha milujeme právě tehdy, když se přikláníme k jeho přikázáním a odvracíme se od svých rozkoší; a kdo ještě navíc touží po neslušných žádostech, zcela jistě Boha nemiluje, neboť se mu ve své vůli protiví.“ Tolik Řehoř.

Z jeho slov a ze slov Kristových nejprve vidíš, že kdokoli Boha miluje, ten plní všechna jeho přikázání; za druhé z toho vidíš, že kdo Boha miluje, ten naplnil celý Boží zákon, což ukazuje na jeho spasení. Proto píše sv. Pavel v listu Římanům 13: „Láska je naplněním zákona.“ A že láska ke Kristu není bez odměny, dodává proto hned Kristus: „A můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a uči­níme si u něho příbytek.“

V těchto slovech předkládá Spasitel tomu, kdo ho miluje, trojí odměnu, která přesahuje všechny papežské odpustky: První odměna je, že kdo miluje Krista, toho bude milovat Otec, a tedy celá svatá Trojice i všechna nebeská říše. Druhá odměna je, že Kristus přijde s Otcem k tomu, kdo ho miluje, totiž, že ho navštíví zvláštní milostí, a s nimi i Duch svatý. Třetí odměna je, že u toho, kdo ho miluje, si Kristus s Otcem učiní příbytek, totiž, že s ním budou tak dlouho s Otcem i s Duchem svatým přebývat, jak dlouho bude zachovávat Kristovo slovo. 

Ó, milý člověče, zdá se ti malá taková odměna, když pro zacho­vání Kristových slov tě bude milovat svatá Trojice, přijde k tobě a bude v tobě milostí přebývat? Je to nepochybně veliká odměna, mít v sobě tak velikého hosta! 

II. Horlivá láska

Proto zde sv. Řehoř praví: „Uvažte, bratří nejmilejší, jak veliká je to sláva, mít v srdečném příbytku příchod Boží (tj. mít v srdci Boha hostem). Jistě, kdyby do našeho domu přišel nějaký bohatý nebo mocný přítel, byl by ten dům uklízen s veškerou péčí, aby nebylo nic, co by se jeho očím nelíbilo; proto vyčisti nečistoty zlého skutku každý, kdo pomýšlí na to, aby Bohu připravil dům. A pohleďte, co říká Pravda: „Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Neboť do některých srdcí přichází, ale příbytek si tam neučiní; protože nepřijímají pokorně Boží milost, a v době pokušení na ni zapomínají, a tak se navracejí k hříchům, jako by je nikdy neopustili.

Ale kdo Boha opravdově miluje a jeho přikázání zacho­vává, tam Bůh přichází do jeho srdce a činí si v něm příbytek; neboť Boží láska ho natolik prostupuje, že kvůli ní v čas pokušení neodpadá. Proto mysl toho, kdo Boha opravdově miluje, není přemožena vábením zlých žádostí. Neboť tím více se člověk vzdaluje od nebeské lásky, čím více se kochá v pozemských věcech! Proto se ještě dále píše: „Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“ To všechno napsal svatý Řehoř, když přemýšlel nad tím, jak veliká je to sláva, mít Boha hostem v srdci, a jak máme být horliví, abychom pro toho hosta připravili dům své duše čistý, aby, když přijde, od nás neodešel se svou milostí, ale aby s námi zůstal na věky. 

Ó, běda těm, ke kterým tento host nikdy nepřijde, jako jsou pohané, Židé i děti nekřtěné; běda těm, k nimž přišel a pak odešel, a ke kterým opět přijde, a opět nakonec odejde! Ale blaze těm, k nimž přijde a učiní si u nich věčný příbytek! 

Jak sám říká: „Přijdeme k němu, a učiníme si u něho příbytek.“ A protože lidé obvykle klamou sami sebe, když říkají, že milují Boha, proto musí ta lež být zničena. Neboť jako se Židé, když zabili Krista, domnívali, že Bohu posloužili a prokázali mu tím svou lásku, ny­něj­ší biskupové a kněží se také domnívají, že když zabíjejí ty, kteří kážou Boží slovo, milují Boha. Proto Kristus, aby v tom lidé neklamali sami sebe, říká pravdu, kterou nikdo nemůže zrušit, že „kdo mě miluje, bude zacho­vá­vat mé slovo“. 

Neboť člověku nestačí tělesným uchem slyšet Kristovo slovo, protože stejně ho mohou slyšet i zvířata a ptáci; ani nestačí říkat jeho slovo, protože totéž může dělat i ďábel, ani nestačí psát jeho slovo, učit ho nebo o něm přemýšlet: ale musí se naplnit skutkem. To je zachování slova Božího, totiž každého přikázaní. Neboť nelze zachovat jedno Boží přikázání bez ostatních. Kdo nezachovává jedno, nezachovává žádné, a kdo plní jedno, plní všechna přikázání. Neboť miluje-li Boha, tehdy v této milosti lásky plní všechna, ale když Boha nemiluje, neplní žádné. Proto dále Spasitel říká: „Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“ 

A protože milý Spasitel chtěl, aby učedníci věděli, že kdo zacho­vává jeho slova, zachovává slova Boha Otce, říká dále: „A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.“ Poněvadž je Kristus Syn Boží, takže přebývá v Bohu Otci, tak je to i s jeho slovy. Proto Kristovo slovo není jeho samotného, ale také Otcovo. Proto kdo zachovává slovo Kristovo, ten zachovává i slovo nebeského Otce. A co mluví Otec, to mluví i Duch svatý, proto kdo zachovává slovo Kristovo, ten zachovává i slovo Ducha svatého, a tedy i celé svaté Trojice.

III. Vyučení od Ducha svatého

Dále říká Spasitel: „Toto vám pravím,“ to o milování a o zacho­vání slova mého i Otcova, „dokud jsem s vámi,“ totiž jako váš mistr a věrný přítel, který vás táhne do věčné radosti. „Ale Přímluvce, Duch svatý,“ jenž těší kající a zarmoucené, „kterého pošle Otec ve jménu mém,“ to jest ode mne a mým jménem, aby bylo jasné, že jak Otec tak i Kristus, Syn Boží, poslal Ducha svatého. Tak rozuměj, ne že by Duch svatý přišel sem na svět, ale že dary Ducha svatého dal Bůh Otec, a to zásluhou Pána Ježíše, neboť si to zasloužil, když trpěl jako člověk, a je jako člověk menší nežli Otec i nežli Duch svatý. 

A že ty dary nejsou jen od Otce, ale i od Ducha svatého, proto hned Kristus říká: „Ten vás naučí všemu,“ totiž, naučí vás velmi dobře, čemu nyní nemůžete rozumět, protože se nyní rmoutíte kvůli mé smrti, strachujete se kvůli své, a jste nechápaví. Proto musíte být poučeni o ještě o mém zmrtvýchvstání, dříve než přijde Utěšitel, abyste byli schopni přijmout Ducha svatého. Potom vám Duch svatý „připomene“, totiž potom, až ho Otec pošle, „všecko, co jsem vám řekl“. Tak se stalo. Proto učedníci to, co zapsali v Božím slově, zapsali s vyučením a připomenutím Ducha svatého.

IV. Potěšení pokojem Kristovým

Dále praví Spasitel: „Pokoj vám dávám,“ s uvedením příkladu: abyste měli pokoj, jako mám já. Ten pokoj učedníci zachovali, neboť po seslání Ducha svatého byli učedníci tiší a nesvárliví. Nyní už Petr nevytasil meč, aby někomu usekl ucho; teď už se nehádali, kdo z nich by byl mezi nimi první nebo největší, ale každý teď následuje Krista v pokoji až na smrt bez nutnosti bránit své tělo.

Nuže, apoštolští náměstkové, podívejte se, jestli máte Ducha sva­tého, který je Duch jednoty, Duch pokoje a milosti, jestli žijete jako apoštolové! Ale jestli se přete o pozice kvůli bohatství a zabíjíte lidi, rozdělujete křesťanstvo, tak tím na svých skutcích uka­zu­jete, že máte ducha zlého, nesvornosti, ducha lakomého, který je nepřítel a vrah od počátku. A je mnoho takových, kteří mají ducha smilstva, ďábla, který stravuje duši smilníků! Apoštolové neměli takového ducha, ale Ducha pravdy. Měli pokoj Kristův, protože ho následovali v ctnostech, neboť jim řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.“

Rozumějte tomu, že pokoj světa je klidné využívání času bez velkých překážek od nepřátel. Takový pokoj světští lidé velmi milují, a když se o něco dohadují nebo přou, dělají to proto, že chtějí mít tento pokoj. Vždyť i loupežníci loupí proto, aby si v klidu mohli užívat dobrých věcí. Tento pokoj je obvykle zprzněn velikými hříchy, neboť když lidé nemají žádné překážky, rádi tančí, hodují, smilní, hrají a páchají jiné hříchy. Ale když je olupují, berou do zajetí, vy­há­nějí a utlačují, tehdy nemají kdy tak hřešit. Potom ti, co pro tento pokoj světa zapomněli na Boha, si ho najednou připomínají a volají k němu, aby se nad nimi smiloval. 

Proto říká Spasitel: „Svůj pokoj“, který utišuje duši od hříchu, „vám dávám“. A že tento pokoje svět, tedy zlí lidé, nemiluje, ani nedává, neboť tento pokoj zlí lidé nemají, proto Kristus říká: „Ne jako dává svět, já vám dávám.“ Což znamená, že svět dává jiný pokoj a s jiným úmyslem, a s jiným dávám já. Neboť svět dává pokoj k rozkoši těla, ale já ho dávám k věčnému odpočinutí. „Ať se srdce vaše nechvěje“ kvůli mé smrti, která znamená vaše vykoupení, „a neděsí“ kvůli vaší smrti, a kvůli budoucím protivenstvím. 

„Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím“, totiž na smrt, „a přijdu k vám,“ totiž třetího dne. Kristus tady ukázal význam těch slov. „Jestliže mě milujete“, tedy cele, a rozumíte, kam já jdu a co pro vás činím dobrého, „měli byste se radovat, že jdu k Otci“, totiž skrze smrt na nebe vstoupením jakožto člověk, ačkoliv jakožto Bůh budu stále s vámi. A proč jde k Otci, hned ukazuje: „neboť Otec je větší než já,“ tedy než já jako člověk. Neboť Bůh Otec je Stvořitel, ale Kristus jako člověk je stvoření, ačkoliv vzhledem k božství není Otec větší než Syn, ale všechny osoby jsou si rovné i Otec i Syn i Duch svatý, i v moci i v dobrotě i v poznání všech věcí.

V. Kristův příklad

Proč potom takto Spasitel mluví, ukazuje: „Řekl jsem vám to nyní předem,“ totiž proto, „abyste potom, až se to stane, uvěřili,“ že já jsem Syn Boží, pravý Bůh, který vám sdělil budoucí věci. „Již s vámi nebudu mnoho mluvit,“ tedy před smrtí; „neboť přichází vládce tohoto světa,“ což je ďábel, který je kníže a král nad tímto světem, tedy nad zlými lidmi. „Proti mně nic nezmůže.“ Nemá na mě nic, žádný hřích. „Ale svět má poznat,“ tzn. všichni lidé ze světa, „že miluji Otce,“ takže chci zemřít, abych naplnil proroctví, vykoupil vyvolené a ukázal příklad poslušnosti Otci. 

Protože miluji Otce, zachovávám jeho přikázání, „a jednám, jak mi přikázal,“ kážu slovo Boží a jdu na smrt pro vaše spasení, a tak dokazuji, že miluji Otce. Tento konec našeho textu potvrzuje jeho začátek. Kristus řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo,“ a dokazuje, že on Boha Otce miluje, protože říká: „Jednám, jak mi přikázal.“ Milostivý Spasitel vysvětlil, co je opravdová láska, dal sám sebe jako příklad. Amen.