Měly by být všechny materiály Stevena Lawsona smazány? Myslím, že ne.

Další významný křesťanský kazatel tedy tragicky „padl“ a musel opustit svou službu a najednou mají internetové stránky a další lidé plné ruce práce s mazáním všech záznamů o jeho existenci, které se jim podaří najít. Vyvolává to ve mně otázku – měli by křesťané rušit křesťany, kteří padli?

Dovolte mi, abych hned na začátku uvedl, že tragédie Steva Lawsona mě zasáhla více než jiné osoby, které v průběhu let skončily svou službu v nemilosti. Ačkoli jsem ho dobře neznal, několikrát jsem se s ním setkal, když navštívil Skotsko, a strávil jsem s ním několik dní odpočinku, když byl hlavním řečníkem na konferenci, kterou jsem pořádal. Jeho příkladná kazatelská a učitelská služba mě bohatě sytila a živila.

Rád bych také zdůraznil, že se v žádném případě nesnažím zlehčovat Lawsonův hřích – ať už byl jakýkoli. Byl zjevně dostatečně závažný na to, aby ti, kdo jsou „v obraze“, rozhodli, že ho diskvalifikuje pro pastýřskou službu, a podle toho, co jsem četl, jeho spolustarší jednali rychle a biblicky, za což si zaslouží pochvalu. Jeho prohřešek je o to těžší, že vzhledem k jeho významu měl velký ohlas po celém světě.

Ale po tom všem jsem znepokojen křesťanskou kulturou zrušení (cancel culture), která se tak rychle rozběhla. Stalo se to už dříve. Vzpomínám si, že když se před mnoha lety odhalil Roy Clements[1], křesťanští nakladatelé a knihkupci se nemohli dočkat, až ze svých regálů vyklidí jeho díla. Viděl jsem náhlý nárůst počtu jeho knih, které se objevily v charitativních obchodech. Dnes, během několika hodin po zprávě o propuštění Steva Lawsona ze služby, začala z internetových stránek mizet jeho kázání, články i samotné jméno a já se ptám: Proč?

Naprosto chápu, proč se od něj chtějí distancovat služby, s nimiž byl spojen, protože s nimi už nemůže spolupracovat, ale copak jeho hřích, ať už byl jakkoli hrozný, nějak znehodnocuje vše, co kdy řekl nebo napsal? Je to, co za ta léta řekl a napsal, dnes najednou méně pravdivé než před pár dny? Samozřejmě že ne. I když nad hříchem pláčeme a truchlíme, mělo by nám to bránit v tom, abychom Bohu děkovali za všechno dobré, čeho za mnoho let věrné služby dosáhl, a abychom z toho stále těžili – i když některé z nich byly tragicky navenek projevem jakéhosi dvojího života?

Všichni čteme a citujeme autory, kteří s námi nesouhlasí v názorech na pravdy evangelia, protože v Boží prozřetelnosti mohou předávat moudrost a nakonec každá pravda je Boží pravda. Proč se tedy snažíme vymazat z dějin pravdu, kterou hlásal a napsal někdo, kdo vážně zhřešil?

Vím, že ne všichni se mnou budou souhlasit, ale já budu i nadále poslouchat Lawsonova skvělá kázání a čerpat z jeho spisů, děkovat Bohu za jeho vliv na můj život a zároveň se vroucně modlit za něj, za jeho ženu, rodinu a církev, aby všichni poznali a zakusili úžasnou Boží milost v této zoufale bolestné době.

A poslední myšlenka. Jsem zděšen tónem mnoha příspěvků, které jsem v posledních dnech četl a které napsali lidé, kteří neznají všechna fakta, stejně jako je neznám já. Steve Lawson možná „upadl“ do těžkého hříchu, možná se diskvalifikoval z jakékoli budoucí pastýřské nebo kazatelské služby, ale nevypadl z milosti. Pokud je skutečně Božím dítětem – a já osobně nemám důvod o tom pochybovat –, pak nemůže z milosti nikdy vypadnout a modlím se za to, aby skrze opravdové upřímné pokání skutečně zakusil hloubku Boží milosti, kterou dosud nepoznal.

John Brand je ředitelem biblického semináře Edinburgh Bible College.

Vyšlo v Evangelical Times.

[1] Pozn. překl.: Významný baptistický služebník, který ve svých 55 letech opustil manželku s tím, že je homosexuál.