Následování Krista

„A po těch slovech dodal: ‚Následuj mne!‘ Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: ‚Pane, kdo tě zrazuje?‘ Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: ‚Pane, co bude s ním?‘ Ježíš mu řekl: ‚Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!‘ Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: ‚Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.‘“ (J 21,19–23)

Prve jsme oslavili zrození přesvatého mučedníka, čistého panice, svatého Štěpána, dnes pak si připomíná naše církev svátek svatého Jana, rovněž svatého mučedníka a panice. Mluví se tudíž o dvojím mučednictví, totiž skutkem, jako svatý Štěpán, jenž, následuje Pána Ježíše, se dobrovolně vydal na smrt a byl obětován, protože tomu sám chtěl, a o mučednictví podle vůle, jako byl svatý Jan. Kdo se tedy dá dobrovolně zahubit pro pravdu, bude podoben mučedníku Štěpánovi. Jiné je mučednictví vůlí a nikoliv skutkem, jako u Jana evangelisty, jenž měl úplnou vůli trpět pro Pána, bylo však Boží vůlí, aby nebyl utracen. Kdo by tedy měl takovou vůli, že by raději podstoupil smrt, než aby smrtelně zhřešil, ten by byl mučedníkem jako Jan. Dále skutkem a nikoli vůlí, jako Mláďátka, která byla skutečně povražděna, neměla však vůli, poněvadž to byla nemluvňata. Podobně je tomu, zabije-li pán laika nebo svého poddaného, jenž si dobrovolně toho nepřál. Tehdy, je-li zabit jeden spravedlivý, třebas by neměl vůli k mučednictví, přece by se stal mučedníkem, byl-li nevinný. Teď pojednáme o druhém mučedníku, totiž podle vůle toliko a ne podle skutku. 

Příběh tohoto evangelia se udál po vzkříšení, když se Pán zjevil sedmi učedníkům na lovu ryb a řekl jim: „Nemáte něco k jídlu?“ (J 21). A Petr ho poznal a Pán mu řekl: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Třikrát se otázal a třikrát mu odpověděl Petr řka: „Miluji.“ Taktéž, kdo by chtěl přijmout nějaký duchovní úřad a pečovat o duše, má být otázán, zda miluje Boha a zda miluje blaho duší. Selže však. Nejprve prohlásí ústy, že by se chtěl až do smrti obětovat pro jméno Kristovo, avšak srdce je daleko od Pána. Řekl mu Pán třikrát: „Pas“, dvakrát: „Pas mé ovce,“ a jednou: „Pas mé beránky.“ Beránci jsou, kteří nesou plody a znamenají duchovní. Ty je těžší pást než ovce, jelikož oni trkají, ovce však jsou prosté a proto přístupnější k poučení. – Bernard však radí: „Pas slovem, hmotnou pomocí a dobrým příkladem.“ Zodpovíme si to my někteří, kdo jsme nepásli jedním z uvedených způsobů. Proto nechť dbají nástupci Petrovi, pasou-li na tento trojí způsob, totiž slovem, příkladem a časnou pomocí, neboť spásají stádo Kristovo. – Když tedy třikrát řekl „miluji tě“, pravil mu Ježíš: „Následuj mne!“ (neboť tím, že mne následuješ, paseš dobře ovce).

Tento text má tři části: V první části ukazuje Kristus Petrovi po trojím vyznání lásky, jak ho musí následovat, a to se tě podle mne dotýká přímo. Neboť řekneš-li „miluji Krista“ a následuješ ho, pak ho vpravdě miluješ, jestli ne, lžeš. My sami se klameme a život svůj budujeme na písku, a zřítí se nám za přívalu dešťů a větrů, jak se praví u Lukáše 6. A tamtéž se praví: „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?“ – Takoví jsou podobni pošetilému, neboť, měl-li by nějaký pán sluhu a ten by mu stále říkal „pane, pane,“ a neplnil by jeho vůli, věřím, že by si ho nenechal. Tak i ti, kdož nezachovávají jeho přikázání. – Proto je nutné, aby každý, kdo má být spasen, následoval Krista buď v utrpení, nebo v ctnostech, jakmile dosáhl věku rozumu a je schopen poznávání. Nebude-li pln ctností, jak chce vejít do nebeské vlasti? A proto (jednáme) o onom následování Krista. Je to sám vládce všech, až do nebes pronikající, jenž praví každému, kdo chce přijít do nebe: „Následuj mne!“ Kdo ho nenásledují ve skutcích, nevejdou za ním do jeho vlasti. Neboť Kristus je vzorný příklad a zrcadlo, v němž se máme shlížet a svůj pokažený život zařídit podle jeho života. Učiníme-li to, nezbloudíme, pakli ne, je obava, abychom nezabloudili do domu věčné hrůzy. … Proto, chceš-li se toho vystříhat, dbej především jeho a chceš-li shlédnout svůj zohyzděný život, pohlédni do tohoto zrcadla. Nebudeš-li ho dbát, zabloudíš. Vždyť tanečníci dobře vědí, že, nechtějí-li se dopustit chyby, musí se vždy dívat na toho, kdo tanec vede; tak také Kristus je náš tancovod, Kristus zahájil tanec a první krok učinil do nebes s pannou, jež byla po jeho boku. Chceme-li ho tedy následovat a dospět tamtéž, vizme, jak on sám zde řídil a vedl tanec, abychom ho napodobovali jako příklad a zrcadlo. O onom náčelníku tance pěje církev a pak též Jan Křtitel. Nevím však, kdo je po Janovi ctihodnější: zda Jan nad Petra či naopak. Písmo mi toho neobjasňuje.

Jan Zlatoústý praví: „Stolice apoštolská vypadá podle toho, jak ji kdo zde vede.“ Jaký kdo zde vedl život, tak bude vypadat též ona. Je-li život nemravný, i ona bude nemravná. Proto pějeme hymnus o pannách: „Septus coreis virginum. Quocunque pergis, virgines secuntur atque laudibus post te canentes cursitant. Ossuth, obklopen tančícími pannami.“ A rovněž: „Kamkoli jdeš, jdou panny za tebou a pějí ti chvalozpěvy tančíce.“ Jako hlavní své zrcadlo a prvního tanečníka, napodobujme Krista a skrze něj každého svatého, poněvadž on sám napodobí Krista. Ježíš byl pro nás chudý, my, lakomci a netrpěliví, polepšeme se! Proto svatí doporučují, aby lidé především následovali Krista a nikoho jiného se v ničem jiném nepřidrželi, jen v čem on sám Krista následuje. Tak stojí v Kánonu v distinkci 8: Máme-li slyšet samotného Krista, netřeba nám dbát, co před námi činí jiní, nebo co za vhodné považovali, nýbrž, co učinil nebo co nařídil ten, jenž přede všemi jest, Kristus. V 1. listu Korintským, ve 4. a v 11. kap. se praví: „Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.“ A u Lukáše 10, (16): „Kdo vás slyší, slyší mne“ … když má přikázání kážete. Když káží preláti to, co Kristus také přikazuje, máme jim dopřát sluchu a poslechnout je. Kristus dí (u Marka 16,15): „Kažte evangelium všemu stvoření.“ Jiní hlásají: „Nekažte!“ Zdali pak ti se shodují s Kristem? Kristus kázal všude: Na pobřeží, na poušti, v domech, na ulicích, na rozcestí, a dal svým příklad, aby rovněž všude kázali. Kdo tomu odporují, jsou protivníci Kristovi. Budeme-li jednat podobně (jako Kristus), nezhřešíme. Cyprian dodává: „Nesluší se následovat zvyklost lidí, nýbrž Boží pravdu,“ jak praví Pán skrze proroka Izajáše: „Ale ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem.“ Totéž pravil Kristus (u Matouše 15,8–9): „Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají.“ Nechť každý hledí, aby následoval Krista v tom, co Kristus činil. Čiň podobně, seč jsi: Čemu se Kristus vyhýbal, i vy se vyhýbejte!

Je pak následování nebo napodobování Krista několikeré. Někteří ho následují jak v mravech, tak i v mučednictví, jako Petr v evangeliu, jiní pouze v mravech, jako zde svatý Jan, na třetí způsob pak ho následují jiní, slaboši to, kteří jdou za ním pouze na pohled, nebo pokrytecky, jako Jidáš Iškariotský, jenž byl zloděj a měl měšec, jak praví Jan v 12. kap. Každý z nás postav se na některou stranu. Vizme, že ať tak či onak, musíme Krista na nějaký způsob následovat, na příklad, žijeme-li dobře a podstupujeme smrt pro Krista, jako svatý Štěpán, nebo druzí následují Krista v mravech, třebas pro něho neumírají, jako svatý Jan. Řekneš-li mu, jako Jidáš: „Buď zdráv, Mistře“ a zradíš ho, patříš ke straně Jidášově. Ti první patří ke straně Petrově, druzí ke straně Janově, třetí následují Krista, aby dostali almužnu, a ti jsou na straně Jidášově. Oni zastávají kněžství pro peníze, anebo vstupují do církve, aby získali almužny. Takoví jsou na straně Jidášově, zastávají kněžství pro důchody, anebo se vloudí do Boží služby, aby měli lehký život, takový člověk jde za koláčkem, aby měl stálý bochníček, nebo jej bochníček k sobě láká. Proto nechť si kněží hledí toho, jakým způsobem chtějí Krista následovat, přijmout kněžství a vstoupit do církve, zda tak činí z dychtivé touhy a lásky k Ježíši Kristu, či proto, aby se sami napásli a naplnili měšce a pytlíky penězi chudých jako Jidáš Iškariotský. A také proto vstupují do církve, aby si získali stálou obživu, a to jsou Iškariotští. A podobně si prohlédněme všechny stavy, z jaké příčiny kdo uzavírá manželství, zda pro peníze neb pro Boží chválu … V tom jeden každý rozsuď srdce své!

Kristus praví: „Následuj mě!“ Neochudil světský lid, aby své učedníky obohatil. Petr byl řádný voják, třebas zprvu utekl a prchl z Říma. Kristus se s ním potkal a Petr mu pravil: „Kam jdeš, Pane?“ „Jdu do Říma, dát se po druhé ukřižovat.“ Ne že by měl být Kristus po druhé ukřižován, ale chtěl být znovu ukřižován v Petrovi. A proto mu řekl Petr: „Svůj život za tebe položím“ a tomu také zcela dostál, poněvadž to skutkem naplnil.

Hleďme, jak se maří v člověku snaha o napodobování Krista! Vězme, že Kristus Bůh požadoval na duchovním Petrovi, aby ho následoval a že Petr a jeho následovníci mají zavrhnout vše, co nesměřuje k jejich spáse. Nejprve nás zdržuje od napodobování Krista světské myšlení, za druhé světské zaneprázdnění bez potřeby, za třetí světské bohatství.

Vzhledem k prvému je třeba vědět, že světské myšlenky nepřispívají k následování Krista. Nebo co prospěje knězi podívaná na hru v kostky, kolby a turnaje, když se má přece více starat o duchovní věci a tajemství Kristova? Vizme, jaký z toho kyne prospěch? Dbej zákona Kristova, jak je zřízen a co k němu vede a oddej se mu! Z toho plyne, že mistři zaujatí příliš oněmi svými úkoly, jako studiem běhu hvězd, opomíjejí následovat a napodobovat běh života Kristova. Dále dochází k tomu, že klerik je více lákán učením Aristotelovým a fyziků, právy a zákony než učením Ježíše Krista, žije proto velmi nezřízeně a pošetile a vskutku nenapodobuje Krista, neboť vlastně porušuje nejmoudřejší zákon, Kristův.

… Za druhé zdržuje nás od následování Krista světské zaneprázdnění, hry, kolby, turnaje, zabýváme-li se jimi, hlavně kejkle, lov s ptáky a se psy, nebo kupčení či též chov koní. Tím vším se obírajíce vzdalujeme se od následování Krista, neboť dí apoštol (2Tm 2,4): „Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života.“ Hleď tedy i ty, služebná dívko, přivedl-li tě ke Kristu tanec neb pošetilá slova, nuže dobrá, pakli však tě přivedla k chlípnosti a tak k ďáblu, lituj toho! 

… Za třetí uchylujeme se od následování Krista sháněním bohatství. Ne snad že by Kristus podle něčích zásluh jednoho obdařil a druhého nikoliv, leč Bůh uštědřil bohatství tak, že je dobře rozděluje k Boží chvále. Někdy je ten, kdo je bohat statky, chudý duchem a umiňuje si, že naprosto nechce oním bohatstvím hřešit a že by raději všechno bohatství ztratil, než aby hřešil. Jinému však (Bůh) bohatství odňal, věda patrně, že on, jsa bohat, žil by hůře a nemravně. A proto odňal bohatství, aby ten, jsa chudý, lépe sloužil Bohu.

Především také duchovní, kteří mají nadaci, aby žili podle vzoru Kristova, neodnímali světským bohatství a s nimi se nesvářili, nýbrž spokojeni jsouce s tím, co mají, Bohu s bázní sloužili. Rovněž, mají-li živobytí a oděv, aby na tom přestávali a ostatní rozdíleli chudým, jimž přísluší podíl z bohatství. Neboť almužny jsou – a tudíž jsou pro chudé a zajatce a pro užitek církve – a rovněž z povinnosti majitelovy je udržovat a dávat bývá nutno.

Z kázání na den svatého Jana, ráno, 27. 12. 1410.