O trpělivosti

Trpělivost je lepší než moudrost: Gram trpělivosti vydá za kilo rozumu. Všichni lidé chválí trpělivost, ale jen málo z nich ji dokáže praktikovat. Je to lék, který je dobrý na všechny nemoci, proto ho doporučuje každá stařena. Ale byliny, z nichž by se dal vyrobit, nerostou na každé zahradě. Když jsou tělo a kosti člověka plné bolestí, je pro nás stejně přirozené reptat, jako když kůň potřásá hlavou, když ho dráždí mouchy, nebo když kolo rachotí, když se uvolní loukoť. U křesťanů by však přirozenost neměla převládat, jinak k čemu je jim jejich náboženství? Jestliže voják nebojuje o nic lépe než oráč, pryč s jeho červeným kabátem. Od jabloně očekáváme více ovoce než od trnky a máme na to právo. Učedníci trpělivého Spasitele by měli být sami trpěliví. Ušklíbat se a přitom něco snášet je staromódní rada, ale zpívat a něco snášet je mnohem lepší. Koneckonců, vzhledem k tomu, jak špatná zvířata jsme, dostáváme jen velmi málo ran bičem, a jakmile se trochu umoudříme, je brzy po všem. Prožitá bolest se stává potěšením a díky ní přicházejí zkušenosti. Neměli bychom se bát sestoupit do Egypta, když víme, že z něj vyjdeme se stříbrnými a zlatými klenoty.

Netrpěliví lidé zalévají svá trápení a rozorávají své pohodlí; těžkosti jsou návštěvníci, kteří přicházejí bez pozvání, ale lidé, kteří si stěžují, posílají vůz, aby přivezl jejich problémy až domů. Mnozí lidé se rodí s pláčem, žijí se stěžováním si a umírají zklamáni; žvýkají hořkou pilulku, o níž by ani nevěděli, že je hořká, kdyby měli rozum a spolkli ji celou v poháru trpělivosti a vody. Břemeno každého druhého člověka považují za lehké a své vlastní peří za těžké jako olovo. Sotva se jim daří podle jejich vlastního mínění: Nikomu černá kočka nepřebíhá přes cestu tak často jako jim, sníh padá nejhustěji kolem jejich dveří a největší kroupy dopadají do jejich oken.

Kdybychom však znali pravdu, je to spíše jejich fantazie než osud, co jim dělá problémy. Litanie by se rázem změnila v chválu, kdyby se jen trochu zamysleli. Malá snítka byliny zvané obsah, dá-li se do nejchudší polévky, udělá ji tak bohatou jako želva lorda starosty. Jan Oráč ji pěstuje na své zahradě, ale letošní tuhá zima ji strašně zničila, takže si nemůže dovolit dát sousedům ani kousek; měli by se raději řídit Matoušem 25,9 a jít k těm, kdo ji prodávají a nakoupit si ji pro sebe. Milost je dobrá půda k pěstování, ale chce to zalévat z pramene milosrdenství.

Být chudý není vždy příjemné, ale na moři se dějí i horší věci. Malé boty mohou tlačit, ale ne, když máte malou nohu; máme-li málo prostředků, bude dobré mít málo tužeb. Chudoba není žádná hanba, ale být s ní nespokojený už je hanba. V některých věcech jsou na tom chudí lépe než bohatí; neboť musí-li chudý člověk hledat maso pro svůj žaludek, spíše dostane to, po čem touží, než bohatý, který hledá žaludek pro své maso. Chudý člověk má rychle prostřený svůj stůl a jeho práce ho chrání před nakupováním omáček.

Nejlepšími lékaři jsou doktor Dieta, doktor Klid a doktor Veselý, a mnoho zbožných oráčů má k dispozici všechny tyto pány, kteří se o něj starají. Hojnost vyhledává lahůdky, zatímco hlad nenachází na kuchaři žádnou chybu. Tvrdá práce přináší zdraví a gram zdraví má cenu pytle diamantů. Štěstí nedělá to, kolik toho máme, ale jak moc si toho užíváme. Ve lžíci cukru je více sladkosti než v sudu octa. Ne množství našeho majetku, ale Boží požehnání tomu, co máme, nás činí skutečně bohatými. Lepší jsou slupky z jablka než celý krab; lepší je večeře ze zeleniny a k tomu pokoj než vykrmený býk a s ním svár. Lepší je málo s bázní před Hospodinem než velký poklad spojený s trápením. Trochu dřeva roztopí mou malou pec; proč bych si tedy měl stěžovat, že všechny lesy nejsou moje?

Když přijdou potíže, nemá smysl metat Bohu do tváře zatvrzelé myšlenky o prozřetelnosti; to je kopání proti bodcům a zraňování nohou. Stromy se sklánějí ve větru, a tak se musíme sklánět i my. Pokaždé, když ovce bečí, přijde o sousto, a pokaždé, když si stěžujeme, přijdeme o požehnání. Reptání je špatné řemeslo a nepřináší žádný zisk, ale trpělivost má zlatou ruku. Naše trápení brzy skončí. Po dešti se vyjasní, černé vrány mají křídla, každá zima se změní v jaro, každá noc se zlomí v ráno. 

Vítr pořád prudce nevane, 

i on nakonec ustane.

Když se zavřou jedny dveře, Bůh otevře jiné; když hrách nedává dobrou úrodu, fazole může; když jedna slepice opustí svá vejce, jiná vyvede celou svou snůšku. Všechno má svou světlou stránku a všude je dobrý Bůh. V té nejhorší záplavě problémů se vždycky někde najde suché místečko, kam se spokojenost může postavit; a kdyby žádné nebylo, naučila by se plavat.

Přátelé, dejme se raději na trpělivost a vodovou kaši, jak nám říkali staří lidé, než abychom chytili bídu s nouzí a nakazili ostatní tím, že budeme bezbožně hledat vinu na Bohu. Nejlepším lékem na trápení je podřídit se prozřetelnosti. Co se nedá vyléčit, musí se vydržet. Nemůžeme-li sehnat slaninu, žehnejme Bohu, že na zahradě je ještě nějaké zelí. „Muset“ je tvrdý oříšek, ale má sladké jádro. „Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ Cokoli spadne z nebe, je dříve či později dobré pro zemi. Cokoli k nám přichází od Boha, stojí za to mít, i kdyby to byla hůl. Od přirozenosti nemůžeme mít rádi potíže o nic víc, než si myš může zamilovat kočku, a přesto Pavel z milosti dospěl ke slávě i v souženích.

Ztráty a kříže jsou těžké k nesení, ale když je naše srdce v souladu s Bohem, je úžasné, jak lehké je to jho. Ke slávě musíme jít plačtivou cestou kříže; a protože nám nikdy nebylo slíbeno, že do nebe pojedeme na peřince, nesmíme být zklamaní, když vidíme, že cesta je obtížná, jak ji před námi shledali naši otcové. Konec dobrý, všechno dobré; a proto orejme i tu nejtěžší půdu s pohledem upřeným na snopy úrody a učme se při své práci zpívat, zatímco ostatní reptají.