Rozvíjení zdravé kultury vzájemné úcty

Jak byste popsali a definovali zdravé projevy vzájemné úcty?

Podle mého pozorování sbory vykazují velké rozdíly v tom, komu a jak je prokazována úcta.

Pokud si ceníte toho, že ve vašem sboru nebo v celém sboru je pěstována určitá kultura vzájemné úcty, doufám, že vám tyto myšlenky pomohou.

Chtěl bych rychle říci, že nemám v úmyslu kritizovat konkrétní projevy úcty, doufám, že budu psát o zdravé kultuře vzájemné úcty jako celku.

Abychom toho dosáhli, musíme začít v Písmu. Kultura každé církve a kultura zaměstnanců, která chce projevovat vzájemnou úctu jedněch k druhým bez biblického základu, jímž by se řídila, je odsouzena ke zklamání. 

To neznamená, že se jedná o hřích, zlo nebo zlý úmysl. Jde prostě o to, že jsme hluboce lidští.

• Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. (Ř 12,9–13)

Tato pasáž v listu Římanům, konkrétně verš 10, jasně říká, že máme ctít jeden druhého, nikoliv jen jednoho nebo několik málo vybraných lidí, a upřesňuje, že máme dávat přednost druhým před sebou samými.

Ctít znamená přisuzovat hodnotu, vyjadřovat uznání a projevovat respekt.

Čest není určena k tomu, abychom ji vzdávali nahodile. Měli bychom ctít to, co je úctyhodné, a prokazovat úctu tam, kde je to na místě, a ne druhým neupřímně lichotit. Klíčové je, že čest nikdy neztrácí ze zřetele pokoru, takže může být pro každého povznášející.

Římanům 12,9–10 uvádí, že základem úcty je láska a že láska je upřímná, nikoliv falešná nebo vynucená.

Jde o to, abychom se navzájem považovali za hodnotné osoby. Další perspektivou či optikou cti je myšlenka vzájemného respektu.

1. Prokazování úcty druhým začíná a končí uctíváním Boha

Nejlepším způsobem, jak si udržet správnou perspektivu, pokud jde o úctu k druhým, je vždy ctít Boha na prvním místě a nade vše.

Úcta nespočívá v tom, že někoho stavíme na piedestal nebo mu naznačujeme, že je lepší než ostatní. Znamená to uvědomit si hodnotu druhých a dát jim to najevo. Je to přiměřené uznání a ocenění, které často vychází z vděčnosti.

Jedním z nejlepších pilířů zdravé kultury je vždy ctít Boha na prvním místě v našem životě. Můžeme ho ctít svými slovy, činy, láskou a charakterem.

Následující žalm je jedním z mých nejoblíbenějších a je jedním z desítek, které popisují poctu, jež náleží Bohu.

• Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. (Ž 95,3–7)

A tato pasáž ve Zjevení k tomu připojuje jasný vykřičník.

• A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zj 4,9–11)

2. Prokazujte větší úctu, než o jakou usilujete nebo jakou očekáváte

Pokud se cítíte poctěni, je vždy dobré, když vás to trochu zaskočí. Pokud o pocty usilujete, nikdy jich nebude dost.

Zdravá kultura vzájemné úcty rozšiřuje úctu nahoru, dolů i do stran.

Úcta, která jde pouze nahoru, není správná. Ježíš to takto nezamýšlel, a to je ten jediný, kdo jí je takto hoden.

Úcta se netýká pouze osoby, které je prokazována, ale také osoby, která se rozhodne ji prokazovat. Někteří lidé se rozhodli zneuctít Ježíše (přestože byl hoden úcty). Úcta je vždy otázkou rozhodnutí. O osobě, která chce být ctěna, to také něco vypovídá. Ježíš nevyžadoval úctu, ani ji neprokazoval druhým jen proto, že ji po něm vyžadovali.

Když úcta putuje vzhůru, mělo by to být přirozené a autentické, nikoli očekávané nebo vyžadované organizační hierarchií. Když se objeví druhá z těchto dvou možností, potom úcty nebude nikdy dost.

Když je úcta přirozená a autentická, přináší nám její prokazování radost a všichni z toho mají prospěch, protože se do kultury uvolňuje velkorysý duch.

3. Hlavními nepřáteli prokazování úcty jsou srovnávání, závist a pýcha

Ego je často překážkou pro prokazování úcty druhým.

Kdybych se například urazil kvůli svému místu u stolu, problém je ve mně. Měl bych být šťastný, že u toho stolu prostě jsem. Tento druh pýchy mě odvádí od účelu a funkce skupiny u stolu a jakékoli příležitosti ctít druhé. Více mě zajímá, jak mě vidí druzí, než můj příspěvek k většímu dobru.

Srovnávání je skrytým nepřítelem úcty k druhým.

Pokud dovolíme, aby se do naší mysli a srdce vkradly myšlenky typu „Proč oni dostali to uznání nebo odměnu, když já jsem odvedl stejně práce“, nezbývá nám žádný prostor pro úctu k druhým.

Problémy, jako je srovnávání, závist a pýcha, mohou způsobit, že nevědomky usilujeme o to, aby nám druzí prokazovali úctu, nebo jim ji naopak odpíráme.

Pokud toužíme po prokazování úcty (nebo ji dokonce vyžadujeme) více, než ji toužíme poskytovat, prodáváme do společné kultury vzájemné úcty nežádoucí příchuť. Pokud si tato příchuť najde cestu do vod vaší kultury, může ve skutečnosti vyvolávat znevažování v různých podobách, jako je neúcta, dvojsmyslnost (nedostatek upřímnosti), strach, pomluvy a nedůvěra. Jakkoliv je to vzácné, může k tomu pomalu a plíživě docházet.

4. Vydejte se cestou velkorysosti

V našich církvích, společenstvích a zemi by bylo méně rozdělení, kdybychom si navzájem projevovali autentickou a přiměřenou úctu.

Občas je na místě nějaké velké gesto projevu úcty, ale většinou (a zřejmě je to i nejlepší) jsou to prosté a upřímné příležitosti, kdy je možné se ze srdce vyjádřit způsobem, který se dotkne duše člověka a povzbudí ho.

Zde je několik typických příkladů.

• Buďte vděční a vyjádřete to
• Pozorně naslouchejte
• Navzájem se dobrovolně podřizujte jedni druhým
• Služte s radostí
• Prokazujte úctu
• Uznejte úspěch

Je velmi důležité prokazovat úctu opravdově. Pokud se prokazování úcty změní v neustálé projevy nevěrohodné zdvořilosti nebo lichocení, vyznívá to naprázdno a má to zcela opačný účinek.

Doufám, že tyto myšlenky budou užitečné pro vás i váš tým.

www.danreiland.com