Štěstí neboli blaženost národa

Co je to národ? Národ je skupina lidí zrozených z téhož kmene, bydlících na témže místě ve světě (jakoby ve společném domě, který nazývají vlastí), užívajících téhož zvláštního jazyka a tím spojených týmiž svazky společné lásky, svornosti a snahy o obecné dobro.

Vlastností každého národa je, že chce pro sebe dobré. Pod nebem je mnoho rozmanitých národů, ale všechny jsou Božím řízením pozn­amenáni tímto znakem: Jako jednotlivci i jako jednotlivé národy milují sami sebe a chtějí, aby se měli dobře, a povzbuzují se k péči o toto blaho a soutěží v tom mezi sebou. 

Tedy kromě národa, který je zvrácený. Jestliže nějaký národ odmítá pečovat o sebe až do té míry, že nechce poznat své neštěstí a nedá se pohnout ani vyburcovat cizím štěstím, musí být ve své lidské přiroze­nosti zvrácený. 

Naproti tomu takový národ je šťastný, který si všímá toho, co je v lidské přirozenosti vznešené, vyhledává to a usiluje o to. 

Odtud se můžeme dovědět, co činí národ šťastným. Podívejme se tedy i my na to, co činí nějaký národ tak skvělý, se plným právem může prohlašovat za šťastný a blahoslavený. 

Shledáme pak z Písma svatého a z výroků mudrců, i ze samotného přirozeného chodu věcí, že všechny druhy štěstí mají jediný cíl, jímž je, abychom snáze poznali, zda na něm máme podíl a pokud nemáme, abychom mohli lépe přemýšlet o tom, jak ho dosáhnout.

Můžeme rozlišit osmnáct bodů nebo částí štěstí národů. Když se na ně podíváme souhrnně, můžeme prohlásit za šťastný ten národ, který: 1. Je zrozen v hojném počtu, 2. je obdařen dobrou zemí k obý­vání, 3. není smíšen s cizozemci, 4. je obklopen dobrými sousedy, kteří ho neznepo­kojují, 5. ale když se proti němu bouří, umí zkrotit jejich útoku a do­káže si zjednat mír, 6. ve své zemi zůstává v míru a v jednotě, 7. a aby to tak bylo, má dobré zákony a zřízení, 8. a je upevněn dobrým a moudrým úřadem, který střeží ony zákony, 9. přičemž tento úřad není cizorodý, ale je zrozený z téhož kmene a spojený s ostatními lidmi pokrevním poutem, 10. který své lidi nesvírá otrockým jhem, ale zachovává je při svobodě, 11. takže v tomto národě se každý může pilně, čile a bez překážek starat o své věci a nikdo mu v tom nebrání, 12. takže mezi všemi lidmi mohou vzkvétat díla hospodářská i umělecká, 13. z če­hož pochází hojnost věcí a zámožnost a bohatství, takže každý jí svůj počestně vydělaný chléb a neujídá ho jiným, 14. a k tomu patří všeobecná bezpečnost, 15. k níž, když se přidává dobré vychování mládeže a pěstování vzdělanosti, rozkvétá také chválou moudrosti, 16. a čisté a vroucí uctívání Boha, které svolává z nebe všechno Boží požehnání, 17. k čemuž Bůh sám přidává také mimořádná znamení své přítomnosti a přízně, 18. takže pro všechny tyto vlastnosti je potom onen národ vzorem pro jiné národy. 

Podívejme se nyní na jednotlivé body.

1. Početnost národa

První důkaz štěstí máme z úst samotného Boha, který svému věrnému Abrahamovi, jehož nazval svým přítelem, zaslíbil mnoho požehnání a na první místo dal toto: „Učiním tě velikým národem“ (Gn 12,2). „A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země“ (Gn 13,16). „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat. … Tak tomu bude s tvým potomstvem“ (Gn 15,5).

2. Pozemské dary

Další stupeň požehnání dal Bůh onomu národu v tom, že mu daroval dobrou zemi, která oplývá mlékem a medem. Právě to slibuje mnohokrát a mnohokrát to chválí, mnohokrát vytýká nevděč­nost za takovou zemi (knihy Mojžíšovy a proroků jsou toho plné). Tím dostatečně ukázal, jak vysoko si máme cenit takového druhu dobrodiní.

3. Plnost sebe sama

Že ke štěstí národa patří také obydlení země jen domorodými lidmi bez míchání se s cizinci, se usuzuje z toho, že když Bůh odevzdával svému lidu zemi dobrou, poradil jim, aby v ní nenechali jiný lid, a zakázal jim, aby se s jinými mísili, jak často čteme. 

4. Pokoj od sousedů

Že je Božím darem a součástí štěstí národa mít sousední národy za přátele, nikoliv za nepřátele, je zjevné z toho, že Bůh národu izraelskému slíbil, že když budou chodit v jeho přikázáních, rozdrtí jejich nepřátele a způsobí, že jeho lid bude bydlet ve své zemi bezpečně (Lv 26,5). 

5. Zdar zbraní

A i kdyby vpadli do země a chtěli rušit pokoj jeho lidu, slíbil svým sílu a zdar zbraní, takže pět našich bude pronásledovat sto nepřátel a sto našich jejich deset tisíc (Lv 26,8). A že také pohané, kteří Boha neznají, obvykle rozumí štěstí národa v souvislosti s dobrým výsledkem zbraní, je zřejmé dějin všech národů. 

6. Vnitřní svornost

Kdo by pochyboval o tom, že domácí svornost je částí štěstí, vždyť díky ní malé věci vzrůstají, zatímco nesvorností se i ty největší rozpadají. Proto když nějakému národu přejeme to nejlepší, přejeme mu mír a pokoj jako v Žalmu 122,6–7.

7. Dobré zákony

Podobné svazkům svornosti jsou dobré zákony, které všechny lidi a všechno udržují v rovnováze, hájí nevinné před bezprávím a uvalují tresty na pachatele bezpráví. Záchrana národa je zjevně v zákonech. 

8. Dobrý úřad

A však i ty nejlepší zákony, když nemají toho, kdo by je vyložil, jsou němé a bez toho, kdo je uplatnil, jsou mrtvé. Pravé štěstí svému národu způsobují teprve ti, kteří stojí v jeho čele, jsou-li ovšem moudří, zbožní, mírní k dobrým a přísní na zlé. 

9. Nejvyšší úřady obsazené lidmi domácími

Štěstí národa spočívá také v tom, když je král z domácího rudu a je příbuzný s těmi, nad nimiž vykonává svou vládu. To je zjevné z toho, že Bůh přikázal svému milo­vanému lidu izraelskému, jemuž přál to nejlepší, aby si za krále nikdy nezvolil člověka z jiného národa, který by nebyl jejich bratrem (Dt 17,15). Rovněž mezi své sliby a požehnání vložil také to, že pokud ho budou poslouchat, nebude nad nimi panovat žádný cizinec (Dt 15,6).

10. Všeobecná svoboda

Což by všeobecná svoboda všech stavů nebyla součástí štěstí národa? Čím je dobro obecnější, tím je lepší. Lepší je slunce, které ve dne svítí všem, než svíce, která svítí jednomu člověku nebo jednomu pánu. 

11. Píle a čilost lidu ke všemu

Tělesná a duševní čilost, která je některým národům jaksi vrozená, musí být právem považována za obecný poklad štěstí. Neboť jestliže k chudobě vede ruka líná, ruka pilná potom obohacuje (Př 10,4). „Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem“ (Př 13,4). Kde je všeobecná píle a celý národ je čilý, tam nemůže být daleko ani všeobecný dobrý výsledek ani radost. 

12. Umění všeho druhu

Všeobecné blaho rozmnožuje také to, když jsou rozvinutá dobrá umění, ať již řemeslná nebo svobodná. Neboť všeobecnou pílí a vzájemnou horlivostí se všude zahání lenost a vede to k dobrému prospěchu lidí ke všemu užitečných. A jako mrtvý nebo hnijící úd na živém těle se nemají snášet zahaleči, žebráci a jiní, kteří jsou neužitečným břemenem pro ostatní.

13. Hojnost věcí

Odtud pochází hojnost věcí, a že i to je součástí štěstí, potvrzuje Písmo, když vyzdvihuje a chválí nejvíce rozkvět království Izraelského za krále Šalomouna. Říká o něm, že jeho království převýšilo všechny krále a království bohatstvím a moudrostí, neboť mu králové a národy přinášeli dary, stříbrné a zlaté nádobí, roucha a zbraně, masti, koně i mezky. Ve dnech byla taková hojnost stříbra, že se ani nevážilo, protože ho bylo jako kamení, cedrů bylo jako fíků atd. (1Kr 10,21nn). 

14. Všeobecné bezpečí

Jak skvělým drahokamem v pokladu štěstí je všeobecné bezpečí, ukazuje Duch svatý, když vychvaluje časy Šalomounovy, kdy Juda a Izrael bydleli v bezpečí pod svou révou a svým fíkem po všechny dny Šalomounovy (1Kr 4,25). 

15. Dobré vychování mládeže 

Je zjevné, že štěstí národa spočívá také v dobrém vychování mládeže, protože Mojžíš, David, Šalomoun a jiní zbožní a moudří vůdcové národů si přáli, aby mezi nejpřednější úkoly jejich vlády patřila výchova dětí a aby ji povznesli. Protože čím se začíná, tím se pokračuje. Jakým se kdo utváří chlapcem, takovým bude utvořen mužem, moudrým nebo pošetilým, zbožným nebo bezbožným atd. (Př 22,6). Množstvím moudrých bývá zachován svět (Mdr 6,24). A jako když je dub učiněn základem náspu a udržuje ho, tak také národ udržuje svaté símě, podle svědectví Božího (Iz 6,13). Proto David sám vychovával své syny a byl ochoten je poučovat (Ž 34,12). A Šalomoun vyznal, že pro ně píše své knihy (Př 1,4). Šťastný je tedy národ, který má hojnost dobrých škol a dobrých knih a má dobré předpisy nebo zvyky, které se týkají výchovy mládeže. 

16. Čistota náboženství 

David ukázal, jak ke štěstí národa přispívá čisté náboženství, když řekl: „Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví“ (Ž 33,12). Takovému národu je Hospodin Bůh „štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně“ (Ž 84,12). 

17. Mimořádná znamení Boží přítomnosti 

Mimořádné znamení Boží přítomnosti znamená, když Bůh některému národu, který se uchyluje z cesty a uvaluje na sebe soudy, dává mimořádná napomenutí ve svém hněvu, pokud ve zlé cestě setrvává nebo zjevné prokázání své přízně, když se od zlé cesty odvrací. Sem patří nejrůznější děsivá znamení, která se objevují na nebi nebo na zemi. Muži nebo ženy, kteří v Božím jménu a z moci Boží mluví o velikých věcech Božích, které přesahují běžné lidské chápání, muži, kteří jsou obdařeni mimořádnými dary (rozvahy nebo tělesné síly) a jsou připraveni využít příležitosti k napravení projevovaného zla. Toto dobrodiní připravuje Bůh a říká o něm národu izraelskému: „Z vašich synů jsem povolával proroky, z vašich jinochů nazíry“ (Am 2,11). A jinde: „I povolával Hospodin soudce, aby je vysvobozovali z rukou plenitelů“ (Sd 2,16).

18. Úžas cizinců

Posledním znamením štěstí národa je, když se všechny ostatní národy kvůli tomu všemu dobru, které se v něm děje, diví a říkají: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko“ (Dt 4,6–7). „Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“ (Dt 33,29).

♦  ♦  ♦  ♦  ♦

Tohle všechno opravdu stačí? Historie to potvrzuje. Těchto osmnáct bodů šťastného národa, které jsou objasněné na příkladu svatého lidu izraelského, by mohlo být ukázáno také na jiných národech, větších a šťastnějších (Chaldejci, Peršané, Řekové, Římané atd.), ale protože doufám, že věc je sama o sobě dost jasná a nemá smysl ji dále rozví­jet, pojďme nyní k tomu, abychom tato pravidla užili jako zrcadlo a podívali se sami na sebe, na to, jak jsme šťastní ve svém národě nebo kolik se nám toho nedostává. 

Nedostatky se samozřejmě najdou i v národě izraelském. Je ale nutné předem zopakovat onen výrok básníka, že v tomto světě nikde nenajdeme plnost blaženosti. Jestliže nikde, potom ani v žádném národě. Většině národů se nedostává většiny těchto částí štěstí, a i kdyby měly všechny, rozhodně ne v dostatečné míře. Sám národ židovský, který byl Bohu na ostatní milý a je považovaný za blažený nade všechny, trpěl v různých dobrých mnoha nedostatky. Je to zjevné, když se po­díváme na jeho situaci v Egyptě, a potom na poušti, v období soudců a v dobách různých králů – jednak zbožných a moudrých, jako byl David, Šalomoun, Jošafat, Jóšijáš, za nichž všechno kvetlo, jednak bezbožných a hloupých, jako byl Rechabeám, Menaše, Achab a Je­zábel a další, za kterých se všechno hroutilo ve zkáze a padalo tak, že nezbylo nic jiného než ostatek tohoto národa. 

A jinde je to stejné dodnes. Stejná proměnlivost svírá také ostatní národy na světě, takže se jednou povznášejí, jindy upadají, jednou skvějí, jindy zatemňují, jednou jsou šťastní, záhy jsou ubozí – a to podle toho, jestli v nich převažují ctnosti nad chybami, pracovitost nad lhostejností, moudrost nad hloupostí atd. Záleží na tom, jak Bůh, vládce světa (neboť pro náhodu a nerozvážnost není místo v království Prozřetelnosti) rozděluje odměny a tresty mezi lidské syny a celé národy, jedny štěstím oblažuje, druhé nehodami poráží.