Taktiky manipulativních služebníků

Při práci v pastorační službě se setkáváte s příběhy o manipulaci jak ze strany svých kolegů ve službě, tak ze strany nových členů, kteří přicházejí do vašeho sboru.

Ve službě se pohybuji od pozdního mládí a byly doby, kdy jsem těmto příběhům nepřikládal velkou váhu, a to ze dvou důvodů.

Za prvé, existuje tendence k mentalitě oběti, která zveličuje každý drobný přestupek nebo chybný krok vedoucích sboru jako zákeřné "duchovní zneužívání" nebo "duchovní trauma", místo aby je rozpoznala jako nedorozumění, špatnou komunikaci, osobnostní rozdíly nebo relativně neškodné problémy.

Zadruhé, v naší kultuře existuje protiautoritativní rebelantské smýšlení, které nesnáší, když je konfrontováno s něčím obtížným. Lidé často dávají přednost uhlazeným slovům lichotníků před ostrými, ale užitečnými slovy přítele.

Postupem času se však i při zohlednění těchto tendencí ukazuje, že existuje přístup ke službě, který je hluboce manipulativní a zároveň rozšířený napříč církvemi různého původu a velikosti.

Během 25 let služby v různých funkcích v církvi jsem byl sám svědkem manipulativního chování, byl jsem mu vystaven a v menší míře jsem se ho i sám dopustil. Začal jsem tedy popisovat tendence manipulace ve službě.

Zjistil jsem, že manipulace zahrnuje kombinaci tří faktorů: je nátlaková, klamavá a působí proti blahu jedince. Používá různé lstivé taktiky, které nutí lidi jednat způsobem, který je v rozporu s jejich svědomím nebo ohrožuje jejich prospěch. Ačkoli je manipulace nenápadná, vyvolává v jedinci přesvědčení, že nemá jinou možnost než tu, kterou mu předkládá manipulátor. Uvězní ho v pasti nátlaku.

Následuje řada různých zamyšlení nad povahou a tendencemi těchto manipulací v křesťanské službě.

Manipulace

Existuje mnoho pastorů, kteří ve své službě manipulují s lidmi. Slovo „manipulovat“ se v Písmu nevyskytuje, stejně jako slovo „trojice“. Nicméně podstata obou těchto slov v Božím slově obsažena je.

Co znamená manipulovat? Manipulaci lze definovat jako ovládání nebo donucování jiné osoby pomocí lstivých, nekalých nebo zákeřných (škodlivých, ale lákavých) prostředků, a to především za účelem vlastního prospěchu.

Prvním manipulátorem zmíněným v Písmu je ďábel. V listu Efezským 6 se píše, že ďábel má „nástrahy“ (ČSP). Nástraha je trik nebo lest používaná k oklamání nebo svedení do pasti, úskočná a zákeřná taktika. Ďábel například manipuloval Evou tím, že ji lstivými slovy navedl, aby pracovala proti svým zájmům a ve prospěch jeho záměrů.

Slova jsou hlavním nástrojem manipulátorů. To představuje pro pastýře výzvu. Slova jsou totiž také hlavním nástrojem pastýřské práce. Ve 2. listu Timoteovi 4,2 Pavel nařizuje: „Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.“ Písmo nás však také varuje, že „mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení“ (Př 10,19). Pastýři vedou dlouhé rozhovory a zabývají se citlivými záležitostmi. Příležitostí ke zneužití moci je ve službě mnoho. Proto Petr radí: „Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem“ (1Pt 5,2–3).

V komentáři k 1. listu Petrovu 5,3 James Bannerman píše:

[Starší] nejsou „páni nad Božím dědictvím“, kteří mají právo jednat podle svého uvážení nebo rozmaru a nezávisle na jakékoli autoritě kromě své vlastní. Nemají právo nakládat se Slovem nebo se svátostmi jak se jim zachce, ani uplatňovat autoritu jakoby sami ze sebe a nezávisle na Hlavě, která je nad nimi. Ve všech svých povinnostech a funkcích jednají pouze pro Krista, a proto se musí držet v přísných mezích jeho pověření. Práva a výsady Kristovy církve jsou chráněny před rozmary a svévolnými zásahy vedoucích úřadů tím, že je omezuje výslovná Kristova autorita nad nimi; pod jeho korunou a pod jeho ochranou se nachází svoboda, kterou Kristus svůj lid osvobodil. Role vedoucích v církvi jsou ke službě, nikoliv k panování.

Písmo nás varuje před konkrétními a skutečnými nebezpečími a nebezpečí manipulace je pro pastýře stálým pokušením. Církve, jak říká Bannerman, musí být chráněny před „rozmary a svévolnými zásahy“ starších, kteří překračují „přísné hranice [Kristova] pověření“. Nebezpečí toho, že pastýři zneužijí svou autoritu, je zcela reálné.

Existují lidé, kteří označují jakékoli uplatňování pastorační autority za zneužívání. Těchto rebelů je mnoho a autoritu Slova nerespektují. Byl jsem však také svědkem toho, jak někteří pastýři v reakci na existenci takových rebelů ospravedlňují takovou formu pastorace, kterou lze právem označit za manipulaci.

Laskavý manipulátor

Manipulátoři mohou působit vlídně, a nemusí to být jen zástěrka pro jejich manipulaci. Může to být i upřímné. Jejich laskavost je však přímo úměrná vaší ochotě prosazovat jejich záměry.

V jistém smyslu to platí pro všechny. Přirozeně cítíme náklonnost k těm, kteří s námi sdílejí naše poslání a jsou s námi v zákopech. Skutečnost, že máme společný cíl, posiluje naše pouto. Pokud by někdo změnil své poslání a přidal se k jiné skupině, časem by se moje náklonnost k němu pravděpodobně zmenšila. To je přirozená reakce. Čím více toho máme společného, tím silnější je naše společné pouto a naopak.

Nicméně oproti laskavým manipulátorům je zde rozdíl. Jejich láska není založena na vzájemných zájmech, ale na vaší ochotě sloužit jejich cílům, které se vždy soustředí na ně samotné. To může být maskované (možná i podvědomě). Můžete se domnívat, že vy a manipulátor obíháte kolem společného a vyššího poslání, zatímco ve skutečnosti manipulátor chce, abyste obíhali kolem něj. Oni sami jsou ústředním bodem své vlastní agendy.

Odhalit to může být poměrně náročné. Existují však některé jasné příznaky, které se projeví při pokusu o nápravu nerovnováhy na oběžné dráze.

Zde je několik z nich:

• Budou nenápadně zpochybňovat vaši věrnost.
• Budou podezřívaví vůči každému, kdo opustí „skupinu“.
• Často budou zpochybňovat každého, kdo by mohl představovat hrozbu pro jejich vliv.
• Budou se vás snažit přesvědčit, že jakékoli obavy nebo činy, které nejsou v souladu s jejich plány, pramení z vaší osobní slabosti.
• A tak dále.

Tyto taktiky použijí, aby vás uvedli do souladu se svými záměry. Pokud se to podaří, možná vás přivítají zpět, ale s přetrvávajícím pocitem opatrnosti. Pokud jejich taktika selže, zavrhnou vás a budou před vámi varovat ostatní. Označí vás za slabého, nespokojeného, vzpurného atd. Stanete se terčem jejich pokusů otrávit studnu.

Pro laskavé manipulátory je to scénář „všechno, nebo nic“. Přesvědčují sami sebe i ty, kteří jsou kolem nich, že každý, kdo není s nimi, musí být proti nim.

První taktika: Převrácení scénáře

Častou taktikou manipulativní služby je „převrácení scénáře“, což je v podstatě forma zasévání pochybností:

„Myslíte si, že jsme arogantní jen proto, že jste arogantní vy.“

„Tvrzení, že vás pomlouváme, je pomluva.“

Tato taktika slouží k odvedení pozornosti, aby vás udržela v defenzivě a donutila vás bránit se. Existují pro to dva důvody:

1.   Umožňuje jim vyhnout se odpovědi na vaše obvinění tím, že se vás snaží donutit k tomu, abyste se hájili sami.

2.   Může to u vás vyvolat emocionální reakci, takže se budete jevit jako někdo, kdo se neovládá.

Nejlepším způsobem, jak této taktice čelit, je nepopírat přímo jejich protinávrh. Je možné, že je na něm něco pravdy. Přehnaná reakce jim jen dodá pocit, že mají větší pravdu. Důležitější je, abychom byli otevřeni přijímat opravy i od těch, s nimiž nesouhlasíme. Pokora nikdy nevrací ránu zpátky.

Vhodnou reakcí je říci: „To je možná pravda a můžeme se k tomu vrátit později, ale nyní bych byl rád, kdybychom se zabývali mými obavami. Nebo to vyloženě popíráte?“

Cílem je vyvolat upřímnou odpověď. Může se k tomu přiznat, nebo také ne. Pokud jsou věřící, pravděpodobně to přiznají, ale pokusí se vaše tvrzení oslabit: „Ano, mluvili jsme o vás, ale nebyly to pomluvy. Byli jsme znepokojeni a hledali jsme radu u některých bratří.“ Možná to nebude odpověď, kterou byste si přáli slyšet, ale je to lepší než žádná odpověď. Umožňuje totiž hledat možnou cestu vpřed.

Klíčové je soustředit se na hlavní problém a zachovat klid. Jednání s manipulativními jedinci vyžaduje soustředění ostré jako laser. Pokud nemáte jasně stanovený cíl, nemůžete se udržet na správné cestě. Proto je zásadní pečlivě zvážit projednávanou záležitost.

Zvážili jste možnost, že se můžete mýlit?

Požádali jste Boha, aby vás zkoumal? „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení.“

Probrali jste tuto otázku se zbožným přítelem, který je ochoten se vám postavit na odpor a podělit se s vámi o věci, které možná nechcete slyšet?

Prozkoumejte sami sebe. Nikdo není pouhou obětí. Nejprve odstraňte trám ze svého oka. Teprve potom se budete moci zabývat smítkem, větvičkou nebo trámem v oku svého bratra.

Cílem je, aby každý převzal odpovědnost za svůj vlastní hřích, činil pokání, usmířil se a posunul se vpřed v budování království. Je to řetězec příčinných souvislostí. Vlastní hřích je počáteční domino, které musí spadnout. Proto převezměte odpovědnost za svůj hřích dříve, než zahájíte jakoukoli konverzaci, a vroucně se modlete, aby ostatní učinili totéž. Smíření není možné, pokud lidé odmítají uznat svůj hřích, a žádný bohabojný křesťan si takový výsledek nepřeje.

Scénka Key & Peele zachycuje koncept převrácení scénáře a gaslightingu ve skeči s názvem „Meegan a Andre se rozcházejí“. V této scénce se Andre pokouší ukončit svůj vztah s Meegan kvůli jejímu panovačnému chování, ale ona úspěšně převrátí scénář a přesvědčí ho, že to on je ten, kdo ji ovládá. Jedná se o dobře zahranou scénku, ačkoli obsahuje silné výrazy.

Druhá taktika: Vždy se držet subjektivity

Taktikou manipulátorů je zaměřit se především na subjektivní stránku. Budou se snažit, aby se vše týkalo toho, co se podle nich děje „uvnitř“, na rozdíl od skutečných slov a činů. Budou to dělat jak u vás, tak u sebe.

U vás budou zdůrazňovat to, o čem tvrdí, že jsou to vaše hříšné motivy, záměry a emoce.

U sebe budou zdůrazňovat to, o čem tvrdí, že jsou jejich nevinné a ušlechtilé motivy, záměry a emoce.

Proč? Protože je snazší opravovat záměry než opravovat skutečné události.

To jim umožňuje překroutit činy všech tak, aby co nejlépe zapadaly do příběhu, který jim umožňuje vyhnout se odpovědnosti.

Uslyšíte věty, jako jsou tyto:

„Odkud se bere ta nedůvěra?“ „Copak jsem tě neměl rád?“ „Kdy jsem tě uvedl v omyl?“ „Trápí mě, že to tak cítíš.“

Neskočte jim na to. Je to past.

Odpovězte něčím takovým: „Dobře, pojďme se tomu věnovat později a nejprve se zabývejme daným problémem.“

Je to tak jednoduché. Zůstaňte zaměřeni na danou otázku. Zachovejte si objektivitu. Manipulátoři chtějí, abyste se ponořili do domněnek.

Mimochodem, není nemorální odvolávat se na dřívější náklonnost a loajalitu. V listu Galatským 4 Pavel říká:

• Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči. Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

Musíte si však uvědomit, že to není žádný zaslepený apel na emoce. Je to apel vložený mezi silné racionální a biblické argumenty. Pavel tedy neříká: „Prostě mi věřte.“ Ale přesně takhle se chovají manipulátoři a podvodníci.

Třetí taktika: Rozvíjení pocitu nedostatku

Manipulátoři jsou experti na rozvíjení „pocitu nedostatku“ u druhých.

Chtějí, abyste věřili, že jsou jediní, od koho můžete získat něco, o čem vědí, že po tom skutečně toužíte. Tím „něčím“ může být láska, uznání, správné učení, profesní příležitosti nebo cokoli jiného. Vypozoroval jsem, že používají dvě taktiky současně, aby v jednotlivcích vytvořili „pocit nedostatku“.

Nejdříve vám nabídnou možnost ochutnat „něco“, co máte skoro na dosah ruky. Využívají to k tomu, aby vámi manipulovali a vedli vás. Zdá se, že to máte vždy na dosah. Možná vám dokonce dovolí to i skutečně ochutnat. Vždy je to však podmíněno tím, že půjdete po cestě, kterou vám vytyčili. Pokud se odchýlíte, vezmou vám to. Ale to ještě není ta druhá taktika, kterou mám na mysli.

Za druhé se vás snaží přesvědčit, že ono „něco“ mají jen oni. Nikdo jiný to nemá (to je nedostatek, chápete to?). Mají to pouze oni. Aby toho dosáhli, musí vás přesvědčit, že všechno ostatní „něco“, které vidíte jinde, je ve skutečnosti otrávené. Ano, může se to zdát naprosto v pořádku, ale oni vás ujišťují, že je to jenom zdání.

Chtějí, abyste věřili, že jsou jedinými poskytovateli toho, co chcete nebo potřebujete, a že nemáte jinou možnost. To je téměř vždy nepravdivé. Možností je k dispozici nepřeberné množství. Existuje spousta opravdové lásky, uznání, pravověrných církví, příležitostí k povolání atd.

Manipulátor však musí tuto skutečnost zkreslovat, jinak nad ní ztratí kontrolu.

Čtvrtá taktika: Překvapivé setkání

Další taktikou manipulátorů je „překvapivé setkání“. 

Může to vypadat jako náhodné setkání nebo nečekaný telefonát. Klíčovým aspektem je, že vás zastihnou nepřipravené. Účelem je konfrontovat vás ve chvíli, kdy nejste připraveni, což jim dává strategickou výhodu. Oni měli čas shromáždit své emoce a argumenty, zatímco vy vstupujete do situace bez předchozího rozmyslu. V důsledku toho se stáváte náchylnějšími k tomu, aby vás řídili a manipulovali s vámi.

Často kombinují taktiku „neočekávaného setkání“ s taktikou „blížícího se termínu“. Cílem této taktiky je vytvořit iluzi toho, že s každým dalším okamžikem se možnosti zmenšují. Během „neočekávané schůzky“ pak vyvíjejí nátlak, abyste měli pocit, že nemáte jiné alternativy než ty, které vám předloží. Jedná se o velmi účinnou strategii.

Některá setkání se mohou konat v krátkém časovém horizontu a někdy je skutečně nutné využít co nejlépe dostupné možnosti v rámci časové tísně. Ne všechny situace jsou spojené s manipulací.

Zde je tip, jak manipulaci rozpoznat. Manipulátoři opakovaně odkládají uskutečnění rozhovoru a pak najednou trvají na tom, že ho chtějí uskutečnit ještě ten den večer. Pokud si vyžádáte více času, budou tvrdit, že další odklady již nejsou možné, jako byste se na předchozích odkladech nějak podíleli.

Je to hra. Je to manipulace. Máte přece čas, tak ho využijte. Pokud na vaši touhu po pečlivém zvážení reagují negativně, jsou to nepochybně manipulátoři.

Taktika pátá: Pěstování ducha soupeření

Jednou z taktik manipulátorů je důsledně podporovat pocit rivality mezi ostatními.

Jedná se o metodu, která slouží k tomu, aby lidé vnitřně toužili po manipulátorově uznání.

Jedním ze způsobů, kterého jsem byl svědkem, je, když manipulátor zorganizuje diskusi, v níž se jednotlivci nebo skupina navzájem porovnávají.

Klíčovým aspektem je, že vás vybízí k tomu, abyste se srovnávali s ostatními, a pak se staví do role soudce oprávněnosti vašeho srovnání.

To ve vás podporuje myšlenkový rámec, který se neustále ptá: "Ale co by si asi pomysleli?" Je to manipulativní forma kontroly a ovlivňování. Muži bez otce jsou vůči této taktice obzvláště zranitelní. Pro muže je přirozené hledat souhlas svého otce. Manipulátoři tohoto sklonu využívají.

Je tu však rozdíl…

Otcové chtějí, abyste rozvíjeli sebeovládání. Manipulátoři chtějí ovládat vás. Otcové vás vychovávají k vašemu vlastnímu prospěchu. Manipulátoři vás vychovávají k tomu, abyste sloužili jejich vlastním cílům. Otcové si přejí, abyste se jim vyrovnali a nakonec je i předčili. Manipulátoři chtějí, abyste zůstali jejich následovníky a nikdy je v ničem nepřekonali. Otcové chtějí, abyste se stali nezávislou osobností na své vlastní smysluplné cestě, na níž se budete řídit ukázněností a biblickou etikou, kterou vám vštípili. Manipulátoři chtějí, abyste se stali jedním z jejich následovníků a pomáhali jim při řízení mise, kterou vám zadali. Zbožný otec dbá na to, aby se Písmo stalo měřítkem. Manipulátor činí měřítkem sám sebe.

Je v pořádku ptát se: „Jak jsem si vedl?“ Ale vždy je třeba se ujistit, že odpověď je v souladu s objektivními zásadami Písma.

Šestá taktika: Neustálé negování

Všiml jsem si, že mnoho manipulátorů používá známou taktiku z komunity svůdců (PUA, tzv. umělci v balení žen), která se nazývá „negování“. Zde je její slovníková definice:

„Negování“ je negativní poznámka zabalená do komplimentu. Funguje tak, že se dotkne něčí nejistoty a otřese sebevědomím dotyčného. Záměrem je ho zmást a zaujmout ho, případně uštědřit lehkou ránu jeho sebevědomí, což v něm může vzbudit větší zájem o navázání vztahu s vámi. Je to technika používaná k obcházení obranných mechanismů ve společenském prostředí, například v barech.

Negování je v podstatě metoda používaná k podkopání něčího sebevědomí (bez ohledu na pohlaví) a vyvolání pocitu méněcennosti, aby se na oplátku snažil získat vaše uznání.

Manipulátor se bude snažit popřít nebo znehodnotit cokoli, co zdůrazňuje vaši nadřazenost nebo rovnost s ním.

Setkal jsem se s člověkem, který často poukazoval na to, že nikdy nečekal, že dosáhnu takové úrovně úspěchu, jaké jsem dosáhl. Vždycky mě to pobavilo. Když to řekl naposledy, odpověděl jsem mu stejným vyjádřením na jeho adresu.

Pokud jsou pro někoho důležité pouze úspěchy dosažené pod jeho dohledem, máte co do činění s manipulátorem.

Sedmá taktika: Preventivní obviňování

Manipulátoři kladou velký důraz na specifický druh loajality: loajalitu k sobě samým spíše než k principům.

K dosažení tohoto cíle používají různé metody. Jednou z technik, kterou jsem vypozoroval, je technika, kterou nazývám „technika židovské matky“. Je to způsob, jak někoho preventivně obvinit.

Spočívá v tom, že neustále diskutují o tom, jak je všichni opouštějí, zrazují, nedoceňují nebo se za ně stydí atd.

S takovou skupinou neloajálních jedinců byste samozřejmě nechtěli být spojováni.

V důsledku toho je význam loajality k osobě manipulátora upevňován formou negativního posilování.

Závěr: Jsem manipulátor?

Mezi zbožným přesvědčováním a bezbožným manipulováním je velmi tenká hranice. Někdy se zbožné přesvědčování může jevit jako bezbožná manipulace a naopak. Jedná se o náročný problém pro rozlišování, který musí manželé, rodiče, pastýři a další lidé zvládnout a naučit se v něm orientovat.

Zde je několik myšlenek o tom, „jak“ rozlišovat:

Kdo se snaží přesvědčit druhé, předkládá jim skutečnost takovou, jaká je. Dovolí, aby zazněla všechna fakta, a jeho argumenty obstojí i tváří v tvář opačným důkazům. Kromě toho dokáže své tvrzení upravit, když se objeví nová fakta. Jeho hlavní motivací je soulad s pravdou, nikoliv osobní cíle.

Manipulátor naopak upravuje skutečnost tak, aby odpovídala jeho záměrům. Pečlivě zdůrazňují nebo zlehčují některé aspekty reality, aby dosáhli svých cílů. Jejich cílem není sladit někoho s pravdou, ale spíše prosadit svůj osobní program.

Jednáte jako člověk, který přesvědčuje, nebo jako manipulátor?

Položte si následující otázky:

• Proč se snažím přesvědčit tuto osobu, aby změnila svůj názor?
• Je to především pro můj prospěch, nebo pro jeho prospěch?
• Vyslechl jsem si důvody, které vedou k jejich přesvědčení nebo chování?
• Zabýval jsem se upřímně jejich nejsilnějšími stránkami, nebo jsem se je snažil obejít?

Tyto otázky můžete použít i v situaci, kdy chcete zjistit, zda vás někdo přesvědčuje, nebo vámi manipuluje.

Není moudré přehlížet existenci manipulace. Přísloví varují před zlými muži a ženami, kteří využívají našich slabostí a pokušení ke svým hříšným cílům. To je manipulace.

Je však také pošetilé považovat za manipulaci každé přesvědčování (například radu nebo napomenutí). Mnoho lidí hraje na „strunu manipulace“, aby se vyhnuli legitimnímu vedení a nápravě. Představují se výhradně jako oběti.

Jak typy věčných obětí, tak manipulátoři mají společný rys: sebeobranu. Odmítají přiznat své chyby v jakémkoli bodě.

Manipulátoři označují ty, kteří se nepodřizují jejich programu, za vzpurné, slabé nebo ubohé.

Stejně tak lidé, kteří jsou věčně obětí, označují ty, kdo uplatňují autoritu nebo poskytují láskyplnou nápravu, za manipulátory, tyrany nebo ty, kdo je šikanují.

Jsou to dvě strany téže mince. Manipulátoři jsou oběti s mocí, zatímco oběti jsou manipulátoři bez moci. Proto se z utlačovaných mohou rychle stát utlačovatelé.

Křesťané přijímají odpovědnost za své hříchy a podřizují se pravdě Božího slova. Tím se vyhnou nástrahám, kdy si stále hrají na oběti nebo se sami stávají manipulátory.

A ještě jedna poznámka na závěr: před časem jsem sledoval minisérii Waco, která popisovala události, jež vedly k zásahu armády v táboře sekty Davidiánů a následovaly po něm. Znepokojily mě zejména dva aspekty. Zaprvé mě znepokojilo, jak zdánlivě normálně mnozí ze sekty Davidiánů vypadali. Za druhé jsem si do té doby tak silně neuvědomoval, že kontrola Davida Koreshe nad skupinou se téměř výhradně opírala o manipulaci. Nemohu ručit za přesnost zobrazení, ale děsí mě představa, jak snadno se normální lidé dají ovlivnit manipulací zlých jedinců. Někteří křesťané jsou v církvi podobné sektě a neuvědomují si to. Kéž jim Bůh otevře oči a ochrání je!

https://www.thisisfoster.com/p/tactics-of-manipulative-ministers