V jeslích i v hrobě (Lk 2,11-12; Mt 28,6)

Modlitba na počátku

Panovníku Hospodine, požehnaný Bože, Otče, Synu i Duchu svatý, ty jediný a trojjediný, ty lásko věčná, který jsi z velikého svého milování všecky věci zformoval, který jsi i nás z veliké lásky na tento svět postavil, abychom byli svědkové tvého milování, a který zůstáváš věčně věků Otec milosrdenství a Bůh všelikého potěšení, který nezapomínáš na dílo rukou svých, aniž kdy dílo své opouštíš. Slaveno budiž jméno tvé, který, jak jsi mluvil, tak i v plnosti časů učinil a poslal jednorozeného přemilého svého, který by byl svrchovaně dostatečný k té pomoci, kterou jsi zamýšlel od věků a kterou jsi slíbil těm, kteří v tebe doufali a očekávali na tebe z celého srdce. Požehnáno budiž jméno tvé, že i nám se zjevila ta milost spasitelná všem lidem vyučující nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí, a žili střízlivě, spravedlivě a zbožně na tomto světě.

Ano, požehnáno budiž jméno tvé od věků až na věky, ty Vévodo a dokonavateli spasení našeho drahého Pána a Spasitele Ježíše Krista, že jsi přisel v plnosti časů takový, jakého nám zapotřebí bylo. Ty, jehož nebesa nebes obsáhnout nemohla, snížils se k nám chudý, ačkoliv jsa bohatý, abychom my chudí v tobě zbohatli. Tys sám sebe zmařil, způsob služebníka přijav, a byl jsi poslušný až do smrti, a to smrti na dřevě kříže. Ó, vítej, Jezukriste, s nebes vysokosti, vítej z panny čisté náš předrahý hosti, od Otce jsi vyšel, spasit nás přišel, těšíme se tobě, pějíce v té době: Vítej, králi náš!

Takového slušelo nám mít Strážce a Spasitele duší našich, který by se za nás obětoval. A my ti děkujeme, že takového Pomocníka a Spasitele v tobě máme. Tobě děkujeme za tvé narození, za tvé ponížení, za tvůj svatý život, za tvé převzácné učení i za to světlo, které jsi i nám zjevil, za tvé přehořké utrpení, za tvou žalostnou smrt i za tvé slavné zmrtvýchvstání. Děkujeme tobě, že jsi hříchy naše na sebe vzal a zahladil na věky věků, a že ses nám slovy svými zavázal, že, s námi jsi po všecky dny až do skonání světa.

Smiluj se nad námi, když my, takoví, jací jsme, z různých stran a poměrů v tom všichni stejní, že hříšníci jsme před tebou, přicházíme k tobě. Ó, Beránku Boží, sejmi naše hříchy, obmyj nás krví svou a tak nás ozdob svou vlastní spravedlností, abys se zalíbením na nás hleděl nyní i vždycky, abychom se trpělivě tebe drželi, aby ses k nám skláněl a podle svého srdce přeměnil všecku naši bytost, abychom to tak vlastně okoušeli, že máme Pomocníka a Spasitele, který má péči o nás.

Zapal nás tou láskou první, která tobě přísluší nade všecky a nade všecko a takovou láskou k lidem, jaká jim přísluší, abychom se radovali ze všeho, co ze své štědrosti jsi jim udělil, a abychom toužili po tom, aby se všichni radovali tou radostí nevýmluvnou a oslavenou.

Pokorně se přimlouváme za ty, kteří tebe neznají a chodí doposud bez tebe. Obrať je k sobě. Voláme za všecky ty, kteří s námi bývají kolem Slova tvého, abys je vyhledal a jim požehnal, tak aby požehnáním byli na této zemi.

Voláme za celý národ náš. Otevři průduchy své nebeské a sešli vláhu Ducha svého svatého. Proměň srdce naše, aby všichni mocí tvou proměněni byli, aby staré věci pominuly a zjevila se sláva tvá v našich končinách, aby i z nás vycházeli zástupové těch, kteří by zvěstovali potěšené věci, aby se všechny národy rozpomenuly a spolu s námi volaly: „Sláva na výsostech Bohu, na zemi pokoj a lidem dobrá vůle pro Ježíše Krista, požehnaného od věků na věky.“ Amen.

• Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. (Lk 2,11-12)

• Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. (Mt 28,6)

Tak andělé tam v Betlémě a tak andělé tam v Jeruzalémě v zahradě toho vznešeného pána u hrobu, vytesaného ve skále. „Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ A vy pozorujete, že mi v tom prvním textu záleží hlavně na těch slovech „položené do jeslí“ a v tom druhém textu „podívejte se na místo, kde ležel“. Ano, tak jsem to spojil dohromady, ale ten první text je vánoční a ten druhý velikonoční. Jak byste to mohli oddělovat? Co Bůh spojil, to vy nemáte rozdělovat. Kdyby přišel na svět, aby si jen v jeslích poležel, pak bychom neměli Spasitele. Když jste písmaři, tak řeknete: My vidíme velikonoce v prvním textu. Narodil se Spasitel. Co pak nevidíte v tom ten jeho hrob, když vás má vykoupit ze všech nepravostí?

Rád bych vytkl šestero věcí.

1. Tu jde Pán na svět, ten, který slovem svým zformoval všecko, který je původ všeho života.

Když on jde na svět – to je jádro a vrchol všech jeho plánů, to znamená, že přišla plnost času. Nu, těšte se, když dochází na to, co on na věky věků zamýšlel! Pak dojde na všecko to ostatní, co se týká vás a mne a všeho světa. Kdy to bylo, na tom mi velmi málo záleží. Mně všecko záleží na tom, že to bylo. Nezdá se, že to bylo v zimě. Rozumná římská vláda by nepoložila sčítání lidu na dobu zimní. Nepodobá se, že to bylo v zimě, když pastýři nocovali u svých stád. A proč to církev položila na den 25. prosince? Proto, že dnes je nejkratší den v roce, kdežto památný den Jana Křtitele položila na 24. června, nejdelší den v roce. On bude růst, ale já jsem na to, abych se menšil. Od dnešního dne pořád dne přibývá. Na tom však nezáleží, ale na tom, abyste to vystihli, že to byla právě věc, kterou on zamýšlel od věků. Z našeho stanoviska to vypadá tak, že on jde, aby napravil, co jsem já pokazil. Ale z jeho stanoviska je to jinak. Všecko je jeho. Nikdy se nestalo nic, co on nezamýšlel. Všecko pojal do svých plánů. Vy musíte konat to, co on si přeje. Když to chápu, tak se těším a jsem tak doufanlivé a potěšené mysli. Když na tu sochu v ráji dechl, on do člověka vdechl svého Ducha svatého. „Všechno, co učinil, je velmi dobré.“ Nemohlo by se mu to tak líbit, jak se mu to líbilo, ale když ustoupil, aby ten duch Boží ustoupil od Adama, ukáže se, že ten člověk je tělesný jako my. A to proto, aby docházelo na to lepší, co on strojí, aby šel a napravil, co je vaše vina, ale do jeho plánu pojatá.

II. Když on jde, co přináší? Přináší spasení.

Jaké je to jeho spasení? Divné. To není takové, jaké vy si myslíte. Jaký je on divný ve všem, tak je divný, když pořizuje vaše spasení. Otevřete si, prosím, Ga 1,11; „Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.“ To není nic, co by si člověk dovedl vymyslit. Každý přirozený člověk, když to slyší, že vzal tělo na sebe a ležel v jeslích, řekne: „Nu, to bude pěkný Spasitel!“ To je úplně rozumné z vašeho stanoviska. Ale když se stanete lidem Božím, vidíte veliké světlo. On si přeje, abych byl nejšťastnější člověk na světě, ne v ráji, ale šťastný na takovém nešťastném světě. To je něco víc, než co jste si mysleli, že budete šťastni v ráji. Ale kde bych já byl šťastný na takovém nešťastném světě, když já jsem takový, jako ten nešťastný svět kolem! Ó, kdybys to viděl! Vždyť já jsem tělo, a co ze mě prýští, jsou skutky těla, ovoce těla, hřích. Je to možné, abych byl šťastný? To je naprosto nemožné. Myslete si, že se vaše duše skládá ze samých krásných strun, které jsou krásně nebesky naladěny. A teď si představte skutek těla. Jedna z těch strun se rozladí. Kdo to napraví? Žádný z těch rozladěných, žádný z těch nešťastných. Ale co tu vidím? Tu jde ten nejšťastnější. Ano, on má s sebou radost, „ale pokud není v těle“, řeknou ti bystří. Tu však vidíme to tajemství. On jde na svět, aby byl ten nejmenší sám u sebe. To je náramné štěstí. A byl ten nejšťastnější člověk. Když jsem veliký sám u sebe, tak si mnoho slibuji a čekám veliké věci. Ale to je vaše zpečetěné neštěstí. On nečeká od nikoho nic, leč co mu sám dá. On se jde proto položit do jeslí, aby se položil v tom chladném hrobě.

III. Jak se mu to daří, když se pustí do díla spasení?

Mnohý řekne: Ono mu to nejde. Již jako mládeneček je obdivován od těch učených lidí, takový krásný pohled, takový obrázek učenosti. Vyrovná se všem prorokům. On mluvil, jako nikdo nemluvil, ale k velikému skutku se nedovede odhodlat, aby hnal nepřátele ze země. Ano, kdyby byl na to myslel! A konec je smutný. Teď leží jako Spasitel, který neprosadil to své. Jsou zklamáni i ti, kteří ho měli rádi. „A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.“ (Lk 24,21) Všecko pryč. My jsme se nadáli, ale my jsme se zklamali! Ono to nejde. On, ten svrchovaný Pán přišel, aby pomohl, ale ono mu to nejde. I vy, dobří přátelé, řeknete: Ono mu to nejde. Ale to je právě to pravé. On půjde a shladí hřích. „Předpověděl vám.“ On má všecko od věků promyšlené. To není něco, nač došlo teprve, když byla nouze. On umřel pro můj hřích na dřevě kříže. To je jádro nebeských plánu. A když to vynecháte, musíte mi dovolit, abych vám řekl, že nejste křesťané. Ten nebeský Pán se položil v jeslích a v hrobě, aby mně spasil.

IV. Kde na to stačím, abych to vystihl?

Na to přirozený člověk nikdy nestačí. Na to já nejsem, abych vám to přirozeně vykládal, ale když se mu to zalíbí, on to vyloží i tomu nejneučenějšímu, že je mu to jasné. Má věc je, abych vyložil, že to tak je. Když se o to pokouším, abyste pochopili, tak jsem se já zapomenul. Vy jste nepochopili a vina je na mně. Když toho svého Ducha Bůh od Adama vezme, tak je tělesný jako my. Ale když vdechne zase svého Ducha, začne se ohlížet po Bohu, svém Spasiteli. Tak to jde. Když na vás dechne, bez jakýchkoli domluv, začnete každý řvát nad sebou, ale pokud nedechl, všecky řeči marné! Nedechne na vás nadarmo. Vždy vzbudí touhu, že ho musíte mít.

V. To páté se týká nás, kteří to okoušíme

On tady byl, on ležel v jeslích a v hrobě a všecko je v nejkrásnějším pořádku. Vy si můžete myslet: Ted’ to bude chodit jako v ráji! A ono se ukáže, že to tak není. Jako on je divný, když koná spasení, tak je divný i v našem vedení. On odpočívá v jeslích, on odpočívá v hrobě. Ale to není všecko. Ještě na jednom místě se praví, že on odpočívá. Otevřete si, prosím, Marka 4,38-39: „On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: ‚Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?‘ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: ‚Zmlkni a utiš se!‘ I ustal vítr a bylo veliké ticho.“ Tu máte to třetí místo v Písmu, kde Pán Ježíš odpočívá. Je bouře a on si na lodi odpočívá! Má pokoj, ale ti kolem si myslí, že jsou v nebezpečí života. Tak to s tebou bude vždycky chodit. Na světě můžeš čekat, co člověk může čekat, když se pustí na moře. Na světě se musejí čekat bouře. On to zamýšlel, abys byl a zůstal na světě, ale on má péči o tebe. Tak tě vede a budeš se věčně v nebi rozpomínat, jaké to na světě bylo. Zde byly samé těžkosti, ne jako v nebi, kde je to hladké všecko. On ti přeje, čekej jen, až se ukáže jeho světlo. Tak je divný, když tě vede.

VI. Kde máš všeho toho jaké znamení?

Nu, ty texty to povídají. On ležel v jeslích a v hrobě a zase vstal, on, který všecko zformoval. A ty řekneš: Jaký v tom rozum, kdo to může kontrolovat? Nikdo. Vy nemůžete ani kontrolovat údaje ze včerejšího dne. Jaký tedy máte důkaz? Ten důkaz, který vám z milosti dal. On je Pomocník a je tu jeho krásná, čistá církev. Zatím jiného důkazu neráčil dát. Jak tomu mám rozumět? Nu, tady jsou mrákoty a jen mrákoty, když tu není ten, který se položil v jeslích a v hrobě. Ale je-li tu ten, který se položil v jeslích a v hrobě, pak se objeví i jeho světlo. „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi!“ To jste vy. On si přeje, aby tu byla potopa, ale vy jste na korábu, který se vznáší nad vodami a Pán Ježíš přebývá s vámi a on si přeje, aby to zatím jiné nebylo. A zatím tu svítí uprostřed temností to světlo, které je u jeho lidu.

O to běží, abych já byl jeho a okoušel, že je můj Spasitel a nedal se klamat tím, co mi mé tělo a vaše tělo napovídá. Boží pravidla platila v přírodě od věků, když jste vy o tom nevěděli nic. To, co je skryté, platí od věků, třebas vy posud nevíte nic. Tak se věci mají duchovně. Platí to všecko od věků, ale já jsem neviděl nic, protože se mu nezalíbilo se mne dříve dotknout, než se mne dotkl a zjevil mi to, že potřebuji Spasitele. Pak pochopím všecko. On se položí v jeslích a v hrobě. Tobě je to zvěst spasení, ale těm druhým je to židovská pověst ani ne tak pěkná, jako ty báje řecké. „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí … Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ Amen.

Kázáno 25. prosince 1910.