Vánoce v pražském Betlémě

• Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil. (Lk 2,15)

Evangelium se vztahuje k narození, k oné chvíli, kdy, o půlnoci, se Kristus narodil. Tehdy se zjevil anděl a řekl pastýřům: „Dnes se vám narodil Spasitel … v městě Davidově.“ A Lukáš praví: „A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů“, že by snad jedinému andělu nebyli uvěřili, „a takto chválili Boha: ‚Sláva na výsosti Bohu…‘“ Andělé podali několikeré svědectví pastýřům o Kristově narození: jednak, že to sami dosvědčili slovy, potom, že ozářilo pastýře světlo, a konečně, že andělé chválili Boha. A jelikož pastýři uvěřili, následují slova evangelia: „Pojďme až do Betléma!“

Milý Pane Kriste! Proč pak jsi nezvěstoval své narození především prelátům, Kaifášovi, králům nebo knížatům, zvěstuje jim radost velikou? Byli by se jistě zeptali, je-li (Kristus) bohatý a kde leží. Až by uslyšeli, že leží v jesličkách, řekli by nejspíš: „Nechte ho tam v jesličkách!“ Jistě by jim Kristus odpověděl: „Nepřišel jsem pro chválu pyšných a zpupných, nýbrž pokorných!“ Pokorným se narodil, nikoliv pyšným. A ti pastýři rozmlouvali navzájem, a říkali: „Pojďme až do Betléma!“ Pohnula jimi novina, kterou jim zjevil anděl … Dnešní pastýři nejdou do domu živého chleba, nechce se jim, ale veliké bílé pecny chtějí …

„Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.“ Nezatajili, jak praví Beda, pastýři ono tajemství, jež slyšeli Božím vnuknutím, nýbrž je sdělili kdekomu. Rovněž duchovní, učitelé a pastýři, jsou ustanoveni hlavně k tomu, aby především hlásali tajemství slova Božího a sdíleli se svými posluchači všechno to podivuhodné, čemu se z Písma naučili. A to se vztahuje nejen na pastýře, biskupy, kněží a jáhny, jakož i představené klášterů, nýbrž též na všechny věrné, kteří pečují o svůj vlastní malý dům, aby kázali a poučovali členy své rodiny: Nezatajujte, co slyšíte od Boha, nýbrž podělte se o to se svými nejbližšími!

Dodává: Ti, kdo hlídají, slují právem pastýři, pokud se pečlivě starají o svůj. Jedná se o dům podle slov Matoušových (24,45): „Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?“ Je to ten, jemuž nakonec řekne (Matouš 25,23): „Správně, služebníku dobrý a věrný!“ Kdo z nás věnuje péči aspoň jednomu nebo dvěma bratřím v každodenním vzdělávání a koná tak poslání pastýřské, posiluj je, pokud ti síly stačí, uč třebas i děti modlitbě Páně, Desateru a Věřím v Boha. Nikdo ať neříká: „Nemám rodinu, kterou bych jako pastýř pásl!“ Pokud máš bratry, máš, „co bys pásl“, ovládej jejich a svoje smysly a kroť bezuzdnost. Každý budiž pastýřem svých smyslů a vůle! Choďte rádi do Betléma, abyste poslouchali slovo Boží a jiné poučovali!

„Pastýři se pak navrátili“, tj. ke stráži stád. Zbožní se tím učí, aby se po rozjímání se Spasitelem zase navrátili k činnosti, jíž by mohli bližním prospět. A tak nechť hospodáři, když vyslechnou slovo Boží, po návratu domů zase řídí svou rodinu a své hospodářství. Neboť je třeba dělat obojí: jednak rozjímat, jednak též skutečně pracovat. Tak si počínal Mojžíš, jenž kdysi na Sinaji přijal Desatero přikázání, na hoře rozjímal a rozmlouval s Bohem, a když sestoupil z hory, poučoval lid. Též i vy chvalte Boha za to, co jste slyšeli a uvidíte, že přijmete odměnu od Boha. Řehoř v Pastýřském listě praví, že se kazatel nemá stále oddávat rozjímání, nýbrž má sice především rozjímat, na druhém místě však sdílet své úvahy s lidem, rovněž se svými podřízenými. Ať pro ně nelituje námahy, po příkladu Mojžíšově. I Kristus se modlil na hoře Olivetské, jindy zas procházel krajinami a kázal. Evangelium dodává: „Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha.“

Z kázání na den Narození Páně 25. XII. 1410, evangelium jitřní.