V městečku Betlémě …

V městečku Betlémě …

Doba čtení: 6 minut

Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Jednou z odpovědí je, že to bylo předpovězeno v Micheáši 5,1 a Písmo se muselo naplnit. Tím však tuto otázku odsouváme jenom o úroveň dál. Proč Bůh určil, že se jeho Syn narodí v Betlémě? Každý detail jeho poslání byl pečlivě naplánován – nic nebylo náhodné, a už vůbec ne místo jeho narození. Proč tedy Betlém?

Ze všech možných míst, kde se Mesiáš mohl narodit, byl Betlém nejvhodnější. Dokonce i samotné jméno Betléma se k němu krásně hodilo, protože „Betlém“ znamená „dům chleba“ – ideální místo pro narození toho, který je „chlebem života“, který měl zachránit svůj lid před smrtí. Efrata znamená „plodná“; stačí se zamyslet nad exponenciální plodností Pána Ježíše – nad nesčetnými miliony lidí, kteří ho uctívají a následují.

Není to však jméno, které je nejdůležitějším důvodem, proč se Betlém stal místem narození Spasitele světa. Existují dva klíčové důvody: jeho naprostá bezvýznamnost a jeho zásadní význam.

1. Ježíš se narodil v Betlémě kvůli jeho naprosté bezvýznamnosti.

Betlém v Micheášově době byl nepatrný a neznámý. Pro nás je těžké si to představit, protože dnes o Betlémě ví každý na světě – miliardy lidí o něm každoročně zpívají písně. Ale v Micheášově době byl „nejmenší mezi judskými rody“. Byl tak nedůležitý, že k jeho identifikaci bylo třeba dalšího jména: efratský (v kraji Efrata, na rozdíl od jiného Betléma v Zabulónu). V Jozue 15 je uvedeno 115 měst v Kanaánu „s jejich vesnicemi“ a Betlém mezi nimi není.

Není to snad příznačné pro Pánův způsob práce? Bůh si nevybírá podle toho, jak hodnotí svět.

  • ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. (1K 1,27–29)

A činil tak i za okolností Ježíšova narození: narodil se v chudé rodině mezi zvířaty a byl položen do jeslí. Betlém je ideálním druhem místa narození pro toho, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Boží království stále převrací světská očekávání vzhůru nohama. Králové fyzického Jeruzaléma selhávají, ale Mesiáš narozený v pokorném Betlémě zvítězí. Naději pro náš svět nenajdeme ve velkých centrech moci a vlivu, ale v církvích. Ne v Londýně, Washingtonu nebo Pekingu, ale v malých skupinkách věrných křesťanů, kteří milují Pána Ježíše a snaží se žít podle jeho slova. Ne ve fantasticky nadaných lidech, ale v obyčejných lidech, jako jsme my.

Pokud jste někdy v pokušení propadnout sklíčenosti kvůli tomu, že vaše zdroje, dary a vliv jsou malé – ať už osobně, nebo jako sboru – malost a bezvýznamnost Betléma nám připomíná, že na těchto věcech nezáleží. Ve skutečnosti jsou výhodou, protože právě tak se Bůh obvykle rozhoduje působit – ne velkolepě a impozantně, ale skrze to obyčejné a každodenní, skromné a neznámé, takže všechna sláva patří jemu.

2. Ježíš se narodil v Betlémě kvůli jeho zásadnímu významu.

Samozřejmě existovalo mnoho jiných, ještě méně známých míst než Betlém, kde se Ježíš mohl narodit. Existoval však nějaký jiný důvod, proč si Bůh vybral právě Betlém?

Betlém se proslavil jen jednou věcí: narodil se v něm David. Proto ho anděl v Lukášově evangeliu 2,11 nazývá „Davidovým městem“. Toto spojení s Davidem bylo zásadní, protože Ježíš je ten pravý a lepší David, který měl přijít. Až Mesiáš přijde, přivede k naplnění všechny Boží smluvní sliby dané Davidovi, které v Micheášově době vypadaly, jako by byly zapomenuty. Micheáš 4,14 popisuje judský národ v hrozném úpadku a slabosti – na hony vzdálený zlatému věku Davidovy vlády před 300 lety. Byli napadáni a obléháni Asyrskou říší a budoucnost vypadala bezútěšně.

Základem Boží smlouvy s Davidem byl příslib věčného trůnu (2S 7,16). Zdálo se, že Davidův trůn je vážně ohrožen. Micheáš však Boží lid ujišťuje, že Boží smlouva s Davidem nezanikne.

Micheáš vidí den, kdy Bůh vzbudí z Betléma nového vládce – jako by znovu začínal s novým Davidem – vrátí se do Betléma – aby přivedl Mesiáše z Davidova rodu, který bude vládnout navěky. Proto Gabriel říká Marii: „Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce“ (Lk 1,32–33).

Stejně jako byl David vyvolen z neznámého Betléma, aby se stal vládcem Izraele, tak i Mesiáš vzejde ze skromného rodu v Betlémě, aby byl vyvýšen jako Král králů.

Micheáš zmiňuje dvě věci, které tento pravý a lepší David pro Izrael vykoná

(a) Jednota (Mi 5,2)

  • … zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. (Mi 5,2)

V den Letnic byli v Jeruzalémě Židé ze čtyř světových stran (velmi promyšleně uvedených ve Sk 2,9–11). Slyšeli kázání dobré zprávy o Ježíši Kristu, činili pokání a uvěřili. Toto království je však určeno i pohanům, jak říká Pavel v Ef 3,6: pohané jsou spoludědici, údy téhož těla a účastníky zaslíbení v Kristu Ježíši skrze evangelium. Stačí pomyslet na to, z kolika národů pocházejí čtenáři stránek Gentle reformation (to jsou stránky, na nichž byl tento článek publikován v angličtině)! Všichni jsou jedno v Kristu, před nímž se skláníme jako před svým Pánem.

(b) Bezpečí

  • I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj. (Mi 5,3–4)

Jak Ježíš dává tento pokoj? Micheáš říká, že on sám bude jejich pokojem. Pavel nám to vysvětluje v Ef 2,14 a dále: V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. … Oba dva [Žida i pohana] usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.

Ježíš se narodil v Betlémě, protože měl nastolit pokoj mezi Bohem a hříšníky. Ale co víc, měl přinést také Boží pokoj. Micheáš ho popisuje jako „bezpečný příbytek“. Mějte pokoj mysli a srdce, který pochází z toho, že jste ve správném vztahu s Bohem. Pokoj, který pramení z vědomí, že on všechno koná pro vaše dobro. Křesťané mohou přebývat v bezpečí, i když procházejí údolím stínu smrti, protože jejich velký Pastýř kráčí po cestě s nimi a pase je v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha.

Čas radosti, veselosti světu nastal nyní, 

neb Bůh věčný, nekonečný narodil se z panny.

V městečku Betlémě, v jesličkách na slámě

leží malé pacholátko na zimě. …

… Králi náš, Pane náš, skloň se k nám jako Pán,

dej milosti, tvé radosti dojít nám!

 

Publikováno se souhlasem Gentle Reformation

Přidat komentář