Velikonoce

• Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. (Lk 24,45–47)

Tak my i všichni lidé světští kolem nás připouštějí, že je dnes první den velikonoční, ale o to nám nejde. Jde o to, zda máte Velikonoce vy, zda mám Velikonoce já. Co to je? To není jen ta pěkná upomínka, že Pán Bůh vyvedl tenkrát a tenkrát ten svůj lid izraelský z otroctví egyptského. Je to sice pravda také a bylo to něco slavného, ale co z toho mám já? Já pojímám věci zcela jinak: Mít Velikonoce znamená mít velikou radost z těch velkých Božích fakt, která se stala v můj prospěch. Když se to všecko na literu stalo a já z toho nemám nic, to je jako by se to nestalo, jako by toho nebylo. Tak se dívám na věci a z toho stanoviska bych rád předkládal čtvero věcí.

I. Nejprve, abychom měli na zřeteli veliká Boží fakta.

Pohleďme, co zvláštního o tom Pán Ježíš povídá. To jsou ta Boží fakta, že to věčné Slovo, které na počátku zformovalo všechno, v plnosti času vzalo na sebe lidské tělo a bylo jako jeden z nás. Ten neomezený, neobsáhlý, ten přišel na svět v našem těle! On na to myslel, když tvořil Adama, on myslel na to, aby mohl být s námi a stvořil tělo takové, aby je mohl vzít na sebe. A vy řeknete: To se nesrovnává s naším rozumem, s naší logikou! Vždyť by se zmařil! Nu, pohleďte, co se o tom povídá ve Fp 2,7: „Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ Vždyť apoštol užívá téhož výrazu jako vy! V původním textu na místo „zmařil“ je „on se vyprázdnil“. Ale rozumí se, že si to vše promyslil od věků.

Na to on myslel od samého počátku a to je jeho nejkrásnější myšlenka. To je jádro všeho. My o ničem lepším nevíme. A on v té své zmařenosti byl svrchovaným Pánem. Trpí a mlčí a nese můj hřích. On na sebe všecko uvalil. My všichni jako ovce zbloudili jsme, na cestu zlou obrátili jsme se, a Hospodin na něho uvalil nepravosti všech nás. Ne, ono se to nedalo položit, ale musí se to valit! Tak si to vymyslel a pak je to možné a má to hlubokou příčinu. To bylo nutné a nemohlo to být jinak.

A ten, který byl mrtvý, třetího dne vstal z mrtvých. Ne jako ten, který byl tři dny ve mdlobách a zase se probudil, ne, ne, tak se tomu nerozumělo. On obživí své tělo mrtvé a on vstoupí tam, kde je věčné vykoupení, a kde nás chce mít u sebe. Tak to šlo, protože si to tak vymyslel. To jsou veliká Boží fakta. „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých.“ Tak to šlo a jinak to nemohlo jít, a nic to není nového pro vás. Vždyť toho máte Písmo plné. Tak se ten zmrtvýchvstalý dívá na Starý zákon. Proto, když my, reformovaní, ve Starém zákoně vidíme Krista, tak Starému zákonu dobře rozumíme, a když vy máte o Starém zákoně jiné náhledy, když chcete jinak rozumět, nedivte se, že pokud já se budu držet svého Krista, nebudu vám rozumět. Musíme se rozcházet! Proč? Protože jste se rozešli s Kristem. Nám se to všudy krásně srovnává s vědou. Když vy tak rozumíte Písmu, že všudy vidíte Krista, který zformoval svět a všechno a přišel na svět a vstal z mrtvých, pak máte náhledy toho, který vstal z mrtvých.

II. Myslete si, že jste poctiví lidé. To můžete být, i když jste hříšní. Nu dobře, pro tebe jsou to fakta, ale nám ne.

Nu, pak nemáte žádnou radost velikonoční. Ale nemyslete si, že vám někdo přirozeně ukáže, že ta fakta jsou Boží fakta. Ne, tak se to nemá. Když vám to fakta nejsou, pak nejste vy horší než ti druzí, ale vy jste upřímnější než ti druzí. Vy upřímně říkáte: To jsou nám fakta, že to Lukáš vypráví a pak Matouš, Pavel a Jan, ano, a druzí to po nich povídají, ale kdo to může kontrolovat teď, co pak s takovou vírou teď? Vždyť je to pověra! Arciže. A když to jde s vámi přirozeně, tak to jiné nemůže být: přirozené srdce a přirozený rozum tomu nikdy nerozuměl. Otevřete si, prosím, Mk 16,10–11: „Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.“ Ne, ne, to nejsou žádná fakta. A pohleďte do následujících veršů: „Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.“ Ne, ne, to nejsou žádná fakta. Proč? Protože přirozený, zdravý lidský rozum a přirozené zdravé lidské srdce bude věci tak vždy pojímat. Co se dá slyšet, to slyšíme. Já nevidím, proč bych co namítal. Ale nechá mne to všecko chladným! Jako gymnazista slýchával jsem rád o Hannibalovi, jak on si razí cestu a jde přes ty studené Alpy se svými vojáky, zvyklými na teplo a pak jde do Itálie a žene Římany před sebou. Ale kde to mohu zkontrolovat, jestli to tak bylo? Já to rád poslouchám, to mohlo být, ale nechám to stát. Otevřete si, prosím, 1K 1,23: „My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.“ My kážeme ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše. Řekové se tomu smějí, Žid se bude zlobit. To je rouhání! Jiní se tomu budou smát. A tak napořád. A když jste takoví, jací jste, třeba nejvybroušenější, a někdo přijde, a chce vám dokázat, že to jsou veliká fakta, nic nepořídí. Když se pokouším, abych vám to vyložil, pak jen ukazuji, že tomu sám nerozumím. Neběží o to, abyste vystihli, že se to stalo, ale běží o to, abyste z toho měli radost velikonoční. Ale tak se zatím věci nemají. Ale to mne vede k tomu třetímu:

III.  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům.

Až se ten zmrtvýchvstalý k vám v milosti skloní a začne vám otvírat mysl, pak vám začnou tyto věci být fakty a vy budete mít radost. Copak on zde je, aby se k nám mohl sklonit? Zajisté. Jestli byl takový, za jakého jej Písmo vydává, pak musí s námi být. „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Že vy z Krista nemáte nic, to není důkazem, že tu není.

A jak se přesvědčím, že tu je? Sám svým úsilím nijak. Ale jak se po něm začneš ptát, to znamená, že se tě věčná ruka Boží začíná dotýkat. On se ti zjeví, ne všemu světu, ale tobě. Tak to neusoudil, aby se zjevoval všemu světu. Otevřete si, prosím, Sk 10,40–41: „Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.“ Ne všem, ne všem. Komu tedy? Komu ráčí. Když začnete po tom toužit, tu se vám ráčí zjevovat. Pohleďte, co čteme u Jana 20,22: „Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‚Přijměte Ducha svatého.‘“ On vám dá Ducha svatého. Co se začne s námi dít? Vy začnete cítit, že tu někdo je, kdo vám něco dává, že tu je něco krom toho života přirozeného: život duchovní.

Mně se otvírají oči. Co vidím? Vidím, že nejsem takový, jaký mám být. Co to je? Vy začínáte cítit, co Písmo jmenuje hříchem. Já nejsem, jaký mám být. Začnete činit pokání. Nenaříkáte tolik na druhé lidi a na celý svět, ale začnete naříkat nad sebou. Bídný já člověk, co já si počnu? Vy potřebujete odpuštění, zahlazení hříchů.

Ale když vy jste už probuzení, začnete se ohlížet po tomto odpuštění a vy shledáte, že není žádného odpuštění ve světě.

V přírodě není žádného odpuštění. Když jste se prohřešili proti zákonu svého zdraví, tak budete potrestáni. V přírodě není žádného odpuštění, žádné útrpnosti. Ale vy tu najednou slyšíte: „Pojď ke mně, já tě nevyženu od sebe. Zkus to se Spasitelem a Pomocníkem! On sám všecko uspořádá!“ „Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje nás od všelikého hříchu.“ On mi to praví, že je mi odpuštěno všechno, že hřích nebude více připomínán a že není žádného odsouzení. „Vždyť ty jsi můj a já jsem tvůj!“

A radost tu je. Ano, teď rozumím Písmům, protože to okouším. Pokud se díváte na Písmo tak, že to tak Písmo praví a proto to tak musí být, z toho nebude nic. Ale já vidím: „Ach, všechno tu v Písmu je, co já okouším. Písmo je toho ozvěnou.“ Pak máte radost. A teď teprve dojde na Boží plány, které si připravil před věky. Jaké jsou ty Boží plány?

IV.  Aby se v jeho jménu zvěstovalo pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.

Bůh má své plány s vámi, a když máte radost velikonoční, rádi se dáte nastrojit k tomu, abyste vykonali, co se má na světě vykonat skrze vás. Vždycky se najdou dva nebo tři, kteří našli Pána Ježíše jako Pomocníka. Ale tak to nesmí zůstávat, aby tu byli jen dva nebo tři. Divná láska Boží se má zjevit na celém světě. Vy budete také jeho svědky.

Pokud nic nemáte, pak nesvědčíte. Ale když se vás dotkl a přitrhl vás k sobě, co si přeje a co si nepřeje? On si nepřeje, abych se pokoušel o to, abych při vás vykonal něco duchovního. Ne, to není jeho svatá vůle, abych já se odvážil vykonat při vás něco duchovního. Duchovní dílo si vykoná on sám, a dokud se vám nezjeví jako Pomocník a Spasitel, nebudou vám tyto věci jasné a budete si myslet, že to duchovní máte vykonat vy.

On si nepřeje, abych já začínal některé světské věci. Když se církev plete do světských věcí, to zarmucuje Ducha svatého. Jak můžete takových tělesných prostředků užívat k vykonání díla duchovního? Jeden jediný se z vás neobrátí, na oko leda, ale ve skutečnosti nikdy. Tělo je tělo.

On si však přeje, abych se dal Duchu dobrému pěkně vést, a když on vyvodí pokání, abych okoušel hříchů odpuštění a šel cestou svou jako ten, který má radost, který to stále vidí, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje jej od všelikého hříchu. On sám, ten zmrtvýchvstalý, vyvodí ve vás pokání a dá vám jistotu, že bude konat dílo štěstí při jiných a že vás užívá jako svědků při jiných.

Já jsem hotov. Kdo že má Velikonoce? Jestliže vidíte, že někdo činí pokání a že se toho drží, že krev Krista Ježíše očisťuje jej ode všeho hříchu, není pochyby, že má velikonoční radost. Ale když pokání nečiníte, a nechcete slyšet o pokání, nu, jak by tu byla radost velikonoční? Ale na všecko dojde, co on ve své věčné radě usoudil. Musí tu být Duch svatý, který vám otevře mysl, abyste rozuměli Písmům. „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: ‚Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.‘“ Amen.

Kázáno 11. dubna 1909.