Zjevení maličkým (Mt 11,25–30)

• V ten čas řekl Ježíš: „Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mt 11,25–30)

Náš milostivý Spasitel vzdal zde na zemi díky Bohu Otci za to, že pyšným chytrákům tohoto světa skryl svá tajemství a své dary a zjevil je pokorným. A nyní volá k sobě všechny, kteří milují své spasení a z milosti se na něm namáhají a přikazuje jim, aby na sebe vzali jeho přikázání: milovat Boha a bližního a být tichými a pokornými, jako on sám je tichý a pokorný v srdci a miluje Boha a naše spasení. A totéž máme činit i my, protože to je lehké a sladké jho a břemeno, zvláště proto, že vede k věčnému odpočinutí. Milostivý Spasitel tedy říká: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země.“ Kvůli třem věcem velebí Kristus Boha Otce: Proto, že je jeho věčným Otcem, dále proto, že je Pánem celého světa – to obojí je ve slovech „Otče, pane nebes a země“, tedy všech věcí, které jsou na nebi i na zemi. A za třetí ho chválí proto, že skryl svou nebeskou moudrost před rozumnými, jako byli kněží, mistři a zákoníci, a přede všemi, kteří se chytrostí na světě zaobírají, jako jsou všichni, kteří opustili Boží přikázání, tichost a pokoru Spasitele a přilnuli k nehodným ziskům a zvykům tohoto světa. A také ho chválí proto, že zjevil nebeskou moudrost maličkým, tedy pokorným, jako byli jeho učedníci. A tak skrýt a zjevit Boží moudrost jsou skutky Boží spravedlnosti a vycházejí z věčné Boží vůle. Proto také říká: „ Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“

Zde už není třeba ptát se po příčinách Boží spravedlnosti, neboť stejně jako je spravedlivé, aby Bůh skryl svou moudrost před pyšnými a rozumnými, právě tak je spravedlivé, aby svým pokorným tuto moudrost zjevil. Neboť kdyby to obojí nebylo spravedlivé, Bohu Otci by se to nelíbilo. Proto je na otázku, proč si Bůh vyvolil chudé apoštoly, snadná odpověď: Protože se mu tak zalíbilo. Hle, největší mudrc říká: „Velebím tě“, tedy vzdávám díky, „Otče, pane nebes i země, že jsi ty věci skryl.“ Skryl tajemství svého příchodu a ty věci, které nakonec vedou ke spasení. A které že jsou to věci? Slyš, že říká: „Všechno je mi dáno od Otce.“ Z toho rozumíme, že je s Otcem rovný v moci, moudrosti, i v dobrotě, takže je všemohoucí, vševědoucí a nesmírně dobrý stejně jako jeho Otec. A tyto věci jsou skryté před rozumnými pohany, před Židy i před všemožnými heretiky. Jeho neznal mudrc Averrois, který vykládal Aristotelovy knihy a řekl, že křesťané blázní, když věří v Boží trojici. Toho nepoznal kacíř Arius, který měl za to, Kristus není skutečný Boží syn podle Božství, ani ho nepoznal heretik Manicheus, který říkal, že jsou dva počátky a tedy dva bohové – jeden, který stvořil nebeské věci a druhý, který stvořil pozemské věci. Hle, tyhle všechny rozumné poráží Kristus, když říká „Otče“, totiž můj Otče podle Božství – to je proti Ariovi. A když říká „Pane“ a tak stvořiteli nebe i země i všeho, to je proti Manicheovi. „Všechno je mi dáno od Otce“, neboť jsem jeho věčným Synem, všechno mám od něho, jsem mu roven, neboť jsem druhá osoba v Božství – to je proti Averroisovi, proti Židům i proti pohanům. „Všechno“, také to stvořené, „je mi dáno od Otce“ jakožto člověku, neboť David říká: „Všechno pod nohy mu kladeš.“ Neboť od svého vtělení je pánem všech věd a všechno má ve své moci. „A nikdo nezná Syna než Otec“, totiž věčným poznáním sám od sebe. „Ani Otce nezná nikdo než Syn“ – také od věčnosti „a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ A tak svatí v nebesích mají poznání Boha Otce skrze Syna. A nezamítej Ducha svatého, že bys řekl, že on neznal Otce a Syna, ale věz, že zná Otce i Syna. A jako vychází od Otce i od Syna, tak má poznání od Boha Otce i od Syna Božího. Ale buď moudrý, abys neřekl, že by Otec nebo Syn učil Ducha svatého, jako kdyby snad něco nevěděl. Ani neříkej, že by si Syn Boží něco od Otce vzal, jako by své Božství neměl od věčnosti. Neboť od věčnosti všechny tři osoby všechno vědí – Otec, Syn i Duch svatý, takže je mocný Pán Syn, stejně jako Otec, stejně jako Duch svatý.

A protože se mnozí namáhají, aby tyto věci i jiné o Pánu Bohu v lásce poznali, zve je milostivý Spasitel ochotně slovy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny.“ „Pojďte“ ke mně, ke svému bratrovi v lidství. „Ke mně“, ke svému Otci a Stvořiteli podle Božství, „ke mně“, ke svému lékaři těla i duše, „ke mně“, ke svému ochránci před ďáblem. „Kdo se namáháte“ v životě duchovním i ve své práci „a jste obtíženi břemeny“ řádů Starého zákona. „A já vám dám odpočinout“, odejmu od vás ta břemena a dám vám lehká a ke spasení prospěšná ustanovení. Já vás nasytím chlebem svého Slova, chlebem svého těla, chlebem věčného Božství a žádná břemena vám nenaložím. Proto „vezměte na sebe mé jho“, tedy nový zákon místo starého, který byl těžký, „a učte se ode mne“ tomuto životu a přijměte, že „jsem tichý“ v jednání a milosrdný v soudu, „a pokorného srdce“, takže nežádám vyvyšování a s láskou snáším protivenství. A v těch dvou synech víry, totiž v pokoře a v tichosti „naleznete odpočinutí svým duším“, neboť já jsem počátek, prostředek i konec, v němž všechny duše ze své podstaty nacházejí odpočinutí. Neboť žádná věc ani žádné stvoření nemůže plně uspokojit duši, jen sám Bůh, v němž je nesmírné dobro, v němž svatí nakonec spočinou. Proto říká David: „Budu se sytit tvým zjevem.“ A svatý Augustin říká: „Učinil jsi nás, Pane, ke své podobě, a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v tobě.“

„Vždyť mé jho netlačí.“ Jho vložené na hlavu, tedy na vůli rozumu člověka, je laskavé milování Boha nade všechny věci a bližního jako sebe. To je velmi lahodné pro duši, která okusila, jak dobrý je Pán. K tomuto zakoušení povzbuzuje David slovy: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“ „A břemeno netíží“, tedy že můj nový zákon je lehký, neboť každý, kdo ze srdce miluje, ho naplňuje. A tak učedníci Kristovi táhli jeho vůz tím, že učili jeho lid zákon a nosili jeho vůz tím, že plnili tento zákon, a tak snadno snášeli všechny těžkosti i utrpení. Měli totiž vozataje pokorného a tichého, jho, které netlačilo a břemeno, které netížilo. Kéž nám milosrdný Spasitel, který je spolu s Otcem požehnaný na věky, pomáhá nést toto jho a břemeno.