15. listopadu

Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí. (Gn 41,46)

Bylo to jako blesk z čistého nebe, ale zároveň to bylo velmi pokojné a pokorné. Josef je tady jako služebník, který ukazuje Pána Ježíše Krista. Ve vězení jsou s ním dva lotři – jeden je zachráněn a druhý nikoliv. Ale zatímco lotr na kříži říkal: „Pamatuj na mě, Ježíši“, a Ježíš na něj pamatoval, protože Pán vždy pamatuje na toho, kdo k němu volá, tak ve vězení to byl Josef, kdo říkal číšníkovi, aby na něho pamatoval. A číšník se tady tolik podobá nám v našem vztahu ke Kristu. Místo abychom pamatovali na ohromné věci, které pro nás Pán udělal, tak si žijeme, jako by se nic nedělo. Teprve když přijdou těžké chvíle, tak si vzpomeneme na Syna člověka na kříži, který vstal z mrtvých, a voláme k němu: „Pamatuj na mě.“