Editorial č. 67

Mně připadl tento úkol, ustanovení tvá zachovávat. (Ž 119,56)

Komu připadl takový úkol – zachovávat Hospodinova přikázání? Je to příkaz pro každého člověka, protože každý je stvořen Bohem a každého Bůh bude volat k zodpovědnosti za jeho život podle míry plnosti Kristova lidství. A Pán Ježíš se nikdy neodchýlil od dokonalé lásky k Bohu a dokonalé lásky k člověku. Tak naplnil všechna přikázání. K témuž jsme voláni i my všichni. Jak toho můžeme dosáhnout, když nejsme schopni žít ani podle svých vlastních pravidel, natož podle těch Božích? Musíme být skryti v Kristu skrze víru v něj. Žádná jiná cesta není. Jenom nové narození, které přináší nové srdce, které nejenom že chce, ale také je schopné naplnit úkol, k němuž ho Bůh povolal – zachovávat jeho přikázání, tedy žít v lásce.

A láskou (i s láskou) také toto číslo otevíráme. Na následující stránce najdete článek dnes zapomenutého, ale jinak velmi významného českého učence, teologa a kazatele, Petra Chelčického (1391–1460), který mluví právě o lásce k Bohu. Po něm následují texty tří českých Honzů, které od sebe i od nás dělí stovky let – Jana Husa (1370–1415), Jana Amose Komenského (1592–1670) a Jana Karafiáta (1846–1929). Jsou to ti, kdo nás předešli ve víře a jejich slova jsou stále živá a neměla by zapadnout. I když je dnes lidé znají spíše jinak – jednoho jako reformátora jazyka a mučedníky, druhého jako filozofa a učitele a třetího jako autora knihy pro děti (Broučci), byli to především – stejně jako Petr Chelčický – muži Slova, oddaní Kristu a jeho církvi. Kéž nás jejich slova povzbudí k věrnosti a většímu odhodlání držet se věrně Pánova slova a nezapírat jeho jméno.

Následují články anglicky mluvících autorů – z těch již zemřelých je tady Arthur Pink s článkem Duch evangelia, dále článek o jednotě církve a nakonec velmi dobré zamyšlení a biblický rozbor toho, jak neztratit mladou generaci žen, která se v posledních letech velmi silně radikalizuje. Kéž i vy přijmete hojné požehnání z tohoto květnového čtení.

Jedině Bohu buď sláva!