Nudné kázání
Kázání v mém sboru je opravdu nudné. Co s tím mohu dělat?
Předpokládám, že nejste tím kazatelem, o kterém je řeč, ale pokud se mýlím, následující rada by vám mohla být přesto užitečná. Nudné kázání může být i věrným kázáním. Byla by to tragédie, mělo by to být výjimkou, ale je to možné. Nevzdávejte to s věrným kazatelem, který bojuje o to, aby byl živý a poutavý. Pokud není kompetentní a není povolán ke kázání, je to jiná otázka.
Zamyslete se nad tím, z čeho vaše otázka vychází. Je kázání opravdu nudné? Připadá vám nudné? Připadá vám nudné právě teď? Když káže věrný kazatel a mně to připadá nudné, musím se zamyslet nad svým vlastním srdcem. Pokud káže pravdu, brání mi snad něco v tom, abych se z té pravdy radoval? Není problém v mé touze a očekáváních?
Podle jakého měřítka to posuzujete? Změnili jste svůj „jídelníček“ – ať už jde o duchovní službu, nebo zábavu? Pokud neustále posloucháte kazatele na internetu, vaše očekávání vůči vlastnímu kazateli mohou být nespravedlivá. Pokud trávíte čas honbou za konferencemi a „konferenčními kazateli“, možná jste si zvykli na vzrušení, které není zcela Božího původu. Pokud živíte svou duši umělými stimulanty, pak vám „obyčejné“ kázání možná už nechutná tolik jako dřív.
Pokud mi tedy něco připadá nudné, možná bych měl začít u sebe. Ale buďme upřímní, některá kázání prostě nejsou dobrá, a to soustavně. Pokud je tomu tak ve sboru, do kterého chodíte, začněte se za to prosím modlit. Modlete se za kazatele a za jeho kázání. Dělejte to v soukromí. Pokud se modlíte veřejně, modlete se s pokorou a laskavostí. Modlete se, aby Bůh oživil vašeho kazatele a vybavil ho. Modlete se za své uši i za uši ostatních.
Tak tedy poslouchejte. Poslouchejte s nadšením. Choďte na bohoslužby s odhodláním odnést si z nich všechny zrnka duchovního zlata, která najdete. Pamatujte, že svým nasloucháním můžete kázání výrazně obohatit. Nemusíte předvádět žádné divadlo, ale sedněte si dopředu do středu a upřete pohled na kazatele. Možná z něj tak vytáhnete něco navíc. Až kázání skončí, poděkujte kazateli za to, co jste si z něj odnesli. Odejděte a přemýšlejte o tom. Pokud je většina kázání jako štěrk, vynaložte trochu úsilí a pokuste se najít alespoň pár zrn pšenice, která by v něm mohla být skrytá, a vstřebejte, co můžete. Možná zjistíte, že kázání nabízí více, než jste si mysleli.
Možná byste o tom mohli mluvit. Promluvte si se staršími v církvi, pokud je máte. Můžete jim zdvořile sdělit své trápení a oni se pak mohou věnovat vám i kazateli. Pokud se nejprve obrátíte na někoho jiného v církvi, ujistěte se, že nejde o hříšné reptání ani pomluvy, ale spíše o konzultaci s moudrým a zralým člověkem, který by vám mohl poradit nebo vám pomoci se zlepšit. Měli byste mít s vaším pastorem (pokud jde o jeho kázání) takový vztah, který vám umožní se na něj obrátit. To jsou způsoby, jak můžete přispět k procesu zlepšování.
Mějte na paměti, že kazatel není odsouzen k nudné rutině. Existují kurzy, kterých se může zúčastnit, konference a setkání, na nichž se může bavit, knihy, které může číst, vztahy, které může rozvíjet – to vše by mu mohlo a mělo pomoci rozvíjet jeho dar kázat. Možná byste mu to mohli laskavě navrhnout nebo do toho investovat? Prosím, neodcházejte jen tak. Pokud máte pravdu a jste schopni rozpoznat problém, pak – než dospějete do bodu, kdy by pro dobro vaší vlastní duše mohlo být zapotřebí radikálnějšího zásahu – se v modlitbě snažte být součástí řešení.
Přidat komentář